Tetsuo

Neskutečně působivý film. Zvlášť s přihlédnutím k mizivému rozpočtu. Tetsuo je snad první film, u kterého mám pocit, že každá koruna navíc by výsledný dojem srazila o stupínek níže. Kamera je neuvěřitelně efektní ať už zabírá celou scénu nebo se soustředí pouze na detail. Místy se zcela ztrácí v nánosech cyberpunkového fetiše, proplétá se mezi spletí drátů, šroubů, kusů plechů a všemožných hadiček, aby poté šokovala dalším zřetelně čitelným záběrem. Směs tohoto převážně kovového odpadu, ve kterém jsme nuceni se orientovat, podněcuje zneklidňující pocit neidentifikovatelného. Často totiž nevíme, který kus plechu se projeví jako součást živé tkáně. Bravurně se tak vypořádává s handicapem trikové nedokonalosti, který dokonale zakrývá a přebíjí oním pocitem dezorientace. Industriální hudební podkres se vryje pod kůži snad ještě víc než tetsuúv vrtákovitý penis a epileptický klipovitý střih na klidu taky nepřidá. Tetsuo působí jako šílená surrealistická symfonie cyberpunkového skladatele složená z kusů hadic, drátů, plechů, zvuků a několika málo slov. (10.01.2010)

Jedna z nejhorších frází v recenzích je "nedá se to popsat, musí se to zažít". Všechno se přece dá popsat, no ne? Doufám, že jsem to nikdy v žádném komentáři nepoužil. U tohohle snímku ale musím, takže: Tetsuo se nedá popsat, musí se ZAŽÍT! Jiné hodnocení není možné. Nevím, jestli je ten film geniální nebo strašný, jestli je to umění nebo odpad, nevím, jestli bych ho někomu doporučil nebo nedoporučil. Vím jen, že tenhle kafkovsko-lynchovský industriální psycho úlet ze svého podvědomí jen tak nedostanu. Furt to bliká, duní, epileptiky to asi zabije, ale přesto se na to nedá přestat dívat! Hypnotický, šílený, odporný a krásný zážitek. (20.08.2017)

Úplně poprvé jsem na film narazil v půlce devadesátých let v brněnském klubu Šedá litina, když jsem jel na koncert mých oblíbených Ambush. Pouštěli to na baru - bez zvuku a já nechápal. Po mnoha letech jsem se k tomu tedy vrátil. K tomu není co dodat. myslím, že každé vyřčené slovo se bude pravdě jen přibližovat. Šílenost. Ale skvělá šílenost s naprosto perfektní hudbou. (15.04.2013)

Lehce šílený film o muži jehož tělo začne obrůstat kovovými součástkami. Animacemi kovu a stylem mi trochu připomína Švankmajera, Věc a tvorbu H. R Gigera - k tomu přidejte zběsile industriální hudbu, epileptický střih (často jen stroboskopický sled obázků) a máte film zběsile originální, zběsile zajímavý... a zběsile krásný. Škoda jen že mohl být tak o (poslední) třetinu kratší, takto ji zachraňuje jen rozmilá pointa. (13.05.2006)

Ne! Tohle neberu. Totální hnus a chaos v podávaný epileptických střizích. Nepochopil jsem o co tam šlo a přiznám se, že jsem se ani moc nesnažil. Po dvaceti minutách jsem to začal skipovat. Hlavní hrdina si nechává zdát sny jak ho kyborg-žena znásilňuje trubkou do prdele. Pak se změní taky na nechutnýho kyborga a rozmrdá (doslova) jí obřím vrtákem, který má místo penisu. Pak si tam nějak dává elektrošoky a řehtá se jak debil a pak už tam jen bojuje s nějakym dalšim kyborgem no děsná opravdu kolosální blbost. Je to účelově odporné a nechutné a jestli se to někomu líbí beru to jako pózerství. Ovšem rád si nechám vysvětlit význam toho filmu a klidně přiznám, že jsem netolerantní buran, když mi někdo dokáže vysvětlit o čem že to vlastně bylo. (29.11.2009)