Pějme píseň dohola

„Neponižuj se, oni se bojí víc než my!“ Obrovský potenciál a možnost stát se kultovním do jisté míry hatí nevyrovnanost. Těch jak by řekl Bob „takových perfektních fórů“ (u mě vládla Vendy, neb žádná jiná žena neumí sofistikovaněji říct, že sex nebude), stejně jako vtipných situací (např. skládací romantika, táborák, flaška, vracení stromu atd.) je tam spousta, ale bohužel se tu a tam objeví i nějaká ta hlušší scéna, u které není tak úplně jasné, co tím chtěl Trojan a kolektiv říci. Ti se však, stejně jako začínající herci nebo přímo neherci (vysoká koncentrace), teprve učili. A já se i přes ty tápavé momenty převážně bavil, což mi brání jít pod slabší, nicméně přece jen ještě 4*. „Víš, to je normální, že jsi zpočátku myslel pouze na sex. Pohlavní pud je mocná čarodějka. Jako prudká horská bystřina. Krásný, strhující, skrývá v sobě velikou moc. Tok horké bystřiny využitý hydroelektrárnou se stává zdrojem elektrické energie. Dává světlo. Usnadňuje a obohacuje život. Ale když bystřina prorazí hráz, zalije pole. Zničí úrodu. Přinese neštěstí a zkázu…“ (07.07.2018)

"Pionýři, pionýři, malované děti, když je kopneš do pr**le, jako šipka letí." - Co toto? LeGRační říkanka k táborovému ohni; co jiného? Proč toto zde? Alespoň máte, milé dětičky, co pět - v mezidobí mezi šmírováním ve sprchách, dálkovými pochody do nikam, hraním flašky (šest košil to jistí), diskoškou, vyvoláváním duchů (myslím seanci, vy trapní puboši!) a koupáním se v rybníce za mlhou hustou tak, že by se dala krájet -, dokola (via orgiastický Slunovrat), dohola či dohola dokola, fantazii se meze nekladou. Jen se přitom, pěkně prosím, nekopejte do zadniček (jelikož jste se ještě neseznámili s poezií Honzy Krejcarové, nemůžete tušit, že do zadku to bolí) - myšleno tedy vzájemně, kolektivně, rituálně; fakt to za to nestojí. Chcete-li zjistit, jak vypadá šipka v letu (kdo by nechtěl; ještě to nevíte, ale strašně po tom toužíte), obětujte ze svého středu, resp. ze všech myslitelných středů Jirku Stracha! 75% (14.03.2021)

Šílenost, která zůstávala deset let zapomenutá, ale teď najednou se k ní člověk dostane... katastrofální hlášky, způsob mluvení a dialogy Venduly s Ondrou... podle scénáře ale není čemu se divit, prostě kdo tyhle komedie umí, ten je umí. Pro mě 85%, skvělá česká komedie, která i mezi ostatními vklidu zazáří :-) (09.03.2011)

Příšerný postsynchron, a ne vždy je patrné jestli jsou výkony stylizované nebo špatně zahrané... Ale vizuálně je to nádhera (kompozičně, barevně + věrohodná prostředí jsou využita na maximum) a celé to má velmi příjemnou atmosféru podivnosti předrevolučních dob. A k tomu nemalou měrou přispívají i krásné koláže Davida Vávry. (19.07.2011)

Pokud je někdo příznivcem humoru svérázného uskupení divadla Sklep, neměl by mít problém s kladným přijetím filmu Pějme píseň dohola. Ondřej Trojan, Jan Hřebejk a Petr Jarchovský tím zároveň učinili první plnohodnotný krok ve filmové tvorbě. David Vávra dodal povedené koláže a rozdováděný sklepácký duch prostupuje každým vybudovaným obrazem i mluvenou replikou. I ta určitá herecká topornost není výsledkem nezkušenosti filmových tvůrců, ale je jedním ze stavebních kamenů, které přibližují křečovitou absurditu všednosti dne a fungování socialistické společnosti. Pionýrský tábor, nenáviděná i nadšeně očekávaná součást letních prázdnin, kumuluje v tomto případě všechny možné nešvary a stereotypy. Vše přizpůsobeno typické škodolibosti konfrontačně-provokativního vyjadřovacího stylu divadla Sklep. Hlavní postavou příběhu je mladý táborový praktikant Ondra (Václav Chalupa) ve světle prvních nesmělých krůčků milostného probouzení. Kdo jiný ve své bezelstnosti a smršti bouře tělesných potřeb může způsobit rozvratnější zmatek? Hlavní ženskou postavou je tábornická zdravotnice Vendy (půvabná Ulrika Kotajná), mladá, atraktivní, rafinovaná a naivní puritánka, která si bezstarostně hraje a dráždí mužskou touhu. Výraznější postavou je také vedoucí táborového oddílu Bob (Radek Říha), dobromyslný i slaboduchý svalovec. Z dalších dospělých postav: svérázný samorost a táborový vedoucí Bizon (Ladislav Brothánek s hlasem Mirko Musila), ležérní správce Čada (Jiří Šašek), vynalézavý pohodář Faustus (Jan Procházka), věčně opilý Bušek (Jiří Remeš), snaživá Margot (Andrea Sousedíková), nevyzrálý praktikant Saďour (Jiří Strach) a uvědomělý a suchopárný Vendin snoubenec Jaroušek (Martin Janouš). Z dětských rolí zaujme citově tápající Lucie (Jitka Andělová), její dětsky zamilovaná kamarádka Sjůzn (Tereza Hubená), životem zkušenější Tráva (Aňa Geislerová), upjatá pionýrka Hybrida (Valerie Halabicová), chlapečtí suveréni Marek (Martin Chmátal), Brunďák (Karel Sládek) a Magor (Jan Semotán), na Smraďocha přejmenovaný Laco (Jan Demeter) a čestný pionýr Dan (Robert Paulů). V tomto období byla nezbedná poetika divadla Sklep na vrcholu tvůrčích sil a tento film svým výrazem přesně a radostně zapadá do stejného okruhu zábavy. Nelze se divit, že lidé stále pronášejí místní kultovní hlášky a slova v pauzách nezbedného chichotání. (01.12.2016)