Hříšnice

Zaujímavé, že v roku 2002 vyšli v írskej produkcii dva filmy, ktoré riešia navlas rovnakú tému. Padlé ženy a toto. A sú aj takmer totožnej kvality. Film je dobrým mementom, ale nie je pre mňa dostatočne silný, aby privodil väčšie emócie. Myslím, že ak by bolo ukázaného viac násilia, potupy, neprávosti, tak by som hodnotil vyššie. Film určite potvrdzuje, že žiadna cirkev, žiadne náboženstvo by nikdy nemalo mať svetskú moc a všetko by za bez tutlania malo riadne prešetrovať. Mníšky a kňazi tohto typu sú hanbou kresťanstva a v podstate od viery ľudí len odrádzajú, čo je aj prípad mnohých cirkevníkov v súčasnosti. Rovnako ako v Padlých ženách, aj tu som veľmi prekvapení, aké typy žien sú niektorí muži ochotní pomenovať, že "pretty". Na tých ostrovoch sú fakt podivné zjavy. (25.05.2022)

Velmi silný snímek, vypovídající místy hodně drsným způsobem o málo známých stránkách života v Irské republice v nepříliš vzdálené minulosti. Člověk žasne, jak mohla v Irsku existovat tak otřesná, takřka středověká instituce jakou byly Ženské domovy ve stejné době, kdy tuto zemi vedl tak osvícený člověk, jakým byl Eamon De Valera. (09.03.2008)

Veľmi pôsobivý a drsný príbeh nešťastných obetí bigotnej spoločnosti, ktoré v ponižovaní a väzenskej disciplíne zakúšajú najrôznejšie metódy lámania vzdoru, pošliapania sebaúcty a padajú na samotné dno psychického vyčerpania, aby ďalej prežívali na základe vlastných zákonov a mlčky prechádzali svojím nekonečným peklom na zemi. To všetko v mene Božej lásky a uchránenia verejnosti pred pohľadom na hriešnice, či ich rodín pred potupou. Film nám predstaví niekoľko netypických osudov chovaniek, ktoré majstrovsky ilustrujú celú atmosféru ústavu, aby nimi len spečatili osud ostatných, ktoré pretrvávajú v nemennej podriadenosti pod železnou rukou cirkvi. Je takmer symbolické, že predstaviteľka hlavnej role v Hriešniciach, Anne-Marie Duff, hrala jednu z hlavných postáv aj v Padlých ženách. Tieto dva filmy vznikli v rovnakom čase a zaoberajú sa rovnakou témou. Majú veľa spoločného a predsa nie sú rovnaké. K hereckým výkonom v Hriešniciach sa môžem vyjadrovať iba pozitívne, scenár nie je nudný ani naivný a celkové spracovanie je výborné - jednoducho vynikajúci film, ktorý patrí medzi televíznu elitu. (24.05.2005)

Takže snímek jsem neachal uležet dostatečně dlouho a jsem schopen posoudit jeho doznění, které není zrovna slabé, ale zároveň nemohu potvrdit, že by se v mé mysli snímek nějak více usadil. Pamatuji si spíše nějaké detaily, celkový děj a posloupnost událostí nikoliv. Prvně bych se pžiznal, že Padlé ženy mi připadaly mnohem intenzivnější, snaha o sdělení kruté pravdy a šokovat diváka byla mnohem větší. Ale chápu, že někdo má raději střídmý a objektivní přístup, je to logické. Srovnání s Padlými ženami rozhodně není od věci. Krom jedné herečky a místa děje mají filmy i velmi podobné příběhy, dokonce i charaktery některých postav. Inu, ono se z podobného tématu moc jiných dějových linek získat nedá. To, že film Hřišnice vznikl v Irku je jasně znatelné už od úplného začátku, podle hudby, ta je úžasná, dynamická a přesto působí velmi klidně. Skvěle podkresluje jednotlivé scény, ale nestrhává pozornost na sebe. Vizuál na tom také není špatně. Televizní zpracování tématu očividně sedí, neboť minimem financí 'utrpěla' zejména vizuální stránka, která působí ošuntělým dojmem, což snímku dodává na autenticitě. Přesto se však nezdá, že by Hřišnice měly být finančně náročným projektem. Odehrávají se v malém prostoru a doplňků je v nich minimum. Slabinou snímku není malá údernost, ale přílišné opakování některých scén, některé jsou i protažené, prádelná je sice důležitá, ale nevěnoval bych jí tolik prostoru. Také by stálo za to více se zaměřit na ostatní postavy, jejichž osudy jsou také velmi zajímavé. Ačkoli se nezdá, že by Hřišnice byly upnuté na jednu 'hrdinku', je jasně patrné, že skupina jíž se věnujeme je vlemi malá. Celkově o kousek slabší než-li Padlé ženy, přesto však velmi povedený snímek s malým množstvím na první pohled znatelných chyb. (14.03.2007)

Drsné a mrazivé: aké pocity asi musela mať matka, ktorej kojace dieťatko jej nedobrovoľne a navždy odtrhávali od prsníka, pričom jej postavenie sa ani po tomto násilnom akte nemalo nijako zlepšiť ? Naopak - perspektívou bola drina v kláštornej práčovni, večné odriekavanie, či počúvanie zdravasov a dozor sadistických sestier. Radosťou sem-tam uchmatnutá cigareta, niekedy návšteva príbuzných. Porovnaniu s Padlými ženami sa asi vyhnúť nedá najmä pre môj neustále prítomný pocit zo sledovania toho istého po druhýkrát, len v umelecky menej presvedčivom prevedení. (24.05.2005)