Réžia:
Jasmila ŽbanićScenár:
Jasmila ŽbanićKamera:
Christine A. MaierHudba:
Antoni Komasa-ŁazarkiewiczHrajú:
Jasna Đuričić, Izudin Bajrović, Boris Ler, Johan Heldenbergh, Raymond Thiry, Boris Isakovič, Emir Hadžihafizbegovič, Reinout Bussemaker, Teun Luijkx (viac)Obsahy(1)
Bosna, júl 1995. Srbská armáda sa blíži k Srebrenici, ktorá je vyhlásená za „bezpečnú zónu“ OSN. Desaťtisíce ľudí utekajú zo svojich domovov na blízku základňu OSN. Prekladateľka Aida, pracujúca pre OSN, dôverne pozná situáciu na základni i mimo nej. Bojuje s neúprosne sa krátiacim časom, aby našla cestu z blížiaceho sa pekla pre obyvateľov mesta i jej najbližších. (ASFK)
(viac)Videá (4)
Recenzie (154)
Válka v Jugošce se opět prokazuje jako jeden z nejodpornějších zločinů 20. století, který ještě ke všemu ke k současnosti neuvěřitelně blízko. I tím jak moc to někdy připomíná samotné Lidice. Ať filmově nebo reálně. V kombinaci filmového umu, který jasně říká příběh, ze kterého mrazí. Až někdy těžce, kdy vy za postavy chcete křičet a jednat a atmosféra je tam tak dobře, že stísněně se cítíte po celou dobu. Oproti včerejší Zprávě docela autentičtější a důstojnější zážitek. Především těžký v tom, jak nikdo nechápe úděl mužů ze Srebrenice. Síla z východu, která nám to vše vrací. A neopakujme minulost. Jen takto silné filmové zážitky. ()
Praktická ukázka toho, že OSN už dávno přežila svůj historický význam a měla by se zrušit. Srebrenica byla pod ochranou OSN a Srbové klidně všechny zdejší muže postříleli zmateně přihlížejícím holandským vojákům před nosem. Jasmila Žbanićová to natočila strhujícím způsobem se zaměřením na hlavní hrdinku v přesvědčivém podání Jasny Duričićové. A závěr je vlastně ještě depresivnější, než jsem čekal. ()
I keď je samozrejmé, že som vedel o konflikte, ktorý mapuje tento príbeh, ale som čakal, ako to režisér pojme. Či to bude niečo podobné ako Katyň, Volyň alebo sa režisér nevyberie smerom krutosti a bezcitnosti, ale pôjde smerom beznádeje a zúfalstva. A naozaj som v tomto prípade dúfal, že film pôjde druhým smerom a tak aj bolo a to som bol naozaj rád. Je to celkom reálne znázornené a záchrana životov svojich blízkych je tu podaná neskutočne emotívne a citlivo. Herecky to bolo ukážkové a aj vedľajšie postavy ako keby boli vzaté z tej doby v ktorej sa venuje film. Naozaj celé mi to prišlo nepredstierané a skutočné a tak bolestivé i znepokojivé, že takéto zverstva sa môžu stáť aj v civilizovanom svete a nikto tomu nechce zabrániť, lebo dotyčných sa to nedotýka a je to rozhodne smutné. Silné 3*. ()
Sugestívne, dôstojné spracovanie veľmi tragickej udalosti. Srebrenica je hanbou "Mäsiara z Bosny" alias Ratka Mladiča (ktorý je v súčasnosti zavretý na doživotie, no pre haldy Srbov je žiaľ Mladič hrdina), hanbou Karadžiča, hanbou vtedajšieho Srbska, ale tiež veľkou hanbou holandských modrých prilieb a hanbou celého "modroprilbového, všemocného" OSN kvôli otrasnému, katastrofálnemu zlyhaniu, ich bezzubosti a neschopnosti (zase a opäť modré prilby pokazili, čo sa dalo). Režisérka Quo vadis, Aida? nestvorila možno veľdielo, ale je to kvalitné, na úrovni a veľmi seriózne spracované, pri tak závažnej, smutnej a desivej téme, je to silný film. Možno by to bolo na 4,5 hviezdy, ale už len to, že niekto mal guráž sa do toho zodpovedne, korektne, do detailov pustiť, otvoriť bolestivú minulosť, otvorene poukázať na vinníkov a vzdať takouto formou česť pamiatke obetiam genocídy v Srebrenici, tak za plný počet smutných, modro-prilbových hviezd. ()
Galéria (22)
Fotka © Razor Film Produktion GmbH
Zaujímavosti (2)
- Jasna Đuričić, která hraje hlavní roli tlumočnice, je ženou Borise Isakoviče, který ve filmu představuje generála Mladiće. Často spolu hrají ve filmu a divadle, nicméně v tomto filmu ve skutečnosti nemají ani jednu scénu společnou. (TroiMae)
Nenechte se mýlit, není to film o osobním hrdinství, ale studie mechanismů osobních zbabělostí, v čele s tou Aidinou. *** Je nicméně zajímavé, jak taková přímočará, neproblematická studie zbabělosti dokáže zaslepit tolik diváků, když se jedná o hlavní postavu. Resp. jak se nám od časů minulých generací posunulo vnímání toho, co je hrdinství. *** Zbabělost a slabost je lidská, sobectví také, nadto jedno s druhým úzce souvisí. Lze pro ně mít i pochopení, lidé jsou slabí, opravdový hrdina je málokdo. Málokterý divák by asi měl problém rozpoznat zbabělost u Aidina muže (který chce na vyjednání s Mladičem poslat místo sebe ji), u hlavního lékaře (který mlčí, i když ví, že vypravená auta s raněnými do nemocnice nedojela), u holandského zmocněnce OSN či jeho zástupce, kteří dál slibují bosenským občanům bezpečí a ochranu, i když vědí, že ji nemohou zaručit, a dokonce i když je jim čím dál jasnější, že sekundují u přípravy nemyslitelného masakru. -- Tak proč je totéž tak těžké vidět u hlavní postavy? Aida je srebrenická učitelka angličtiny, díky čemuž má proti svým spoluobčanům a sousedům obrovskou výhodu - má informace z první ruky, získává pozici tlumočnice, má výsadu ochrany OSN, a nic z toho neváhá použít, aby protekčně zachránila svoje dva syny a manžela - ale sobecky a slabošsky jen je, zatímco ostatní své známé a přátele a všechny vyděšené sousedy odhání mávnutím ruky, odbývá prostým "nevím", zavírá před jejich osudem oči i svědomí a nakonec jim neřekne pravdu a pošle je smrt. *** Aida, která má potřebné informace, chápe souvislosti, vidí, k čemu se schyluje, má i jedinečnou příležitost se svými lidmi svým jazykem mluvit, včas, může je všechny varovat, Aida, která má i v poslední rozhodnou chvíli v ruce megafon a může varovat aspoň ty uvnitř základny OSN, že když se vydají do rukou srbských vojáků, OSN jim nezaručí bezpečí, tahle Aida, která e právě může stát srebrenickou hrdinkou a varovat svůj lid, mlčí a nechává je všechny důvěřivě odejít na porážku, a všechny svoje síly se mezitím snaží vynaložit na to, aby její tři muže stejný osud jako ostatní nepotkal. Právě to se jim stane osudným, možná že kdyby nesobecky, hrdinsky, zburcovala všechny včas, někomu by se podařilo se zachránit, možná by se vojákům vzepřeli, možná utekli, možná by mezi zachráněnými byl i někdo z těch jejích... to už se nedozvíme. *** Nenechte se mást, nesoudím historii: mluvím o chytrém filmovém dramatu, které to staví jasně: sledujeme Aidu, která sobecky a slabošsky upřednostní svoje nejbližší před všemi ostatními, která není hrdinkou, která nikoho ze svých bližních nevaruje, která je zapře, sledujeme Aidu, která sice je možná ke všemu ponížení ze zoufalství odhodlanou matkou, schopnou střelit své děti do nohou, ale která rozhodně není hrdinkou. Sledujeme Aidu, která prodala svůj lid za lichou, malou, osobní naději, a jejíž rodina to nakonec odnesla s ostatními o to krutěji. Sledujeme Aidu, jejíž ztrátu - na rozdíl od mnohých jiných - lze sledovat téměř! se zadostiučiněním... ale rozhodně nesledujeme hrdinku. *** Film je mistrným dramatem, i pro to dokonalé budování vtahující doku atmosféry, tak působivé, že je asi opravdu těžké nepodlehnout a držet ustavičně ve vědomí, že se opravdu díváme na dramatickou (divadelní zkušenost se v režisérce nezapře, skvěle zúročená s tou dokumentaristickou) studii mechanismů různých odstínů zbabělosti, jež dohromady umožnily, aby se pod záštitou bezzubého OSN odehrálo takové zvěrstvo - pochopitelné, lidské zbabělosti na škále, na jejímž jednom vypjatém konci se nalézá ta Aidina. *** Jen ten epilog po letech mi přišel snad už trochu zbytečně doslovný, aniž by ještě přinášel něco významně nového. Ano, opět je to Aida, ta která nese větší podíl než ostatní na těžkých ztrátách všech, kdo se rozpláče až nad ostatky svých vlastních dětí, ale nad jinými ne. A opět je to Aida, kdo sobecky a zahořkle nepřijímá, že všichni společně musí nějak pokračovat dál, a vyhání zaskočenou ženu s malými dětmi ze svého někdejšího bytu, který už pro osamělou ženu stejně ani není vhodný, i kdyby pro ni nebyl plný nočních můr, trýznivých vzpomínek... Jak se se svým svědomím vyrovnávají ostatní, jako muž oné ženy, o tom film nepojednává, ale my sledujeme Aidu - Aidu, která to nedělá, učitelku, která se nepoučila, antihrdinku, která si ani později neuvědomuje své pochybení, provinění, svou větší odpovědnost za osudy druhých. *** Praha, Světozor. *~ () (menej) (viac)