Shit & Champagne

Biják "Sračky a Šáňo" vznikl podle úspěšné drag show a nutno před režírujícím D'Arcym Drollingerem vystřihnout pukrle, protože převod do filmu zvládl velkolepě. Nejen, že film nevykazuje obvyklé neduhy adaptací divadelních her, ale navíc plně využívá filmového jazyka. Hlavně ale "Sračky a Šáňo" jsou úchvatně rozkošný drag camp, který se opájí estetikou 70s žánrovek v čele s ženskými blaxploitation braky. Jen namísto dobových témat tížících afroamerickou komunitu tu máme do frašky umocněnou fantazii bílých drag queens, kulminující v mega konspiraci kolem esence průměrnosti, obchoďákového řetězce Walmart. Ústřední hrdinka Šáňo v sobě spojuje drzost, razanci i obvod hrudníku Pam Grier s garderóbovou extravagantností Tamary Dobson i karatistickými skills Jeannie Bell, ale všechny současně zastiňuje velikostí účesu, blyštivostí rtů a mocností řas. A to nemluvě o zbytku ansámblu, kde se to hemží rozličnými podobami dragu, opulentními parukami na úplně všech včetně komparzu a celou plejádou glamour i trash outfitů. Scénář se skvostně vyžívá v kýčovité absurditě žánrových klišé a rozverně podrývá vážnost a drsnost referenčních bijáků velkolepým afektem i ohromnou mírou nadsázky a sebereflexe. K tomu navíc hlavní hrdinku vyzbrojuje kulometnou kadencí zběsile květnatých hlášek, vedle kterých ty cezené přes zuby 80s macho geroji působí jako zoufale zplihlounské trapárny. "Sračky a Šáňo" si zcela právem přivlastňuje punc moderní půlnoční kultovky a dělí diváky na ty, kteří si biják a hrdinku zamilují, a na ubohé otroky normality. Tyhle bublinky jdou rychle do hlavy, a navíc i do srdíčka. (07.11.2021)