Se sei vivo spara

Krvavý, nihilistický antiwestern, který nepochybně vybujel z nenávisti ke všemu. Vše je tu pokažené, absurdní, zlé - dobro neexistuje. Pouze různé stupně zla. Questi již v roce 1967 chtěl šokovat, což se mu asi podařilo (již tři dny po vzniku filmu, byl tento zakázán a později promítán jen v sestříhané verzi), dnes už se volně šíří na DVD. Ale těžko to s odstupem času bude stačit na vavřínový věnec v žánru spaghetti. Politizující pozadí tohoto thrilleru až příliš prosakuje, nechtěná absurdita rovněž (zcela nekrytý hrdina kráčí proti střílejícímu banditovi, skrývajícím se v domku; bandita vystřílí nejméně 20-30 x z jednoho revolveru bez nabíjení apod.). Nenechám se strhnout převažujícími oslavnými výkřiky nad touto nechutností. A všem, kdo mají rádi romantiku, oslavu dobra s statečnosti, radím: rozhodně to nepouštějte dětem a mladým lidem před dovršením 20. roku, na zkažení vkusu je času dost. Kdybych měl jmenovat nejpříkřejší protipól westernu klasickému či mayovkám - pak by jím mohl být tento film, případně Divoká banda či Condenados a vivir... (01.05.2011)

Za tu úchvatnou atmosféru, co mě vtáhla do děje, že jsem se cítil v kůži hlavního hrdiny musím dát plné hodnocení. Po prvním shlédnutí se mi vlastně ani moc nelíbil, protože jsem ho pozorně nesledoval. Druhá projekce mě ale doslova nadchla. Nejbizarnější western jaký si dovedete představit. Zlo v té nejryzejší a nejodpornější podobě. Pozoruhodná kamera, která se vymyká zaběhnutým kolejím žánru a zcela nevídaná halucinogení atmosféra, která člověka absolutně pohltí. Je to film o nápravě jedné ztracené duše a to je na něm krásné. Unikátní kousek. Tomas Milian je skvělý. (28.09.2011)

Hodně netypický zástupce spaghetti westernu, jednak díky poměrně brutálním scénám a především pak díky opravdu zvláštnímu schématu děje, který tento film posouvá z brakového žánru blíže k evropskému artovému filmu. Klasická zápletka krevní msty, typická pro tento žánr, je nečekaně vyřešena během první půlhodiny a následuje studie špatných lidských vlastností, z nichž vyčnívá hrabivost nebo násilí na ženě. Hlavní postava, ztvárněná skvělým Tomasem Milianem, tím vším vcelku nezúčastněně prochází, aby na konci potrestala několik málo bídáků a zmizela v dáli. I přes svou výlučnost a kultovní postavení především ve Spojených státech si mě tento film nezískal, tak jak jsem předpokládal. Zřejmě za to může téměř dvouhodinová délka, s kterou moc neladí pomalý a nepříliš akční děj. Bohužel na tom nic nezměnila ani výborná kamera a na svou dobu silně netradiční střih. V anglické verzi je tento film známý jako Django Kill... If You Live, Shoot!. Ve skutečnosti nemá tento film s djangovskou sérií nic společného, název byl přídělen kvůli velkému úspěchu původního Corbucciho filmu s Francem Nerem. (11.01.2008)

Není to jen o fašismu (režisér byl odbojář), ale především nastavené zrcadlo pokrytecké společnosti, zde notně dohnané do extrému. Nepoberete to při prvním podívání, to budete jen nevěřícně kroutit hlavou. Když se do toho položíte a zamyslíte se, pochopíte, proč byl film po týdnu zakázán. Týrání dětí, věznění manželky, skalpování indiána, na konci uškvaření roztaveným zlatem, dekandence násilné společnosti (SA) atd atd. Pokud jste intelektuál nebo úchyl, bude se vám to líbit. A co teprve, když jste obojí! (30.05.2013)

Podivné, nesouvislé, antiwesternové (prolíná se tu více žánrů, krom dvou uvedených, ještě třeba komedie aj), náboženské, homosexuální (černí kaubojové), občas směšné (tucty kulek, které nezasáhnou jasný cíl, spolu s tím, že tu pistolníka nevidíte skoro vůbec nabíjet) a jinak i dost nudné. Na svou dobu film šokuje velmi dobrým explicitním násilím (operace a vyjmutí zlaté kulky, skalp indiána atd). Milian jako obvykle dobrý a film je určen především jeh fanouškům a fandům raných špaghetty. Vizuální stránka a stylistické tóny jsou výborné, stejně tak jako místy až surrealistická atmosféra, která panuje ve městě a luxusní melodie. Pro někoho tedy možný zajímavý atypický a silně nekonvenční Eurowestern, já však jeho kvalitu posoudit nedokážu a dost, jak už jsem psal, jsem se nudil a občas nevěděl co se na obrazovce vůbec děje. Připadalo mi to vše nějak moc složitý. To se radši podívám na klasický akční špageťák s jasným poselstvím a s jasnými hrdiny a antihrdiny, ale režisér Giulio Questi, stojí i tak za širší prozkoumání. (28.01.2011)