Vyšehrad: Fylm

Lavina gagů a hlášek, přičemž těch pár nepovedených nebo trapných momentů se tady celkem snadno ztratí. Obával jsem se, aby film nebyl jen sledem skečů, ale tvůrcům se to podařilo sestavit do jakž takž smysluplného celku. Hereckou sestavu posílila i velká jména s Ivanou Chýlkovou na čele a řady sportovců se rozrostly o hokejky, takže spokojenost vládne i v tomto ohledu. Uvidíme, jestli se podaří nasbírat materiál na dvojku, ale takhle na první dobrou bych se jí vůbec nebránil. 80% (09.09.2022)

„TATI, TY JSI BLBEJ, VIĎ?…“   Kretén Lavi a jeho (ucelenej) příběh se vyznačuje hlavně až neuvěřitelnou soudržností sportovního (takže nejen fotbalovýho) prostředí. Ze začátku mi to připadá debilní, ale naštěstí se z toho pak stává celkem ucházející píčovina, kterou nemá cenu nějak víc komentovat, nebo rozebírat. Prostě film pro kopačky. A to, že je Tomáš Rosický schopnej angažovat JL10, není zrovna v dnešní době moc vtipný… P.S.: Všechna čest tvůrcům, že na to dokázali našroubovat tu rodinnou linii.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Kopal jsem za Vyšehrad.  2.) JL10.  ///                  PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ***  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (19.09.2022)

Roky čekání na vytoužený film oblíbeného krátkometrážního seroše, co jsem kdysi žral, je konečně u konce a Vyšehrad: Fylm skutečně přináší to, co od něj všichni čekáme. Ze začátku jsem byl malinko opařený, jelikož opravdu nemusím fekální humor, ale pak se to krásně rozjelo a já se smál, jako už velmi dlouho ne; a to hlavně proto, že čistých komedií je méně a méně a mně to dost chybí. Čistě tématicky je pro mě Vyšehrad jako dělaný a vyloženě jsem si liboval v nespočtu fotbalových referencí, které většina sálu vůbec ani nezachytila. A co je ještě větším překvapením, kvůli čemuž napaluji pětikvalt, je to, že film neskutečně dobře funguje i po emoční stránce a faktor dítěte, který jsem po zhlédnutí traileru považoval laciný a nudně předvídatelný, se proměnil v hlavní klad snímku a dokonce mě na konci dojal. Spolu se sympatickou a neotřelou Štáfkovo a Koppovo režií a nezaměnitelným stylem už úvodních i závěrečných titulků pro mě jasná pětipalba a bude to možná první český film vůbec, na který půjdu podruhé. (27.04.2022)

"Richarde, už jsem si vzpomněl, kde jsem tě udělal." Prochlastaní talenti padající z balkónů mě vždycky bavili, fotbalovou korupci uznávám jako každej správnej sázkař a kouření od řidičky za jízdy považuju za budoucí základ doporučení od BESIPu. Laviho mám prostě rád a zároveň tyhle týpky dost nesnáším, takže jsem si užil nenápadný fotbalový šťouchance, zasmál jsem se několika klasikám na trati Sparta - Slavia, přežil jsem vymaštěný fórky a u vztahovejch poučení jsem měl chuť kopnout si ze zoufalství do Bicana. Ale do legend se nekope. Někdy. (15.03.2024)

Nekorektní, občas trapné, slušnější než seriál a mně se to líbilo. Mám pro tenhle bláznivý příběh slabost uvědomujíce si všechny mínusy a zápory. Převládají u mě klady, zvláště skvělý Ondřej Pavelka a dokonalá husička Šárka Vaculíková, pardon Krausová. Jakuba Štáfka samozřejmě nelze opomenout, bez něj by to nešlo. (03.12.2022)