Moje učitelka chobotnice

Vzhledem k tomu, že můj nejoblíbenější dokument je Grizzly Man, můžu jen stěží docenit film, který vypadá, jako by ho natočil Timothy Treadwell. Chlápek jediný rok chobotničina života toho chudáka neúnavně stalkuje a dělá jí ze života peklo neustálého úprku a ostražitosti, zatímco si do ní projektuje lidské emoce, blouzní o nějakém vzájemném přátelství a vypráví příběh o sobě, který by mohl vyprávěk kdykoliv, ale od stolu by byla jeho banalita a nesnesitelnost mnohem patrnější. A možná kdyby u toho vyprávění nezněla tak teskná hudba, tak by divák nebyl tak moc na lodi, když mluví o tom, jak kvůli svojí krizi středního věku na rok opustil svou rodinu, včetně dospívajícího syna, aby se potápěl na druhé straně světa a točil si fetišistický autoportrét. Bez jakékoliv sebereflexe využívá to zvíře k zarámování sebe jako něžného dobrodruha, který chrání mořský život, přitom té chobotnici by bylo mnohem lépe, kdyby ji nechal jednoduše na pokoji a možná se radši věnoval svému synovi víc než jeden víkend, na který ho přizve. Arogance a ignorance sloužící autorovi a zástupu rozněžněných diváků k sebedojímání, za maskou úžasu a respektu je ale jen konzumace a spotřeba přírody pro vlastní sobeckou potřebu - režisér nemohl spát a byl otrávený ze svojí rodiny, tak jednu bezbrannou chobotnici stálo celý život, aby se mu udělalo zase líp a mohl si vyfantazírovat příběh o navázání vzájemného vztahu s přírodou, který ve skutečnosti nikdy neexistoval. Jediné zajímavé, co ten film vyprodukoval, byla jedna esej o tom, jak ten film slouží jako trefná nezáměrná alegorie fetišizujícího post-imperializmu, což by mě samotného asi nenapadlo, ale teď to nemůžu dostat z hlavy. Jinak to může být užitečné jen jako ukázka toho, jakou moc má v dokumentu vypravěč - zajímavé cvičení je představit si dojem z filmu bez neustálé snahy velmi násilně záběry nějak rámovat a přikládat jim specifický význam, často odporující tomu, co ve skutečnosti vidíme, který režisér předvádí. (14.07.2021)

Wooow. Find someone who look at you the way that octopus looks at Craig. Fenomenalni dokument o pratelstvi cloveka s chobotnici. Jinak se to fakt nazvat neda. Craig Foster behem potapeni u brehu Jizni Afriky narazi na chobotnici a zpocatku jen sleduje jeji interakce s okolim. Ale necekane se chobotnicka zacne zajimat i o tu velkou obludu s ploutvema, co ji pozoruje kazdej den. Moment, kdy se sama rozhodne, ze se ho dotkne, je uzasnej... Craig pak chodi kazdy den a sleduje ji dal. Jak lovi, jak se brani pred predatorama, dokonce i jak si hraje s okolnima rybama, uzasny sledovat jak inteligentni tvor chobotnice je, jake obranne mechanismy pouziva, jak chytre lovi svou potravu. A vy to objevujete spolecne s nim, je to uzasny. Krasne o tom navic dokaze mluvit a popisovat, co se deje a priblizit vam to jeste vic. (28.10.2020)

"Naučila mě, že člověk není jen pouhým návštěvníkem přírody, ale jeho součástí. A to je velký rozdíl." ________ Jak již název napovídá, oscarový dokument 'Moje učitelka chobotnice' skrze retrospektivní metodu vyprávění pojednává o tom, kterak jihoafrický dvojník Christiana Slatera k přátelství s chobotnicí přišel. Zoofily ovšem budu muset zklamat, páč žádný BDSM scény mezi nimi nejsou. Místo toho divák sleduje velmi subtilní drobnokresbu neobyčejného přátelství mezi člověkem a tímto hlavonožcem. Specifická výjimečnost, díky níž je tenhle dokument hotovým magnetem na ceny, tkví v tom, že absolutně stírá jakýkoliv žánrový distinkce mezi hraným a dokumentárním filmem, a nakonec vyvrcholí do dechberoucí metafyzické alegorie o koloběhu života. Snímek je taky famózně umocněn až Newmanovsky stylizovanou hudbou pod taktovkou Kevina Smutse, která dodává náležitý emocionální náboj. Příběh je sice mírně zkratkovitý, ale to ve výsledku vůbec nevadí, protože jde o nádhernej důkaz toho, že i v době klimatický krize stále existují přírodní zázraky...... // VERDIKT: emocionální heartbreaker. 9,4 chapadel z 10 // 🐙💔 (31.12.2021)

Emotivní, stručný a barvitý náhled do života jedné chobotnice a mořského badatele, kteří se vzájemně sblíží a vytvoří si vztah, jaký se ještě nikdy nikomu před ním nepodařilo. Obrovskou škodu vidím v tom, že nám tvůrci nedopřáli na úvod nějakou rychlou obecnou pětiminutovku o chobotnicích, abychom zhruba věděli, co od nich čekat a nějaké základní charakteristiky, ale jinak jde bez debat o bezkonkurenční snímek v rámci podvodního (sub)žánru a já teda tleskám. Dokonalá a precizní práce takhle vybalancovat divácky poutavou podívanou a dokumentární zachycení vztahu člověka a chobotnice, ještě k tomu to položit do koukatelného 80minutového formátu se záběry, u kterých nemám tušení, jak je mohli zachytit, jelikož jsou zkrátka dechberoucí a naprosto šílené. Dozvíme se o fungování ekosystému "na dně", o zvycích hlavního tvora, jeho způsobu lovu, maskování před predátory i postupném navazování kontaktu s člověkem a ze všeho nejvíce mě odrovnala kamufláž, kdy na své přísavky nabalila mrtvé korýše a korály a udělala ze sebe maskovaný kámen. Podobný žánr cíleně nevyhledávám, ale tohle mě dostalo a jsem rád, že jsem měl možnost vidět podmořský klenot jako je tento. Breathtaking. (17.01.2023)

První třetinu jsem si při sledování říkal, že podmořské záběry jsou sice nádherné, ale toť vše. No a posléze se přistihnu, že mi denní harmonogram té osmichapadlové potvory není úplně putna a těším se na její další průzkum mezi korály a podmořskou havětí. Závěrem můžu také podotknout, že budoucí filmaři se můžou snažit sebevíc, ale napínavější souboj žraloka s chobotnicí už nejspíše nenatočí. (13.02.2023)