Hebká koža

Čiernobieleho Truffauta v dramatickej polohe mám omnoho radšej, než jeho neskoršie farebné príbehy o deťoch. La Peau douce je vynikajúcou romantickou drámou klasického strihu o ženatom autorovi a vydavateľovi, ktorý začne ľúbostný románik s mladou letuškou, a ako to už býva, neskončí to dobre. Do vysokého nadpriemeru okrem inteligentného scenára posúvajú film aj výborná herecká ústredná trojica Desailly, Dórleac a Ceccaldi. (09.01.2014)

Pro tento podivuhodný snímek se Truffaut nechal inspirovat skutečnou událostí a natočil jeden z nejzajímavějších pohledů na úděl muže zmítajícího se mezi racionálnem, citem a kdoví, zdali ne ještě hlouběji. Tak trochu jiný Truffaut - kam se poděla jeho ironie i s elegancí? Jenže právě takto "obyčejně" a "klasicky" je toho Truffaut schopen sdělit většinou nejvíce. (08.08.2005)

Nebýt skutečně precizní režie a výborné hudby, doprovázející celý snímek, byla by pro mne tato trojúhelníková hra celkem nezáživná. On+Ona-Ona. Kýčovitá rovnice, jejímiž činiteli bývají v základě jen přírodní pudy, může někdy vyústit tak překvapivě, že se o tom natočí film. I tímto faktem u mne snímek lehce ztrácí, ale celkový dojem a zpracování velmi rád ocením. (25.07.2015)

7, 6, 5, 4, 3… čas utíká, změna nepřichází. Dokud se na dosah ruky neobjeví ONA, objekt iracionálního zájmu. Co teď? Jet dál po cestě, jejíž cíl se skví v dáli jako výhružné memento mori, nebo z ní sjet a riskovat tím všechno? Netradičně uhlazený, formálně střídmý Truffautův film o osudových rozhodnutích a osudové lásce, je na pohled nudně obyčejný, ve skutečnosti nadobyčejně chytrý. V druhém plánu se (tradičně) řeší respektovaní autoři románů, ale také úděl srdce poslouchajícího muže, nikoliv ženy (ta „pouze“ vyřkne závěrečný ortel). Jeden z nejsrozumitelnějších filmů o nevěře. I pokud neumíte slovo francouzsky. 75% Zajímavé komentáře: sud, jondzavid, sportovec (14.12.2008)

Psychologická štúdia krízy manželského života patrí k najúprimnejším kúskom od Francoisa Truffauta. Film mi pripomenul vzdialene filmy Ingmara Bergmana až nato poňatie, ktoré mi pripadalo menej analyzujúce a viac pozorujúce a film sa mi páčil aj preto, že z doterajších Truffautových filmov vyčnieva tým, že sa približuje bližšie realite a absentuje štylizovanejší a hravejší prístup, na ktorý som bol u autora navyknutý. K tomu pridám kvalitné herecké obsadenie a najmä krásnu ustrednú melódiu, ktorá pôsobivo zdôrazňuje atmosféru filmu. Naopak záver mi prišiel trochu prehnaný, ale čo môžem namietať, keď sa inšpiroval reálnym prípadom. (17.08.2005)