Čekání na Patrika

Plus: film pre mládež, návrat k mladosti v 80-tich rokoch, určitá dynamika príbehu, Varnsdorf, problémy puberty a celkom dobre zahrané postavy. Mínus: príšerná hudba, miestami príšerný tanec a grimasy dievčat, celé to pôsobilo trápne. Pri normálnych dialógoch ma ich hranie bavilo. Najviac mi však vadilo, že sa načala nejaká scéna alebo dialóg a násilne sa to strihlo a išlo sa ďalej, takéto krátke "šplechy" boli trápne a vobec nie vtipné. Preto my film pripadal nejak tak amatérsky urobený. Ale vždy si ho rada pozriem. (29.01.2021)

Zase taková hrůza to není! Je to krapánek ztřeštěný, pravda, ale jinak zdařile popisující konec osmdesátých let. Kdo má husí kůži ze současného Pomeje jako já, nemusí se děsit. Taková hrůza to není. A hraje tam dost jinech, lepších herců. Trošku se až divím, že to prošlo schválením. Sice rok 1988, ale narážek víc jak dost. Jo, a soundtrack k filmu je výborný i na dnešní dobu... (31.12.2009)

Ano, je tu spousta uživatelů, kteří si přečetli bulvární zprávy o Jiřím Pomeje a tak zatratí všechno, v čem kdy hrál, co produkoval nebo vedle čeho alespoň procházel nebo na co z dáli pohlédl nebo na co někdy pomyslel nebo na co ani nestihl pomyslet. Je to přinejmenším zajímavé jako to řadě lidí pomate rozum a myšlení vybarví temnými barvami zloby a nenávisti. No ale což!!! Varnsdorf – město textilního průmyslu a město děvčat. Nadržené holky, které hledají ve svých hormonálních lavinách zábavu. Chlapce alespoň zčásti doplní ČSLA (Kouba je však daleko!). Rok 1988, kdy nikdo neměl o sametu ještě ani ponětí, i když se ho většina vyráběla právě ve Varnsdorfu. Krásný příběh o ničem, jenom o žití, se všemi bezstarostnými zákoutími, které nabízí. Ano, v tomto filmu nikdo nikomu neřeže hlavu, nikdo nemá depresivní stavy, které musí léčit pomocí antidepresivních medikamentů, které nepomohou, ale pomalu z vás vytvoří netvora (nejen filmového). Hlavní představitel nemá problémy s určením svého pohlaví, politické nebo rasové příslušnosti, neřeší ženské kvóty (protože ty tu hrají prim). Bla bla bla! Víte co? Představte si, že jste holky v roce 1988 na intru ve Varnsdorfu a chcete mít lepšího kluka než vaše spolužačka. K tomu hezká hudba (pro někoho ne úplně moderní), ale pořád písničky z masa a kostí interpretované od normálních lidí a ne od potetovaných kreatur hlídající počet svých zhlédnutí na sociálních sítích. A mobilní telefony? Budoucnost. Hoďte ho do kouta a koukněte se na to! Mých 5 hvězd je trochu srdeční záležitost (chytřejší poznají odkud jsem), ale odpad? To určitě ne. (05.02.2021)

Film o slepicích, jak řešej slepičí problémy, vedou slepičí řeči a zažívaj slepičí příhody. Ovšem i přes to všechno, jsou to zlatý osmdesátky made in československo, Roden v mrkvačích, exotickej vozovej park, nezadluženej Pomeje a jako bonus divoká Monika, tu chtěl v osmdesátkách oprcat snad celej klučíčí Žižkov, takovýmu mauzoelu já fakt neumím odolat . (18.01.2014)

V předlistopadovém Československu vzniklo mnohé diskutabilní, i tato poněkud nepovedená sonda do života dospívající mládeže, o jejímž významu se dodnes vedou spory. Někteří tvrdí, že Péťa Tuček chtěl kout železo, dokud bylo žhavé, a navázat tak na svou celkem úspěšnou prvotinu - humornou agitku na brannou povinnost - Copak je to za vojáka. Jal se tedy ztvárnit tuto agresivní duševně chudou nesourodou směsici, na první pohled bez hlubšího významu, vyznačující se především promiskuitou, povrchností, zvláštním jazykem daných let a posouváním mezilidských vztahů na elementární a příliš zjednodušenou úroveň. Snad proto si naše hlavní hrdinka, poučená z příkladů svých vrstevnic, svého ideálního partnera vysní a předstírá, že existuje. Je to tedy skutečně jakési přetransformované čekání na pomyslného Godota, který se nikdy neobjeví. Způsob, jakým se tuto celkem ušlechtilou a hlubokou myšlenku snaží Tuček předat divákům, zdá se mi poněkud nešťastný. To vše podkresleno velmi sensitivní a specifickou hudbou Pražského výběru a podobně kvalitních hudebních těles, při jejichž poslechu má nejeden chuť vrazit si do ucha desítku hřebík. Nemá to hlavu ani patu, kámen drbe cihlu a je to vše tak trochu na levačku. Do toho seladon Pomeje. Na druhou stranu to celkem vylepšuje rebelka Kvasničková, která nejspíš ve své roli skutečně ztvárnila samu sebe. A končí to velice hořkosladce, romanticky, takovou malou ztrátou iluzí, takže když se k tomuto odvážíte, vydržte až do konce. Ten je prý úplně nejlepší! Podruhé už to ale určitě oželím. 15% (24.01.2021)