Divoké dítě

Divoké dítě je velmi zajímavá a koukatelná sociální studie, z níž plyne jedno zásadní poučení: Pokud si domů přinesete dvanáctiletého tarzana,jehož myšlení je zhruba na úrovní kuny lesní, nemůžete ho učit nesmyslu jménem Francouzština. Když se vžiju do role dítěte, které v životě neslyšelo nikoho mluvit, a najednou mi někdo dokola opakuje „Lé! Lé!“ a přede mnou vyskládá písmenka L-A-I-T… budu nejspíš poněkud zmaten. Ano, trošku jsem malému Victorovi držel palce, aby se nezlomil a nenechal si do hlavy natlouct tu jejich přiblblou hatmatilku. No a teď trošku vážněji: Příběh je něco nezapomenutelného. Má dostatečnou sílu na to, aby byl dojemný a při tom nemusel používat citové vydírání. Ano supertvrďák UncleG se přiznává, že (na rozdíl od vyděračských „make you cry“ filmů) jsem tentokrát i uronil. (26.09.2009)

Byla lepší kamera či hudba? Divoké děcko Jean-Pierre Cargola nebo François Truffaut? A předvedl Truffaut lepší práci za psacím strojem, před kamerou či za ní? Nevím a neřeším. Mně stačí, že se to vše protlo ve filmu, jehož jedinou vší ve vlasech je přílišná krátkost, kdy se končí v tom nejlepším. Což je sice dobře, ale na druhou stranu mi z toho bylo smutno. Chtěl bych několik hodin navíc v "takřka dokumentární" společnosti madame Guerinové a těch dvou výtečníků. (29.10.2008)

Chybí tomu sice něco navíc, co měl třeba Herzogův Kašpar Hauser, ale jinak je to hodně kvalitně napsané, natočené i vedené. Fascinoval mě začátek, kde se snažili toho chlapce chytit a fascinovalo mě to i ve chvílích, ve kterých se doktor snažil Viktora nějak vychovat - ačkoli tam bych asi ubral na monolozích, ale ne moc, protože byly podle mě nejlepší formou jak sdělit divákovy doktorovy poznatky a postupy. Navíc to má i podmanivou atmosféru, dobře se mi to sledovalo, byl jsem i zvědavý, kam se to celé posune a celkově si mě to prostě celé získalo. I ten závěr má určitou sílu, jen se ho úplně nepovedlo pořádně skloubit s tou myšlenkou o tom, že ať se ho budou snažit jakkoli převychovat, pořád bude o něco málo víc zvíře než člověk, nebo aspoň bude víc v určitém sepjetí s přírodou. Celou dobu se tam s tím pracuje, ale v závěru jako by se na to Truffaut krapet vykašlal. Ale i tak z mé strany velká spokojenost a po prvním zklamání z Truffauta jsem od něj zase viděl něco pořádného, co by u mě skoro i na ten plný počet bylo. Btw, Truffaut si tu dokonce zahrál dost důležitou roli, ale na toho malého kluka herecky neměl ani zdaleka, protože tím co tady převáděl by výkon kdejakého slavného herce zastínil - jen škoda, že už se pak skoro nikde neobjevil... Silné 4* (29.01.2022)

občas se snažím zabrousit i ke starším dílům významných klasických režisérů, neřkuli velikánům. Sice tohle dílo asi nepatří k Truffautovým vrcholům, ale jeho výrazné prvky jsou tu znát. Tento film je pojat téměř dokumentárně a biograficky a zobrazuje skutečné události, které provázely převýchovu mladého nalezence. Samotný lékař to bral spíše jako vědecký pokus a snahu dokázat vliv výchovy, která byla tehdy asi znevažována. Trvalo to roky a film ukazuje jen úseky z tohoto pečlivě dokumentovaného pokusu. Herecký výkon „malého tarzana“, filmová kamera a výprava u mě pozvedají hodnotu snímku, jinak je už poněkud vyčpělý a spíš si ho užijí pamětnící a filmoví staromilci. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (08.12.2013)

Po shlédnutí upoutávky jsem si vyjímečně přečetl obsah, ač to běžně nedělám a tušil jsem, že mohu čekat nevšední zážitek. To se však nestalo, protože jsem dostal o mnoho víc! Francois Truffaut oprostil příběh od všech klišé a schémat a „zklamal“ každého, kdo očekával byť jen náznak Tarzanova, či Mauglího podobenství a vzoru. O tom jaký živočišný druh se chlapce v lesích ujal a odkojil není čas ani důvod přemýšlet, protože téma výchovy a vlídného začleňování do lidské společnosti, formou téměř dokumentárního vědeckého denníku, tuto zvědavost ponechá zcela bezvýznamnou. (30.10.2008)