Divoké dítě

Byla lepší kamera či hudba? Divoké děcko Jean-Pierre Cargola nebo François Truffaut? A předvedl Truffaut lepší práci za psacím strojem, před kamerou či za ní? Nevím a neřeším. Mně stačí, že se to vše protlo ve filmu, jehož jedinou vší ve vlasech je přílišná krátkost, kdy se končí v tom nejlepším. Což je sice dobře, ale na druhou stranu mi z toho bylo smutno. Chtěl bych několik hodin navíc v "takřka dokumentární" společnosti madame Guerinové a těch dvou výtečníků. (29.10.2008)

No jasne, tak človek je samozrejme presvedčený, že jeho životný štýl je jediný najlepší a najdokonalejší na planéte a preto je absolútne nutné, aby aj zvieratá, alebo ľudia vyrastajúci mimo civilizáciu, tento prijali a riadili sa ním, inak musia byť ich životy nutne peklom na Zemi. Opak je pravdou, ale debilita je nekonečná a preto urobme zo šťastného tvora robota, tlačme do neho abecedu, navlečme ho do šiat a topánok a naučme ho hovoriť "mlieko". Až potom bude pripravený vstúpiť do skutočného života plnohodnotného jedinca blá blá blá.... (03.10.2016)

>Pravdivý< příběh "Lesního divocha z Aveyronu" dle monsieura F.T. . . . Film vyniká zvláštní atmosférou jakéhosi vlídného >dokumentu< , bohužel však d.m.s.n. až příliš poetického, což celému příběhu jako takovému ubírá trošku na autenticitě. Vše ovšem naopak napravuje vydařeně zobrazená realita dobového prostředí, životního stylu i výchovných metod a chování postav vůbec, podpořeno pak výtečně zakomponovanou hudbou mistra Vivaldiho. Nu, nakonec snad i přes otevřený konec (filmu, ne skutečného příběhu, že...) se panu doktorovi podařilo (jak píše ve svých záznamech) "...divocha přerodit na člověka mravního..." a snad si i v posledním záběru uvědomil, že k civilizované bytosti nepatří jen poslušnost, způsoby, inteligence, učení a dril, ale i ono lidské pouto, které vytvoří si člověk i díky největšímu možnému množství citu a lásky mu poskytnuté (o což se v mezích možností snaží ta dobrá paní Guerinová), které nakonec i sám malý Victor svým návratem >domů< svým poručníkům projevil... Poctivé čtyři hvězdičky, i díky citlivému - a výbornému(!) - hereckému výkonu Jean-Pierra Cargola v roli malého nalezence Victora... - - - - - (Poprvé viděno 29.10.2008 na ČT2, komentář zde jako čtvrtý - 29.10.2008) (29.10.2008)

Zase jednou film, u kterého jsem se bála, že přijdou závěrečné titulky a bude konec... Přitom je to celé tak prostinké, v podstatě zfilmované záznamy pedagoga, který se toho lidského zvířátka ujímá nejdřív jen jako vědeckého materiálu ke zkoumání. Velký obdiv zasluhuje především představitel malého Viktora. Jdu googlit, jak to bylo doopravdy a jak to se skutečným Viktorem nakonec dopadlo. (29.10.2008)

Příběh se trochu podobá Lynchovu Slonímu muži. Na rozdíl od svého mladšího druha neukazuje temnou stránku zobrazované doby. Rozdíl asi tkví v odlišnostech temné, „gotické“ Anglie a osvícenské Francie plné Russeaů, encyklopedistů a jim podobných. Truffaut se tedy nezabývá vykreslením, pátráním po smutné minulosti dítěte, které naše společnost odmítá považovat za inteligentní bytost, ale zaměřuje se „pouze“ na vztah žáka a učitele. Snaží se najít v nitru malého divocha člověka, lidskou stránku. Nejsem znalec Truffautova života, ale režisér v tomto příběhu asi spatřuje určitou paralelu mezi ním a Léaudem (jemuž je film věnován), který s Truffautem natočil několik filmů. Truffaut z něj vychoval člověka, jakým dnes je. Současně však malý divoch působí na svého učitele (kterého symbolicky hraje sám Truffaut). Film postrádá finále. Končí v podstatě tam kde začal, malý chlapec se má stále co učit, stejně tak jeho mentor. V lidech je stále co objevovat, proces nikdy nekončí. Oba hrdinové tak pokračují dál ve své cestě, i mimo plátno. (31.10.2004)