Blíženci
Sōseiji
Gemini
Réžia:
Šin'ja CukamotoScenár:
Šin'ja CukamotoKamera:
Šin'ja CukamotoHudba:
Čú IšikawaHrajú:
Masahiro Motoki, Rjó, Jasutaka Cucui, Šiho Fudžimura, Tadanobu Asano, Rendži Išibaši, Soo-jin Kim, Džun Murakami, Júta Takihara, Tomorowo Taguči (viac)Obsahy(1)
Autorský snímek mezinárodně proslulého japonského režiséra Shinyi Tsukamota vznikl podle populárního mysteriozního románu Edogawy Rampa, jehož jméno (pseudonym) je v japonštině slovní hříčkou a vyslovuje se podobně jako jméno Edgara Allana Poea. Tsukamoto, který se doma i v zahraničí prosadil kultovními nezávislými technothrillery, natočil film jako svou první produkci pro velké studio. Kromě režie na filmu pracoval i jako scénárista, kameraman a střihač.
Příběh dvou bratrů - dvojčat, kteří byli v dětství odděleni a z nichž jeden je úspěšný lékař a druhý přichází jako tajemný přízrak z nedaleké chudinské čtvrti, se odehrává v Tokiu v roce 1910. Jukio Dajtokudži žije v domě s rodiči a s partnerkou Rin, která trpí amnézií a neví nic o své minulosti. Zvrat do poklidného rodinného života přinese záhadný muž Sutekiči, jenž se v domě tajně objevuje již delší dobu. Ten přivodí nejprve smrt rodičů a posléze odstraní Jukia a zaujme jeho místo v práci i v rodině. Jak se ukáže, nešťastná Rin neutrpěla ztrátu paměti, před svým mužem jen skrývala velké tajemství. Námět, sám o sobě poněkud pokleslý, posloužil Shinyu Tsukamotovi k originální filmové hádance, v níž se minulost postav i pravý stav věcí vynořují postupně z přízračné atmosféry. Snímek začíná jako tradiční japonský duchařský příběh, avšak ani následné racionální, realistické vyústění okolností nepřináší úplné vysvětlení: ve hře je ještě podivné chování zúčastněných (Sutekiči stále vystupuje jako Jukio i před Rin, která dávno odhalila záměnu, v Jukiovi zůstává po jeho vítězství duše jeho zločineckého bratra).
Tsukamoto pracuje s expresivními výrazovými prostředky, mezi něž patří mj. silná divadelní stylizace kostýmů, retrospektivní struktura vyprávění či výrazná dramatická role hudby, jež ve vypjatých scénách často nahrazuje ruchy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (29)
Když si nesprávný muž vybere nesprávnou ženu… Film začíná znepokojujícími výkřiky, které dávají ve spojitosti se záběrem na rozkládající se mršinu (nechtějme vědět čí) tušit, že pokud si z následujícího něco odneseme, nebudou to pěkné sny. Blíženci začínají jako typický horor. Podivný dům, v něm podivní lidé s podivným tajemstvím. Prvotní děsivost snímku spočívá v tom, že nemáme nejmenší šajnu, co se to tu ksakru děje. Režisér si nás podává s až sadistickou rozkoší. Hojně využívá „potácivé“ kamery, emocemi nabité hudby, různých „odstínů“ tmy a všechno to stříhá dohromady k pozvracení zvráceným způsobem. Děj mě nedokázal zcela pohltit, ale připadal mi příliš zvláštní na to, abych si mohl dovolit – byť jen na okamžik – někam odběhnout. První hororová část kvalitativně s přehledem strká do kapsy část druhou, méně zajímavou a tedy i nudnější. V druhé polovině totiž dochází ke zlomu a před námi se náhle začne odvíjet bizarní romance s nejasným cílem. Ostatně nejasným jako myšlenka celého filmu. Že by pomsta? Masahiro Motoki svou dvojroli zvládl na jedničku – těžko uvěřit, že je to celou dobu ten samý herec a jeho závěrečné „usmíření se sebou samým“ (nebo jak to nazvat) je mrazivě dokonalé. 70% ()
Příběh je sice mírně klišovitý, ale přesto mě film dostal. Hlavně ty scény se studnou měli dobrou atmosféru, v začátku jsem se trochu nechytal, protože ty japonci mi přijdou všichni stejný, ale po té pointě (bohužel prozrazené už v půlce filmu) jsem se opravdu začal dobře bavit. Další kvalitní asijský snímek v čt, jen více takových! ()
Magořina, která chvílemi nabývá smyslu, náhle ho zase pozbývá, herci tu hrají uměřeně, tu začnou přehrávat jako šílení, pár scén je jak vystřižených z Jamamby, to všechno podbarvují podivné chorály... Mám rád japonské bizarnosti, i tuhle jsem pro jednou zvládl, ale dívat se na ní znovu a zkoumat, jestli mi něco neuteklo, určitě nebudu. ()
Japonská podivnost, která sklouzávala až k ubohosti, a to především ve scénách, kdy se časem vracíme do chudinské čtvrti, v níž pobíhají šílená individua v neskutečných hadrech a šílených "účesech". Zpočátku to vypadalo na zajímavý film, ale pak došlo ke zlomu, kdy byli herci vyloženě otravní. Naštěstí to nebylo moc dlouhé. ()
Historický kontext vôbec nie je taký funkčný ako som čakal. Cukamotové témy sú tu ale obsiahnuté. Expresívne herectvo, vyprázdnenosť priestoru, roztrasená až šialená kamera a aj motív dvojníctva ako protipól Jing a Jang. Dobra a zla. Ale neviem či to bolo farebnosťou, alebo už samotným vykrádaním vlastných tém, že ma to nedokázalo nejako ohúriť. Cukamoto je stále veľmi výrazný tvorca, ale jeho predchádzajúci snímky aj napriek šialenosti dbali na detaily a výstavbu. Ústredná zápletka jednoduchá a priame lineárne rozprávanie sa do jeho tvorby nehodí. Hororové prvky tam nie sú takmer žiadne. Veľmi divné, ale v zásade aj veľmi neuspokojivé. Stále ale zapamätateľné. ()
Reklama