Tetsuo

Na to, že jde o poloamatérský snímek filmařského samouka, jde o překvapivě vyzrálé dílo, které sice zvysoka kašle na pravidla vyprávění, ale umí jej nahradit vlastním sevřeným systémem s jednotnou vizualitou. Zásadní otázkou zůstává: je to film o dospívání (viz vymačkávání kovového akné a samovolná erekce s fatálními následky)? :) (07.08.2017)

Těžce strativelná, šíleným režisérem vymyšlená, těkavou kamerou natočená a rychlým střihem poskládaná nechutnost, směle bourající hranice nekonvenčnosti i abstrakce. Tetsuo nelze pořádně pochopit, protože nějaký vyšší smysl, či logiku snad ani nemá, pouze sledujeme trpějícího muže měnícího se na jakéhosi odporného robota. Vstupní myšlenka, inovace a originalita s jakou je film natočen je obdivuhodná, avšak po cca 20 minutách kdy se vyčerpají všechny nápady, se divák octne ve smyčce pořád těch samých (velmi naturalistických) procesů změny člověka v "železného muže" a pokud film znechucením nevypne, začne se nečekaně nudit... 6/10 (08.06.2008)

Lehce šílený film o muži jehož tělo začne obrůstat kovovými součástkami. Animacemi kovu a stylem mi trochu připomína Švankmajera, Věc a tvorbu H. R Gigera - k tomu přidejte zběsile industriální hudbu, epileptický střih (často jen stroboskopický sled obázků) a máte film zběsile originální, zběsile zajímavý... a zběsile krásný. Škoda jen že mohl být tak o (poslední) třetinu kratší, takto ji zachraňuje jen rozmilá pointa. (13.05.2006)

uff tak tomuto hovorim zbesila jazda. som si vedomi, ze tato porcia nemusi chutit kazdemu, ale ak sa vyzivate v ultra undergroundovej zabave nabitej sialenym zvukovym podmazom, v skvelom hudobnom doprovode, vynikajucej kamere, zrychlenych zaberoch alebo vam sedi atmosfericky dej, netradicne prvky, uchylnost, perverzita, tetsuo je to prave pre vas. skutocny zazitok vidiet prerod obycajneho cloveka v kovove monstrum heh. (21.09.2007)

Spoilery! Na film tohoto typu musí být nálada. Při prvním zhlédnutí je to zřejmě těžko stravitelný film. Chce to opravdu dbát zvýšené pozornosti. Divák snadno nabyje dojmu, že se mu toho před očima až tolik neodehrává a sníží pozornost. V ten moment mu uniknou klíčové detaily a jeho pozorovací schopnosti se zúží na zachycení kovových proměn, které jsou bez větších obtíží snadno pozorovatelné. Na druhou stranu musím připustit, že snímek s diváky až tolik nespolupracuje a udržet pozornost není lehké. Výstavba děje je zbytečně komplikovaná a surrealisticky chaotická. Myšlenku přitom neshledávám nikterak těžko uchopitelnou. Je třeba se zamyslet nad tím, proč strohou výzdobu pánova pokoje tvoří plakát s vysportovaným atletem. Zřejmě pro pána představuje jakýsi vzor dokonalého těla, které by šikmooký pán rád vlastnil, či dokonce předčil. Vzhledem k tomu, že snímek pochází z roku 1989 s pán pokusí zdokonalit své tělo v rytmu Deus ex machina. Stejně jako stálo černého atleta spoustu úsilí vypěstovat si takovou tělesnou schránku, stojí rákosníka kovová proměna dvakrát tolik. Hlavou se mu honí šílené sny, kdy ho třeba znásilňuje slečna čímsi, co připomíná hadici od vysavače a postupně se mění. Proměna se bohužel neobešla od spousty křiku, pláče a naříkání, což bylo krajně otravné. Vrcholem filmu bylo, když se mu z jeho mužské chlouby, která bývá u žlutých pánů mikroskopických rozměrů, vytvořila prapodivná vrtačka (velikostně se blížící mojí chloubě), se kterou provrtal nejenom svůj stůl, ale později dokonce i svoji frajerku, a to rovnou doslova. Plnohodnotné docenění nesporných kvalit tohoto veledíla vyžaduje pořádnou drogovou zásobu. Do té doby to budou dvě hvězdy. Neměl jsem pocit, že by se mi před očima odehrávalo cosi výjimečného. (04.01.2017)