Anjelská tvár

Škoda mizerného provedení po výtvarné stránce podařeného filmu. Knižní předloha je také dobrá, ale scénář a hlavně herecké obsazení je věc jiná. Energická Michaela Kuklová se těžko hodí na křehkou pannu, Filip Blažek se snaží být slizký, je však toporný až běda a Jiří Pomeje je kapitola sama pro sebe. Jak je to možné, že Zdeněk Troška stále obsazuje stejné herce, o jejichž hereckých schopnostech se mnoho nedá mluvit. Film na jedno zkouknutí přežijete (ze zvědavosti), ale víckrát se k němu nebudete vracet. (03.08.2006)

Zpočátku to díky hudbě a viditelně štědrému rozpočtu nevypadá tak zle, nicméně solidní úvod je asi to jediné, co lze na tomto filmu chválit. Po něm se totiž Andělská tvář velmi záhy přepne do nechtěné tragikomedie, ve které mizerný scénář vzbuzuje pousmání a Troškova bezradná režie lítost. Zdaleka nejtragičtější součástí filmu je však Jiří Pomeje, jehož herecký výkon se slovy snad ani nedá popsat, to se prostě musí vidět. (27.03.2018)

Tohle je prostě špatné. Neskutečné plýtvání hudbou, totální zvuková přeplácanost. Na place se buď ječí, řve nebo bulí a do toho hraje ochrestrální odprovod úderně vystavěné hudební bariéry. Už jenom pro tuhle zprasenou zvukovou stránku jsem to začal nenávidět. Umělé gradování komplexního vyznění každých třicet vteřin nemůže vydržet dvě hodiny. Do toho pan Zdeněk Troška nemá prostě režisérský styl mně blízký. Pokud tedy nějaký má - asi ano - , tak se mi prostě nelíbí. V pohádkách se dá leccos překousnout.. ale v tomto propadáku.. hraje pro jednu hvězdu jen to, že to vizuálně hezky vypadá. (30.12.2008)

Nejvýpravnější a nejnákladnější velkokýč v historii české kinematografie - takové superlativní označení by asi nejvíc sedělo na tento nepodarek. Krásná profesionální kamera Jaroslava Brabce, kvalitní výprava a výborné kostýmy se v Andělské tváři setkávají, trestuhodně utápí a strádají v amatéřině nejhoršího českého režiséra Trošky, nejhoršího tehdejšího producenta Pomejeho, kteří navíc obsadili do hlavních rolí nepříliš kvalitní (a už své tradiční) herce. Zdeněk Troška se rozhodl okusit chuť historického dramatu s příběhem vystřiženým z červené knihovny a dokazuje tak světu, že neumí vyplodit nic kloudného, ať se jedná o jakýkoli žánr. Především Troška film obdařil spolu s autorkou knižní předlohy naprosto otřesným scénářem a dialogy, Troška již tradičně naprosto selhal v režijním vedení herců i celého filmu, Michaela Kuklová má možná pohledný kukuč, ale o jejich hereckých kvalitách by se dalo pochybovat (i když tentokráte se možná i snaží), podobně na tom jsou toporný Filip Blažek i již tradičně slabá Dana Morávková, a aby toho nebylo málo pan producent Jiří Pomeje se zřejmě nemohl dívat na svou upadající hereckou dráhu a rozhodl se do jedné z hlavních rolí obsadit sám sebe v naději, že dojde k pozitivnímu zlomu - nedošlo, naopak hraje naprosto otřesně, směšně a tím zasadil filmu finální ránu, která jej deklasovala do pater českého filmového balastu a není divu, že tímto filmem srazil Pomeje kariérní vaz sám sobě i své produkční společnosti Fronda Film. Jen škoda, že podobně nedopadl i Troška, mohlo být v české kinematografii o jednoho pseudoumělce méně. Dvě hvězdy patří již výše zmíněné kameře, výpravě a kostýmům. (24.06.2012)

Tenhle film je jak rozvrzaná stará lokomotiva, kterou exhumovaní hrdinové červených knihoven naleštili, naložili koňma a tlustoprdy v rozhalenkách, posadili na koleje TGV a ládujíce brigetami s koncentrovanou demencí vyustili směr Angelika. Z toho kondenzovanýho zoufalství se mi zamlžily brejle a poprskala jsem vánoční stromeček. (Spatřeno 29. 12.) (26.02.2009)