K zemi hleď!

Tohle mi jako příznivci The Younger Dryas Impact Hypothesis nedělejte. Těžko se mi hledá filmová výpověď mezi didaktickou nesnesitelností reality filmové a osobní frustrací z reality skutečné. Ale 'Dokumentární' není žánr, který bych automaticky přiřazoval k 'Apokalyptický'. Jsou lepší satiry? Ano. Chytá mě u nich větší deprese? ... více v deníčku (28.12.2021)

Vtipné, chytré, zábavné. Satirická instant classic, která trefně vystihuje sračky, do nichž se naše civilizace zanořila díky sociálním sítím, fakenews i spasitelským hodným miliardářům - i s reflexí faktu, že tady nejspíš všichni brzo umřeme, jen asi ne na covid ještě. Díky velkorysému podání, špičkovému řemeslu (top střih!) a parádní herecké sestavě v čele s DiCapriem může pobavit i ty, co už odhalili, že je Země placatá. (25.12.2021)

Americký film K zemi hleď! který nastavuje zrcadlo vyšší společnosti, nám představuje dva vědce, kteří se snaží probít přes byrokratickou a idiotickou bariéru mezi slušnými inteligentními lidmi a hloupými zhýralci, pro něž je dollar a moc alfou a omegou života. Dělám u policie 15 let. Tuhle realitu, kde člověk musí překousnout naprosto absurdní věci, které nemají s logikou a rozumem a objektem zájmu nic společného, zdolávám celý svůj profesní život. Výsledek? Je to nezdolné skoro stejně jako rčení: Takhle se to dělalo vždycky, tak na tom nebudeme nic měnit... Ta absurdnost jednání mě dostávala a poznával jsem v tom lidi. Obzvlášť ty, kteří jsou u moci. Za tu dobu, co to dělám jsem poznal tisíce lidí většinou v těch vypjatých okamžicích, kdy se chovají opravdově a prostě my jsme opravdu takoví. Stoprocentně jsem rozuměl na konci DiCapriově postavě, že radši umře doma s rodinou, než aby šel s tou bandou sráčů na cizí planetu. Nejlepší scéna? Když generál v Bílém domě prodá návštěvníkům vodu zdarma. To je lidstvo. Buď jsme lidé, kterým jde o vlastní prospěch za každou cenu a nezajímá nás nic, nebo jsme tu snahu něco změnit už dávno odložili do pozadí. Jak se říká, hlavou zeď neprorazíš. A lidská tupost je jak babylonská zeď. Stará a obrovská. Už aby lidstvo skončilo, vesmíru se rozhodně uleví. Svým dětem nepřeju život v naší společnosti. Ten nekonečný boj je unaví a zničí stejně, jako mě. Tímto emotivním neprofesionálním způsobem končím svůj 1001 komentář zde na ČSFD. Nechť je mým ideálům země lehká. Čest jejich památce. (26.06.2022)

Zdařile to tne do živého, co se týče dnešního zpochybňování absolutně všeho a neustálého hašteření, kdo má či nemá pravdu. Což ve výsledku znamená, že se neudělá zhola nic. Místo komety si můžete dosadit jakékoliv současné diskutované téma. Co se zpracování týče, tak to prostě není tak chytré a cool, jak by asi chtělo být. Přesto mě to bavilo a závěr na mě zapůsobil i tak. (24.12.2021)

„Čo sa to s nami preboha stalo?“ Pôvodne som chcel napísať, že scenár je... jednoduchý? Nie, to nie je to správne slovo, ktoré hľadám. Ale uspokojme sa s ním, pretože tomuto svetu stačí, aby boli veci „len“ adekvátne. O tom ostatne tento film je. O tom, že sme mali všetko, ale nič sme si nevážili a napriek tomu, že sme mali všetko, sme chceli ešte viac, čo je ale matematický (a iný) nezmysel, lebo ak máte všetko, nemôžete mať viac. Môžete mať len menej. O to tvrdší potom zvykne bývať pád. Aby som sa ale vrátil na začiatok: scenár by sme mohli obviniť z „jednoduchosti“. Ale on v skutočnosti nie je jednoduchý („jednoduchý“?). Vychádza z reality, z nášho sveta. Ľudstvo si nezaslúži prežiť. Vlastne sa mi to ani nechce hodnotiť ako „len“ film. Dokonca to (podľa mňa) nie je ani „obyčajná“ satira. Je to komplikovanejšie. Je to o nás. Je to zrkadlo. Je to (asi) niečo viac, než „iba“ film. Sonda? Reflexia? Sebareflexia? (29.01.2022)