Úžasný svět

Příběh zestárlého ex-člena jakuzy, který je hapr na srdce, a musí se v japonském (ke členům organizovaného zlořnu značně nepřátelském) systému znovu začlenit do společnosti, aby si udržel důstojnost. Mikami je dost vznětlivý a i to ho před 13 lety dostalo do vězení, když (v sebeobraně a ve vzteku) zabil člověka, který ohrožoval jeho ženu. Teď si na stará kolena musí najít práci, aby nemusel žít z dávek a mohl se na sebe podívat do zrcadla. Zároveň nemá peníze na autoškolu, kterou musí absolvovat, protože mu řidičák propadl, když seděl, a jeho řidičský um taktéž tak trochu zrezivěl. To vše za dohledu mladého filmaře/spisovatele, který se snaží pro japonskou Poštu pro tebe najít Mikamiho matku, která ho nechala v jeho 4 letech v sirotčinci, a senzacechtivé televizní producentky, která by z Mikamiho ráda udělala odstrašující příklad o tom, jak se ex-trestanci nedokáží adaptovat na systém. Melodramatický film s hezkým scénařem a několika vtipnymi scénami těžícími zejména z bývalého postavení jakuzy v japonské společnosti. [Rakkautta ja anarkiaa 2021] (21.09.2021)

Silný příběh bývalého kriminálníka, který se snaží si proklestit cestu zpátky do společnosti a normálního života, ale minulost a okolnosti, ve kterých vyrůstal, nejdou i přes jeho poctivý záměr snadno setřást. Tento příběh má rozhodně svou váhu v jakékoli společnosti, jelikož s předsudky vůči lidem s poskvrněnou minulostí nebo lidem, kteří jednoduše nezapadají, se setkáváme naprosto kdekoli. Nicméně se nedivím, že vznikl právě v Japonsku, které je společensky ještě víc semknuté a jaksi uzavřené. Na jednu stranu jsou Japonci velmi kolektivně zaměření a nenechají jedince snadno vypadnout ze skupiny, jakmile v ní je (to vidíme v tomto filmu i v rámci samotné jakuzy a toho, jak s otevřenou náručí vítají hlavního hrdinu zpátky), na druhou stranu jsou ale velmi svázaní pravidly a svými nastavenými systémy (někdy i zastaralým viděním vycházející z tradic), které často velmi přísně určují, jak se má řádný občan chovat a žít, co je přípustné a co není, atp. V takové společnosti je proto někdy o to těžší najít si své místo… Tento film celou tuto tématiku hezky pokrývá a zároveň vychází z reálného příběhu, který sepsal spisovatel Saki Rjúzó na základě výpovědí skutečného bývalého kriminálníka, který opravdu stejně jako hlavní postava filmu strávil velký kus života ve vězení a obrátil se pak na onoho spisovatele, aby sepsal jeho příběh. Ve filmu proto vidíme do velké míry příběh, jak se v základu odehrál. Sám spisovatel Saki Rjúzó je zde v podstatě ztělesněn jako mladý televizní tvůrce Cunoda, na kterého se právě hlavní hrdina Mikami obrátí, aby zdokumentoval jeho život a předá mu své spisy z vězení. Doufá, že skrze uveřejnění svého příběhu v televizi se mu podaří dohledat svou biologickou matku. Na konci filmu Cunoda, stejně jako skutečný autor předlohy, slibuje, že Mikamiho příběh sepíše knižně…  Celý film navíc krom hodnotné tématiky a kvalitního scénáře pozvedává Jakušo Kódži v hlavní roli (samozřejmě jako vždy výborný, podávající velmi přirozený výkon) a také různorodé postavy a jejich přístupy. Zaujala třeba postava vedoucího potravin, ale také dravá reportérka ztvárněná Masami Nagasawou. Střety postav a jejich rozdílné úhly pohledu někdy generují zajímavé momenty. Utkví například otázka „útěku“ od něčeho – zatímco někdo může zastávat hledisko, že utéct znamená být zbabělý, v případě scény s jakuzou se ukazuje, že dát od něčeho ruce pryč a utéct ze situace může být do důsledku správnou volbou. Po zhlédnutí filmu jsem rozhodně byla naplněna dojmy a odcházela jsem z kina s pocitem, že šlo o hodnotný filmový zážitek. To jediné, co mě trochu mrzí, je závěrečné vyústění - sama za sebe bych preferovala jiný konec. (Viděno v rámci festivalu Eigasai 2024.) ~(4,3★)~ (22.03.2024)