Divoké dítě

Velice kvalitní filmařina, která dobře odsýpá, neobsahuje jedinou slabší scénu a výkon dětského herce je obdivuhodný. Bohužel nosné téma je dle mého dost nevyužito (vražděno) vinou zvolené (přespříliš suché) dokumentární formy a krátké stopáže. Díky těmto dvěma faktorům se mi zcela jistě Divoké dítě za ne moc dlouhou dobu skoro úplně vykouří z hlavy (a nemám nejmenší chuť ho vidět znovu). Čekal jsem něco emocionálnějšího. 60 - 70 % (19.09.2009)

Striktně autentická předloha, dramatická struktura, snímek mi svým ztvárněním a pojetím tak trochu připomíná jaký-si autobiografický dokumentántární film složený především s barvitých obrazu a samozřejmě i s vyjímečnou kamerou tam někde vzadu...Z některých záběrů a scén jsem si myslel že se snad dívám na Bergmana ! Film v sobě nese i jisté poselství a sice to že člověk se stává člověkem teprve působením, přátelské náklonnosti a lásky, sám Truffaut se pak představuje v roli lékaře Itarda...Film tedy především ukazuje vztahy mezi doktorem a divokým chlapcem. 4,5/5* jeden z nejlepších Truffautů co jsem měl tu čest zatím vidět. (29.10.2008)

Byla lepší kamera či hudba? Divoké děcko Jean-Pierre Cargola nebo François Truffaut? A předvedl Truffaut lepší práci za psacím strojem, před kamerou či za ní? Nevím a neřeším. Mně stačí, že se to vše protlo ve filmu, jehož jedinou vší ve vlasech je přílišná krátkost, kdy se končí v tom nejlepším. Což je sice dobře, ale na druhou stranu mi z toho bylo smutno. Chtěl bych několik hodin navíc v "takřka dokumentární" společnosti madame Guerinové a těch dvou výtečníků. (29.10.2008)

>Pravdivý< příběh "Lesního divocha z Aveyronu" dle monsieura F.T. . . . Film vyniká zvláštní atmosférou jakéhosi vlídného >dokumentu< , bohužel však d.m.s.n. až příliš poetického, což celému příběhu jako takovému ubírá trošku na autenticitě. Vše ovšem naopak napravuje vydařeně zobrazená realita dobového prostředí, životního stylu i výchovných metod a chování postav vůbec, podpořeno pak výtečně zakomponovanou hudbou mistra Vivaldiho. Nu, nakonec snad i přes otevřený konec (filmu, ne skutečného příběhu, že...) se panu doktorovi podařilo (jak píše ve svých záznamech) "...divocha přerodit na člověka mravního..." a snad si i v posledním záběru uvědomil, že k civilizované bytosti nepatří jen poslušnost, způsoby, inteligence, učení a dril, ale i ono lidské pouto, které vytvoří si člověk i díky největšímu možnému množství citu a lásky mu poskytnuté (o což se v mezích možností snaží ta dobrá paní Guerinová), které nakonec i sám malý Victor svým návratem >domů< svým poručníkům projevil... Poctivé čtyři hvězdičky, i díky citlivému - a výbornému(!) - hereckému výkonu Jean-Pierra Cargola v roli malého nalezence Victora... - - - - - (Poprvé viděno 29.10.2008 na ČT2, komentář zde jako čtvrtý - 29.10.2008) (29.10.2008)

Hodně netypický a až dokumentaristický Truffaut. Skutečný příběh vlčího dítěte a jeho mentora je natočen s citem (černobílá tomu velmi sluší), bez jakéhokoli emočního vydírání či vypjatých srdceryvných scén. Ten klučina by si zaloužil klidně i Oscara a pan režisér klidně také, kdyby příběh pořádně rozvedl. Pane Francoisi, alespoň 100 minut by vás nezabilo, ne? Ale stejně je to nadprůměrné dílko. 80% (08.11.2008)