Boží ruka

"Podle mě jsou Pelé a Di Stefano lepší než Maradona." - "Kdy se z vás všech stala taková hrozná zklamání?" Esenciální nádhera, které může snad v dnešní kinematografii dosáhnout jenom Sorrentino. Každý záběr má svoji poetiku a svou lehkost, se kterou se nese po celou dobu. Opět zde máme nějaké retrospektivní dílo, které vzdává hold dětství a na rozdíl od ostatních toho alespoň má svoji nezaměnitelnou dokonalost. I když asi objektivně je film sestavený špatně, já si nemohu pomoci a kupříkladu na rozdíl od letošního Belfastu je věc mnohem dynamičtější, lepší, vtipnější a boží. "Do Říma jezdí jen kreténi!" (12.02.2022)

Umírněný Sorrentino vzpomíná na své mládí. Milostný dopis Neapoli a osmdesátkám, který sází spíše na atmosféru daného času a místa než na vyprávění uceleného příběhu. Režisérovi fanoušci tak mohou lépe pochopit, z jakých kořenů vzešel; ale stačí to na dobrý film? Více zde. (01.01.2022)

 „Nemluvme o smutných věcech.“ „Pak ale není o čem mluvit.“ „Jsi nasranej? Sirotci jsou pořád nasraní.“ „Dobře, já mámu, tátu mám, ale taky jsem vlastně sirotek. Osamělost, to je ten problém. Ale nezapomeň, že jsi svobodnej. Svobodnej! Na to nezapomínej!“ Neapol, ktorý zanechal nezmazateľnú stopu v pamäti dospievajúceho Sorrentina – magické vône, zvuky, Maradonna a jeho kontroverzný gól počas talianskeho šampionátu v r. 1986 a Neapol nakoniec vyhral. Vlny obmývajúce brehy prístavu a svetlá v diaľke. Prebúdzanie sa erotiky. Prvá tragédia, ktorá nemilosrdne vtrhne chlapcovi do života. V tomto filme je toľko motívov, že je ťažké ich menovať. To asi nie je potrebné. Film vo vás evokuje pocit, že ste boli aj vy pri tom, keď sa v mladom Paulovi (tu ho predstavuje postava Fabietta) zrodila láska k filmu a predsavzatie, že bude režisérom. (11.01.2022)

Jalovú produkciu Netflixu tu našťastie nevidieť, ale prvé symptómy začínajúcej senility áno. Kým Loro bol čistý štýl Sorrentina akoby od druhoradého napodobňovateľa, Božia ruka je o poznanie pozerateľnejšia a v prvej tretine až polovici výborná. Bohužiaľ druhá hodina je každou scénou viac a viac generickým európskym coming-of-age, kde sa premelie asi všetko klišé žánru a záverečný dialóg režiséra a mladíka je strašný kŕč. Navyše to až na zopár záberov postráda Sorrentinov štýl, že to vyzerá, že to mohol točiť hocikto. 7/10 a zaokrúhľujem nadol, lebo Youth i There Must Be a Place som dal 4* a boli to o triedu lepšie filmy. (29.08.2022)

Ve světle Spielbergovo Fablemans se ukázalo, že tohle sledování ranné životní cesty velkého filmaře a objevování jeho múz mi sedělo víc. Na jednu stranu Sorrentinovo tragické dětství. Na druhou stranu, i když ve formě art filmu, to bylo upřímné v každodenní běžnosti. Spielberg zdůrazňuje své velké životní osudy a pocity tak, že je vám jasné, jak je to velké a osudové. To tady u Sorrentina přichází jen tak mimoděk, jako život, skrze náznaky a nedořečenost, neúplnost. Hlavní postava tady chodí, kouká kolem a vnímá. Nejde o velká slova. Možná, že Spielberg se právě snaží VYSVĚTLIT to kouzlo a tu lásku, která ho provázela. Sorrentino to nechává na nás. Víc observace, ale furt observace něčeho vyjímečného a zvláštního a nečekaného. To má tu sílu. Zpětně si člověk může uvědomit jak ho všechno kdysi formovalo, ale furt to bylo tenkrát nenápadně součástí života. Zásadní momenty, ale zkrátka vyplynuté ze situace. Italská vášeň všechno jenom zdůraznila. (02.12.2022)