451° Fahrenheita

Pravděpodobně sklouznu při hodnocení filmu k hodnocení celého večera, který byl s filmem spojený. První návštěva kina Aero mě uchvátila. Parádní atmosféra, kterou pomohlo nastartovat i kafe s borůvkovým koláčem a dalo vzpomenout na Moje borůvkové noci. Samotný film pak už jen dokreslil skvělou náladu večera a dovolil mi si odškrtnout další klasickou filmovou adaptaci ze svého imaginárního seznamu. 7/10 (20.10.2012)

Veľmi poctivé vizionárske dielo, ktoré neskôr v mnohých podobách rozvíjali mnohí filmári. François Truffaut si na svoje prelomové dielo (jediné v anglickom znení a prvé s farebným obrazom) zvolil predlohu, ktorá bola preňho určite výzvou. Hodenú rukavicu však zdvihol s hrdosťou, všetko si postavil podľa svojho a ručník do ringu nehodil až do konca. Bezproblémový priebeh filmu však trošku narúšajú scény, ktoré mali byť viditeľne prielomom v deji, no absencia poriadnej dávky napätia je citeľná a nezachraňujú ju ani skvelí herci, či skvelá réžia. Réžiu by som však chcel ešte raz vyzdvihnúť. Jednoduché nápady použité vo filme ma naozaj fascinovali. Aké jednoduché je spraviť vizionárske sci-fičko za pomoci jednoduchých a hravých dizajnérskych návrhov a správnych lokácií. 70%. (04.10.2009)

Scénář: Jean-Louis Richard, François Truffaut .. Orwellovky utopická společnost a alegorie diktátorského režimu už postrádá svoji údernou působivost. Nadčasovost také není věčná a snáz uvadne než se stane realitou. Přesto je možnost aplikace odkazu Fahrenheit 451 na dnešní mediálně-konzumní diktát nasnadě.. Slepých posluhovačů, zapálených pro dané poselství a bez zájmu vykonávajících jakákoliv nařízení lze najít v každé době spousty. Stejně tak těch, kteří podlehnou pokušení a pokusí se, přes všechny následky, takříkajíc nahlédnou pod pokličku.. (09.04.2006)

451 °Fahrenheita není ničím víc ani méně než důstojnou adaptací známého románu Raye Bradburyho. Vzpomínám si, že např. Mel Gibson si opakovaně pohrával s myšlenkou na remake a určitě nebyl sám. Můžete přisypat pár milionů, přidat řadu efektů, ale bez zásadní revize původního textu se s tímhle kouskem nic dělat nedá. Nemám totiž ani ten nejmenší problém s Truffautem, dokonce bych řekl, že ten jeho tradičně chladnější odtažitý filmový styl k příběhu perfektně sedne, jako spíš mám problém s literární předlohou. Bradburyho zobrazení totality považuji za nepřesvědčivé a vzpouru proti systému za naivní. Bradbury tvořil v době, kdy televize získala dominantní pozici na poli distribuce informací a lehká televizní zábava rychle převálcovala dobově naivní představu o "zušlechťování" mas pomocí televizních přenosů oper a naučných dokumentů. Bradburymu se zdálo, že vyšší kultura podlehne v souboji s povrchní popkulturou a zánik kultury povede k nastolení totalitního systému. Jenže tohle podobenství skřípe z více důvodů. Knihy nejsou žádnou baštou vyšší kultury, je jenom médiem, které může mít ten nejrůznější obsah a kvalitu, stejně jako film nebo televizní pořad. S výjimkou šíleného experimentu rudých Khmérů, kteří toho ale sebrali obyvatelům mnohem víc a v podstatě všechno, nikoho ani nenapadlo knihy zlikvidovat, spíš se jim, obvykle s velkým úspěchem, dařilo knihy ochočit. Bradbury by kulil oči na milióny výtisků prominentních autorů a propagandistické spisy v leckteré diktatuře. Přežívání a úspěch režimu nesouvisí ani tak s velikostí knihoven a dotacemi na kulturu, jako spíš s (ne)schopností populaci nasytit a zabavit konzumem. Diktatury ve východní Evropě určitě nepadly proto, že by se v nich nesměly hrát hry Václava Havla nebo nemohla zpívat Marta Kubišová, ale proto, že je konzumně vyhladovělé obyvatelstvo vyměnilo za plné obchody po vzoru západní Evropy. Čínský autoritářský systém úspěšně přežívá i s cenzurou jen proto, že ekonomika Číny jde nahoru, a extrémně protikulturně zaměřený netolerantní náboženský systém v Saudské Arábii důkladně vykrmené ropou hovoří za vše. Truffautovi se nedá upřít dobrá ruka při volbě herců hlavních postav (snad jen manželku jsem si představoval unylejší), působivost některých scén (vnitřní boj udavače) a především atmosféra (rudé požární auto zlověstně se řítící ulicemi). Přesto ve filmovém světě už dnes najdu daleko zajímavější a mrazivější distopie. Celkový dojem: 60 %. (30.04.2013)

Na antiutopiích mě vždycky nejvíc baví ta bezmoc a bezvýchodná situace hlavních postav, které se systému pokusí postavit. Tyto ingredience jsou tu přítomny, takže spokojenost. Menší problém mám ovšem s tím, že si nedokážu tak úplně vysvětlit, proč by popisovaná společnost chránila svou moc právě tímto způsobem a těmito prostředky. A taktika odboje (lidé knih) je také přinejmenším sporná. (31.05.2011)