Série(2) / Epizódy(20)
Obsahy(1)
Mezi hlavní hity podzimu bude patřit oblíbená česká tvorba v podobě novinkového cestovatelského seriálu Tatra kolem světa 2 (TKS2). Expedice si klade za cíl navázat na původní expedici z let 1987–1990, a vzdát jí tak poctu a oživit její tehdejší velikost. Plánovaná trasa by měla vést přes Střední a Východní Asii, projet Jižní, Střední i Severní Amerikou a přes celý africký kontinent zpět do ČR. Celkem je v plánu ujet během tří let více než 250 000 km a navštívit na 70 zemí světa. Expedice je koncipovaná jako otevřená, tj. na palubu se může během jejích tří let trvání přidat prakticky kdokoli. Mimo dočasné členy týmu pojedou i členové stálí – především jeden ze zakladatelů TKS2, Marek Havlíček. A že to bude výprava zajímavá, o tom svědčí i nutnost překonávat překážky spojené s aktuální situací kolem koronaviru. Plány výpravy se totiž kvůli celosvětové situaci spojené s covid-19 změnily. Bylo nutné pozměnit itinerář cesty a přizpůsobit se aktuálnímu dění jak ve světě, tak i v Česku. Tým na cestě se postavil čelem k omezení pohybu a zavírání hranic, a díky tomu se chod výpravy nepřerušil a expedice může pokračovat dál. Jak se říká, že „vše zlé je pro něco dobré“, našim cestovatelům koronavirová pandemie přinesla jedinečnou příležitost navštívit běžně přelidněné památky zcela samostatně. I díky tomu vznikly unikátní materiály pro seriál. Tatra kolem světa 2 je skutečná expedice, která si aktivně hledá další možnosti, jak poznávat a jak dostát všem závazkům, které veřejnosti dala. (TV Prima)
(viac)Recenzie (14)
Rok 2020, čas Covidu a stupidních omezení, které omezili snad vše, co člověk zná - od koupě ranní kávy až právě po cestování. Posádka TKS2 stála před rozhodnutím. Odpískat to, přerušit a možná se k plánu vrátit, až tahle stupidita okolo dobře marketingově zvládlé chřipky skončí (pamatujete si na Sars-COV-1? - propadák, ale dvojka se díky globálnímu propojení ujala), ale kdy skončí? Skončí někdy? A jaké budou podmínky dále? Posádka se rozhodla pokračovat, i když věděli, že to nebude procházka růžovým sadem. A výsledkem je tohle dílo. Každému třeba nesedne a haterů bude spousta. Žádný podobný projekt v té době nepokračoval, minimálně to se dá připočítat k dobru. Ne, nikdo z posádky neumřel, i když byly v zemích, kde byl výskyt chřipky maximální. Vidět některá místa, kteří cestovatelé navštívili bez davů turistů se nejspíš málokomu povede. Kamera a audio jsou na podobný počin výborné. Na palubě nejsou herci ani lidi zkušení s dramaturgií, výsledek je tedy surová realita, žádné přetáčení a vymýšlení blbostí, jak to nafouknout, prostě jen osud a souhra faktorů. Samozřejmě, že výsledek měl být zprvu jiný, ale to je život. Život je to co se děje, když zrovna plánuješ a když plánuješ, tak se bůh (nebo něco jinýho se smyslem pro humor) směje. A jak to vím? Byl jsem na palubě a užil jsem si to maximálně. Třeba budete mít taky to štěstí, neboť na rozdíl od jiných projektů se do tohohle projektu může zapojit skoro každý v něčem šikovný člověk. Jo a ten pocit maximální svobody potom co vás propustí z Íránské cely asi někomu prostě nevysvětlíš ani nepředáš, to musíš zažít. ()
Zklamání. 1) Spoiler. Expedice se, jak známo, kvůli pandemii koronaviru nepovedla. Účastníci museli strávit nepřiměřeně dlouhý čas v Turecku a v Íránu, poté svou Trajdu s Bludičkou zazimovali a letecky se vrátili domů. To je ovšem vis maior._____ 2) Spoiler. Lze pochopit, že dokument se částečně věnoval improvizovaným prohlídkám Turecka a Íránu, připomínajícím bloudění těch cestovatelských ignorantů, kteří si myslí, že veškerá jejich příprava na akci je hotova, když si koupí levnou letenku a kapesního průvodce. Ani tohle nelze účastníkům zazlívat - oni přece nejeli na turistický výlet a přirozeně nebyli připraveni. Zpracovat kvalitní program z mobilu či laptopu někde po cestách je velmi obtížné._____ 3) Přesto situace nabízela mnoho momentů, které by si zasloužily podrobnější zpracování. Vztahy mezi účastníky expedice, zvláště ke konci, byly zaznamenány příliš letmo, přirozené konflikty se tu jen mihly a celé to působilo, že se nic moc nedělo. Chybělo inteligentní a věcné průvodní slovo, které by jasně vysvětlilo, co se stalo, děje a jaké to bude mít následky. Sametový hlas Pavla Soukupa s ignorantským komentářem tuto funkci opravdu nezastal._____ 4) A tak jsem zaznamenal jen dva aspekty, které stojí podle mne za zmínku. Především bylo zajímavé podívat se do auta a na jeho funkce. Řešení odtahu zapadlých aut, prohlídka vozu, improvizované vaření - to mě všechno docela bavilo. Musím ovšem dodat, že k tatrovce mám stejný vztah jako k trojhvězdě Alfa Centauri - tedy žádný._____ A potom samozřejmě lokálové, kteří byli jako všude ve světě přátelští a vstřícní. Malý vhled do jejich životů byl rovněž docela zajímavý._____ 5) Ve sdělovacích prostředcích se objevují různá prohlášení a názory, které celou věc bagatelizují a víceméně odsuzují. K tomu se nemohu vyjádřit, o tom nic nevím. Můj koment se týká čistě jenom seriálu. Za ten odpovídá podle titulků Adam Štrojsa (scénář a režie)._____ 6) A co je nového? Auta dorazila do Astrachaně, pak je poslali do Petrohradu a odtud je po moři převezli do Džibutska. Asijská trasa byla přeložena na rok 2024. V současnosti už posádka bloumá Afrikou. ()
Viděl jsem spoustu cestopisů, ale žádný nevynikal mizernou atmosférou, prázdnými frázemi a zbytečností tolik, jako tenhle. Ozvučení je děsné, kromě komentáře P. Soukupa není většinou nikomu rozumět a když už ano, je vám stydno za ty žblepty, které posloucháte. Většina pozitivních ohlasů tady je zřejmě od přímých účastníků projektu, jinak si to nedovedu vysvětlit. Škoda, že celý projekt przní odkaz a jméno původního dobrodružství. Na druhou stranu - nebýt toho, tak o této soudobé "největší expedici" nikdo neví. ()
Říkal jsem to už několikrát, v roce 2020 jsem nějak víc dychtivý po cestopisných a cestovatelských dokumentech. Trabantisty a letošního Písaříka v Po jedné stopě (2020) po blízkém východu a Africe na motorkách žeru v té televízi prostě víc. Tohle prostě není tak zajímavě udělané. Celé expedici Tatra kolem světa 2 samozřejmě fandím, jako děcko jsem sledoval původní Tatru kolem světa a dodnes mám i její model. A to je zajímavé, o původní Tatře je hodně materiálů o tom, kde byli, co viděli, ale naopak velmi málo o tom, jaké měla technické potíže. Za to nová trajda se začala sypat hned v Turecku, hoši měnili ventily, vařili prasklou litinu u výfuku a už nevím, co ještě. No a z té party, co to dávala do kupu, jede jako stálý člen Marek Havlíček, což je zrovna týpek, se kterým já bych asi taky měl občas problém. Bohužel expedici zastihl na jaře 2020 covid a zůstali na 3 měsíce v Turecku, což zase byla šance na solidní procestování. Zajímavá byla i ta část po Íránu. ()
O projekt jsem zakopla ještě v době jejich marketingové kampaně dlouhé měsíce před výjezdem a i jsme doma zvažovali, že bychom se osobně do projektu jako spolucestující na část trasy zapojili. Nakonec z toho (dnešním pohledem díkybohu!) sešlo, ale na záběry z putování Tatry světem jsme se doma moc těšili. Bohužel po shlédnutí úvodních epizod nastalo zklamání, občas skoro zděšení. Nastoupivší Covid hodně zamíchal plánovaným programem Tatry a bohužel i osobní rozbroje původního týmu organizátorů se na kvalitě výsledného cestopisu dost podepsali. Mluvené slovo Pavla Soukupa bohužel dílo nezachránilo a jak jsme se těšili na zajímavé záběry a tipy k navštívení Tatrou projetých míst, tak se z toho stalo téměř nekoukatelné dílo, které na mě působí tak, že je uměle vyplňovaná Primou stanovená stopáž jednotlivých dílů mnohokráte opakujícími se nudnými a nepřirozenými rozhovory s dočasnými členy posádky. Pokud zrovna nevyhrabávali zapadlou Tatru na cestě, kde s takovou obludou neměli vůbec co dělat, tak jsme měli možnost vidět tak akorát nezajímavý průjezd Tatry tureckým venkovem. Je mi to líto, ale dát tady prostě hvězdy rozdávat nemůžu, tohle je prostě totálně promarněná šance na pěkný cestopis a docela průšvih! Uvidíme, jak se pochlapí navazující série, zatím je to ale velmi nedůstojné pokračování Tatry kolem světa 1 z devadesátých let. ()
Galéria (23)
Fotka © Prima ZOOM
Zaujímavosti (3)
- Expediční tatra je vybavena tatrováckým vzduchem přímo chlazeným osmiválcem, který je schopen 16 tun vážící vůz rozpohybovat až na rychlost 125 km/h. Hmotnost originální obytné hliníkové nástavby je pouhých 1380 kg. „Motor jsme upravili, snížili jsme emise o 37 procent a současně zvýšili výkon o 12 procent, a to díky částečné přestavbě na vodíkový pohon. Vyrobili jsme tak první hybridní tatru, která během cesty bude mít výrazně nižší uhlíkovou stopu,“ přiblížil vylepšení vozu Petr Holeček. (sator)
- Vůz bude schopen v určitých etapách cesty převážet až 14 členů posádky. Obytná nástavba, která vznikla podle návrhu Marka Havlíčka a Petra Holečka, posádce nabídne například prostornou sprchu nebo toaletu se spalovacím záchodem. Princip tohoto systému je velmi jednoduchý a ekologický, přičemž produkuje odpad pouze ve formě popela. Ve voze budou dvě na sobě nezávislé klimatizační jednotky a čtyři nezávislá topení. (sator)
- Představený expediční vůz vznikl na základě vojenského speciálu určeného pro extrémní i pouštní podmínky. Zajímavostí je, že organizátoři expedice jej zakoupili od Dalibora Petra, syna řidiče první expedice. Oproti třínápravovému vozu TATRA T 815 GTC má současný expediční speciál podvozek 4x4. Má to především ekonomické důvody – zakladatelé TKS2 totiž projekt financují z největší části sami. Dvounápravový podvozek je výhodnější z hlediska nižších provozních nákladů, ale i různých poplatků na silnicích či lodní přepravy. (sator)
Reklama