Slnko, seno, jahody

O Po"revolučním" Troškovi a jeho tvorbě si můžeme myslet co chceme, ale jeho Slunce, senovská, silně italskou a francouzskou až absurdní komedií načáchlou trilogii trumfne zřejmě jen starší trilogie o Homolkových. Nesmlouvavý náhled do vesnické reality se sice záměrně přehnanými charaktery, ale o to víc se tomu zasmějete, když se vám do nějaké postavy promítne někdo, koho znáte. A že já takových lidí znám plno. Navíc, tento film obsahuje pro mě snad nejgeniálnější a nezapomenutelné hlášky českého filmu: "Táhne z tebe pivo, smrdí ti nohy, di si ho umejt" a "mluví o tom celá vesnice, tak je to pravda." (05.08.2010)

Ach jo, nu ano, pane rejžisére. Když si naserete do postele, dá se to ještě zakrejt pod peřinou. Hotový podobenství! . . . Prapočátek následné stále více upadající série. Tehdy snad ještě pochopitelná >ideově< neškodná - takzvaná lidová zábava. Dvě hvězdičky tedy se zavřenýma očima, snad jen pro neporovnatelnou >kvalitu< ve srovnáním s dalšími >troškařicemi< . Škoda více slov. - - - P.S. (3.4.2009 při lehkém večerním nováckém repete...) To je ale bolest, číst tu ty stále přibývající zasvěceně adorantské komentáře s čtyř a pětihvězdičkovými hodnoceními. Pravda, je to zajímavý doklad kulturního myšlení po čtvrstoletí od natočení téhle >letní komedie< . A vlastně i tak trošku vysvětlení, proč dnešní český divák s takovou oblibou se rochní ve všech těch v současnosti vyráběných tuzemských sračkách... A ten Troška? Lze předpokládat, že nebýt pádu bolševika, dávno byl by z něj už >národní< umělec... Hotovej NÁROD SOBĚ!... :-/ (08.01.2006)

V osmdesátých letech minulého století vznikaly převážně komedie. A není se čemu divit, vždyť lidé se nepotřebovali v té době zabývat něčím vážným, ale raději se u televize v klidu pobavili. Není žádným tajemstvím, že české komedie z této éry nemám rád, ale na druhou stranu je považuji za velice povedené. I v Čechách totiž vznikaly kousky, které bychom mohli nazvat jako geniální, a pokud nic jiného, rozhodně je můžeme zařadit do zlatého fondu české kinematografie. Zvláštní osobou, která se proslavila právě v těchto letech, je Zdeněk Troška. Tento režisér má na svém kontě řadu veseloher, které mají všechny úspěch, neustále se vysílají v televizích a vydělávají. Přesto však existuje vysoké množství lidí, kteří nepřiznají, že se u Troškových filmu zasmějí, neboť je považují za mírně pokleslou zábavu. Ale vraťme se zpět k prvnímu dílu trilogie ''Slunce, seno...'' Jednalo se ve své době o nenáročný film, na který se dalo dívat několikrát za sebou. Docela dost se mi líbilo vykreslení života na vesnici, protože nějak podobně jsem to v té době cítil i já, ale jak čas plynul, mé nadšení pomalu mizelo. Nezmizelo však úplně a můžu konstatovat, že pokud nemám nic jiného na práci a chci se podívat na pěknou českou komedii, určitě sáhnu právě po Slunce, seno, jahody. Poslední dobou jsem si ale spíše zamiloval komediální filmy asijské (které se mi líbí více než ty asijská dramata a násilnické filmy), i když jsem jich zatím viděl jen pár. No a pak tu máme také velikou dodávku z Ameriky, která také nikdy nezklame (Táta v sukni je geniální). U jiných národů totiž není v komediích tolik dementností a trapných vtípků. (18.04.2006)

"Panenko Marie podsrpenská, vidíš to?" V době, kdy přišlo do kin první Slunce, seno, bylo jasné, že svět už nikdy nebude jako dřív. :o) Ale na druhou stranu se mi zase zdá přehnané, jak se všichni dělíte na dva tábory. Na utiskovanou menšinu sluncesenovských příznivců a bojovnou kohortu pohoršených estétů, kteří se křižují při pouhém vyslovení slova "Hoštice" a tu první skupinu mají za tlupu tupolebých tatrmanů jen proto, že se jí ten film zdá legrační. To je přece stejný nesmysl jako nařknout vášnivého diváka detektivek, že je masový vrah. :o) Tak jo. Přijdu o zdejší pověst jemnocitného intelektuála (o niž stejně nestojím) a s klidným srdcem přiznám, že se u tohoto filmu rád a opakovaně směju. Infantilní stařenka v obytné posteli, neúnavná zpravodajka Kelišová ("Ne že bych udávala, ale hlásit se to musí!"), farář Otík, povyšující slídičství na boží poslání a muzikální paní řídící Hubičková, marně je všechny umravňující, to jsou figurky, které mě prostě spolehlivě rozesmívají a dohromady tvoří něco jako české Zvonokosy. A pokud někdo sepíšete petici za to, aby Helena Růžičková dostala za Škopkovou posmrtného Oscara, můžete počítat s mým podpisem. Ta dobrá žena dala své roli všechno, co jen mohla, a ať se to komu líbí nebo ne, nejen, ale především díky Maruš Škopkové se stala nesmrtelnou. Sluncesenovská trilogie má zkrátka v erbu překřížené vidle a kravské rohy, ale na nic víc si taky nehraje a narozdíl od pozdějších Kameňáků je poctivě napsaná, zahraná a natočená. 80% (23.08.2006)

První a tedy nejlepší sluncesenová komedie. Všichni jsou burani, všichni jsou vidláci, všichni jsou přízemní hlupáci, ale v základě se taky všichni mají rádi. Naprosto absurdní zápletka a taková směska kuriózních postaviček, opravdová vesnická sluncesenová atmosféra. Pro obyčejnýho diváka stále živou a zábavnou komedií a pro filmový teoretiky sračkou a divák idiotem. Neherci vypadají jako herci, herci vypadají jako hovada boží a děj se tak zvláštně táhne a poskakuje tu o metr, tu o kilometr až do konce, který je... Prostě je. Jistě nejlepší Troškův film. Není to sice Vesničko má..., je tu hrubší vulgárnější a zemitější humor, ale i tak to je opravdu dobrá komedie podpořená opravdu přesvědčivými výkony a nebýt neustálého reprízování (12/02-11/06 9x na Nově a Primě, 2x na Markíze) bych se smál i při každým dalším podívání. Takhle už to znám až příliš zpaměti a už mě to ani spíš nebaví (jako hit v radiu opakovaný pro oblibu do omrzení viz Killy Family). Mimochodem, já tyhle komedie jako Slunce, seno a Homolci mám rád (to speciálně pro Coopera, aby mi neměřil IQ ;) (09.11.2006)