Réžia:
Zdeněk TroškaScenár:
Jana KnitlováKamera:
Josef HanušHudba:
Karel VágnerHrajú:
David Rauch, Tomáš Růžička, Martin Šotola, Magdalena Ledvinková, Michaela Krešlová, Regina Řandová, Eva Salzmannová, Milada Štýbrová, Jana Vaňková (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Prvního září začíná nejen školní rok, ale také mozaika více či méně úsměvných příhod, které prožívají žáci i učitelé jedné pražské školy. Ať už je malý prvňáček Honzík, který má plán, jak s pomocí pětek na vysvědčení propadnout zpět do školky, jeho starší sestra Jolanka, které se líbí vtipem sršící spolužák Radim a neúmyslně se stane podezřelou z krádeže luxusních bot nebo mladá učitelka Adamová, která není schopna přinutit školníka k odvozu nasbíraných kaštanů a smůla se jí nepřestává lepit na paty. Neustále jí totiž padají sešity, poláme nový botník, na který omylem sedne a neustále je kárána ředitelem za to, že při přecházení tříd z jedné budovy školy do druhé zapomíná zamykat dveře. Situace neprakticky řešeného školního areálu, nutící žáky i učitele několikrát denně přecházet z jedné budovy do druhé, se stane ještě vážnější v okamžiku, kdy se začnou ztrácet odložené bundy. Naštěstí je tu Honzík, který v areálu školy zahlédne neznámou paní. Když se mu nepodaří informovat Radima, pustí se do pronásledování sám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (331)
Zdeněk Troška byl evidentně talent již v mládí. Už tehdy dokázal odhadnout své diváky a přesně zacílit na puberťáky. Hložek s Kotvaldem mu k tomu zazpívali a mládež vyrazila do kin. Musí se mu nechat, že ví, co jeho publikum chce. Pokud se na Melichara díváme jako na film pro děti školou povinné, nemá to chybu. 60% ()
// Jedinný Troškův film, který lze sledovat aníž bych přitom začal krvácet z očí případně si musel píchat silné halucinogenní látky, které by mi pomohly se přenést přes tu neskutečnou bolest, způsubenou sledováním nahých šedesátiletých bab, posloucháním sexuálně-infantilních rádobyvtipů a vnímáním nadšených reakcí z mého (mnou nikdy nepochopeného) okolí. Fuj, o čem jsem to předtím mluvil? ()
Já počkám, já má času dost! Pořád jsem nevěděl, kde ve filmu jsem slyšel Hložka a Kotvalda zpívat o holkách z jejich školky, až jsem došel na Troškův film. Dále to byl maličký Martin Šotola, který se blýsknul v trilogii Slunce, seno... Docela příjemné, někdy bych se na to koukl znovu. Kam se na to hrabe dnešní "Gympl"??? ()
Je to natočeno celkem divácky, pravděpodobně to nikoho neurazí a v rámci žánru dětského filmu tomu asi nejde nic moc vytknout, ale když se zamyslíte nad celou tou zápletkou, tak je to neskutečná normalizační sra*ka s naprosto banálním dějem. Námět k tomuto filmu koloval po Barrandově docela dlouho a není divu, že to nikdo nechtěl točit. Troška z toho nakonec dokázal vytřískat i jakousi poetiku a roztomilost, takže věřím, že tehdejší dětské či dospívající publikum na tento film dnes vzpomíná v dobrém, avšak jeho přínos československé kinematografii je nulový. ()
Víckrát tento film asi už vidět nepotřebuji. Přesto však oceňuji že Troška zachytil myšlenku že vzájemné vztahy mezi žáky a nebo žáky mezi učiteli nejsou vždy bezproblémové. Ale když se však zjistil zločin v šatně, tak všechny ročníky začly táhnout za jeden provaz a nakonec z toho vzniklo i nějáké vzájemné sblížení mezi některými žáky. ()
Galéria (24)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (15)
- Architekt školu navrhl školu jako několik pavilonů spojených velkou chodbou. Při stavbě však došly peníze a chodba se nikdy nedostavěla. Problémy s přezouváním, které jsou ve filmu, tak na této škole byly i ve skutečnosti. (Rattus Rattus)
- Ve scéně, kdy se učitelka žáků první třídy zeptá, kdo má službu, nechá jednu z žákyň zapsat všechny, kdo zlobili. Školáci ale ještě neuměli psát. (dan.pacino)
- Natáčení probíhalo v průběhu října až prosince roku 1982 za plného školního provozu. Mezi protagonisty bylo mnoho žáků i učitelů pražské ZŠ Bítovská, kde natáčení probíhalo. Také Magdalena Ledvinková (Jana) byla studentkou této školy. (rawboy)
Reklama