Réžia:
Rainer Werner FassbinderScenár:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Michael BallhausHrajú:
Margit Carstensen, Karlheinz Böhm, Barbara Valentin, Peter Chatel, Adrian Hoven, Günter Lamprecht, Peter Berling, Ingrid Caven, Kurt Raab, El Hedi ben Salem (viac)Obsahy(1)
Štúdia patologického vzťahu medzi dominantným mužom a submisívnou ženou. Martha je tridsiatnička, žije s rodičmi a všetok svoj čas venuje práci knihovničky. Po otcovej smrti sa ujme starostlivosti o panovačnú matku a odmietne kvôli nej ponuku na sobáš so svojím šéfom. Situácia sa postupne vyhrocuje, matka je stále agresívnejšia a zdá sa, že ju baví dcéru ponižovať. Martha sa preto rozhodne osamostatniť a vydá sa za Helmuta. Avšak Helmut je v skutočnosti surový tyran. Martha si spočiatku myslí, že prejavy despotizmu, fyzické i psychické ponižovanie patria k manželstvu. Keď však Helmut podá v jej mene výpoveď, umiestni matku do ústavu a Marthu uvrhne do domáceho väzenia, je jasné, že ide o vzťah tyrana a obete. Ale čo ak je Martha obeťou z vlastnej vôle a vydáva sa do rúk tyrana dobrovoľne? (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (29)
...uživatel MORION se mýlí - film je jedním ze zakladatelských činů postmoderní filmařiny - neústrojnost, přehnanost výkonů, "nepřesvědčivost" záběrů - jde o zpochybnění toho, co jsme byli zvyklí (a stále jsme) pokládat za "dobrý film". Je to snad lineárně odvyprávený vyrovnaný nyvý příběh a la Hollywood? A proč? Tahle úchylárna od Fassbindera mě z kompletu z Levných knih dostala vedle Třetí generace nejvíc. Neviděné záběry kamery byly to první, čeho jsem si po křeči Carstensen všiml. Carstensen pro Fassbindera natočila i děsivější zrůdy, ale její sebekarikatura zde je všeovládající. A usměvavý Peeping Tom / Franz Josef Sissi jí v děsivosti směle sekunduje... Německá hnusnost v bravurní vizionářské podobě. ()
Jeden z nejlepších Fassbinderových filmů - taková je doprovodná odezva dostupné kritiky a publicistiky - je přeplněn novinkami všeho druhu, z nichž nejproslulejší je kruhový objezd Martina seznámení s budoucím sadistickým manželem. Dílo, které se plně odehrává v dobové současnosti data svého vzniku, se soustředí na okruh několika klíčových postav a jejich dramatu. Podivné konzumistické manýry prakticky všech prostředí, která film divákovi nabízí, vrcholí dobrou partií zdánlivě atraktivního lva salónů s dobrým hmotným zabezpečením. 19. století, které z MARTHY čouhá jako sláma z bot, si vybírá na 31leté mladé ženě svou hrůznou daň. Vybírajíc tak dlouho, až přebrala, platí ztrátou svobody. Mechanismus tohoto "sametového" zotročování je Fassbinderem zachycen do nejmenších podrobností a silně připomíná bojovná díla demokratické protifašistické mezi- i poválečné německé literatury. Divadelní obrazy - tak lze také vnímat jednotlivé scény díla - mrazí a gradují až k tragickému závěru. Při posuzování hereckých výkonů je nutno vzít v potaz specifickou německou hereckou školu, ale také brechtovskou Fassbinderovu inspiraci. Pak teprve plně doceníme dílo, které lze považovat za jeden z posledních výběžků velké filmové vlny evropské kinematografie hraného filmu šedesátých let minulého století. ()
OMG, Karlheinz Böhm je strašlivý zvíře, navenek učesán a uhlazen jako Karel Kopfrkingl a zevnitř stejně šílený a prožraný temnotou. Tato ostrá kritika společnosti a studie míry snášenlivosti v lásce/nelásce postupně prorůstá do psychothrillerové jízdy, za kterou by se nemuseli stydět ani americké produkce. Svým obsahem připomíná Martha i ženskou verzi Fassbinderova Proč posedl amok pana R. P.S.: Boží kamerový prvek při scéně prvního setkání obou hlavních protagonistů. ()
Při sledování tohoto filmu jsem měla vztek. Vztek na Marthu, která před svou matkou uteče do manželství s mužem, který s ní od začátku zachází jako s nesvéprávnou, vztek na despotického Helmuta, kterému bych o hlavu rozbila celý ten gramofón už při prvním "nepřeji si" a na dobu a prostředí, které si nejvíc zakládají na sňatcích, ať už to bylo s kýmkoliv zabezpečeným. Film je to silný, bez důrazu na dialogy, ale spíše na mlčení a mimice, která toho prozradí mnohem víc. Snímek spíše považuji za jakési varování před submisivitou, nedůvěrou v sebe sama a pohodlností se raději svěřit do rukou despotovi, než se sám rozhodovat za sebe. Vynikající dílo, ale už ho nechci nikdy vidět :-) ()
V chladně strohém sledu tichých a mnohdy až bezcitně nesnesitelně dlouhých záběrů sledujeme zvláštní svět, kde jsou mocenské role nezvratně rozděleny. Submisivní Martha utíká z dosahu despotické matky do náručí Helmuta. Zdá se ale, že ve společnosti, ve které se Martha pohybuje, platí pro manželství jiné zákony a domácí násilí je na denním pořádku. Brzo tato pravidla začnou platit i pro svazek Marthy a Helmuta, který je v týrání své ženy velmi vynalézavý. Když se hlavní hrdinka odhodlá k ráznému řešení, osud s ní naloží jinak. ()
Galéria (45)
Fotka © Westdeutscher Rundfunk (WDR)
Reklama