Réžia:
Paolo SorrentinoScenár:
Paolo SorrentinoKamera:
Daria D'AntonioHudba:
Lele MarchitelliHrajú:
Toni Servillo, Filippo Scotti, Teresa Saponangelo, Lino Musella, Alfonso Perugini, Luisa Ranieri, Renato Carpentieri, Massimiliano Gallo, Betty Pedrazzi (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
V Neapoli 80. let mladý Fabietto (Filippo Scotti) žije láskou k fotbalu. Potom přijde rodinná tragédie, která ho navede na nejistou, ale slibnou dráhu filmaře. (Netflix)
Videá (2)
Recenzie (91)
"Podle mě jsou Pelé a Di Stefano lepší než Maradona." - "Kdy se z vás všech stala taková hrozná zklamání?" Esenciální nádhera, které může snad v dnešní kinematografii dosáhnout jenom Sorrentino. Každý záběr má svoji poetiku a svou lehkost, se kterou se nese po celou dobu. Opět zde máme nějaké retrospektivní dílo, které vzdává hold dětství a na rozdíl od ostatních toho alespoň má svoji nezaměnitelnou dokonalost. I když asi objektivně je film sestavený špatně, já si nemohu pomoci a kupříkladu na rozdíl od letošního Belfastu je věc mnohem dynamičtější, lepší, vtipnější a boží. "Do Říma jezdí jen kreténi!" ()
To, co je Roma pro Alfonsa Cuaróna, Belfast pro Kennetha Branagha, je Boží ruka pro další režisérskou legendu, Paola Sorrentina. Pojďme si vychutnat vzpomínky mladého studenta v 80. letech v Neapoli. Píše se rok 1984 a nikdo nevěří, že by Diego Armando Maradona odešel z Barcelony hrát do "svůdného města" v Kampánii. Přitom ta fotbalová stránka příběhu je dosti okrajová. No, příběhu, správněji jsem snímek již označil vzpomínkami, to je myslím trefnější a férovější. Dospívání charismatického kluka, který v dospělosti natočil takové snímky jako Božský, Velká nádhera (Zlatý glóbus 2013), Mládí a seriál Mladý papež... Mne doslova a do písmene pohltilo a užil jsem si každou vteřinu, úžasnou kameru, skvělého dvorního herce Toniho Servilla, sprostou mamá, otevřený italský humor vyšší střední třídy, česání puklinky i párty na Capri. Film je nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek loňského roku. ()
Z toho mála co jsem od Sorrentina viděl je Boží Ruka někde uprostřed.Moc pěkná kamera je jasná a láska k Neapoli,rodině a filmařině očividná,nicméně víc jak dvě hodiny je na takhle komorní konverzačku poměrně dost a v druhé půlce už sem se víc nudil než bavil.Kdybych si měl vybrat mezi podobně laděnými filmy (nejen) o dospívání asi bych raději sáhl po Call Me By Your Name (a z toho sem taky nebyl úplně na větvi)...60% ()
Daleko decentnější a méně opulentní záležitost než třeba Velká nádhera nebo Mládí. I přesto Sorrentino na svém místě, s překrásnou kamerou a pln vzpomínek na osmdesátá léta dvacátého století. Na Neapol, na tamní fotbal, na Maradonu, na režisérské legendy doby, ale i na dětství a lásku - lásku k ženám, k životu, k rodině. To všechno v tomto filmu. Krásně, ale přitom decentně. Tak, jak to umí natočit jen a pouze Paolo Sorrentino. ()
Umírněný Sorrentino vzpomíná na své mládí. Milostný dopis Neapoli a osmdesátkám, který sází spíše na atmosféru daného času a místa než na vyprávění uceleného příběhu. Režisérovi fanoušci tak mohou lépe pochopit, z jakých kořenů vzešel; ale stačí to na dobrý film? Více zde. ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (3)
- Paolo Sorrentino se rozhodl pro obsazení Filippa Scottiho (Fabietto Schisa) poté, co na tuto roli vyzkoušel více než 100 herců. (aporve)
- Monaciello, což v neapolštině znamená „malý mnich“, je pohádka, která se traduje v italské Neapoli. Obvykle bývá zobrazován jako malý tlustý jakýsi mužíček, oblečený do dlouhého mnišského roucha s kloboukem se širokou krempou. (aporve)
- Podle Paola Sorrentina je ve filmu „téměř všechno pravda“. (aporve)
Reklama