Martha

Při sledování tohoto filmu jsem měla vztek. Vztek na Marthu, která před svou matkou uteče do manželství s mužem, který s ní od začátku zachází jako s nesvéprávnou, vztek na despotického Helmuta, kterému bych o hlavu rozbila celý ten gramofón už při prvním "nepřeji si" a na dobu a prostředí, které si nejvíc zakládají na sňatcích, ať už to bylo s kýmkoliv zabezpečeným. Film je to silný, bez důrazu na dialogy, ale spíše na mlčení a mimice, která toho prozradí mnohem víc. Snímek spíše považuji za jakési varování před submisivitou, nedůvěrou v sebe sama a pohodlností se raději svěřit do rukou despotovi, než se sám rozhodovat za sebe. Vynikající dílo, ale už ho nechci nikdy vidět :-) (23.05.2010)

V chladně strohém sledu tichých a mnohdy až bezcitně nesnesitelně dlouhých záběrů sledujeme zvláštní svět, kde jsou mocenské role nezvratně rozděleny. Submisivní Martha utíká z dosahu despotické matky do náručí Helmuta. Zdá se ale, že ve společnosti, ve které se Martha pohybuje, platí pro manželství jiné zákony a domácí násilí je na denním pořádku. Brzo tato pravidla začnou platit i pro svazek Marthy a Helmuta, který je v týrání své ženy velmi vynalézavý. Když se hlavní hrdinka odhodlá k ráznému řešení, osud s ní naloží jinak. (04.03.2009)

Jeden z nejlepších Fassbinderových filmů - taková je doprovodná odezva dostupné kritiky a publicistiky - je přeplněn novinkami všeho druhu, z nichž nejproslulejší je kruhový objezd Martina seznámení s budoucím sadistickým manželem. Dílo, které se plně odehrává v dobové současnosti data svého vzniku, se soustředí na okruh několika klíčových postav a jejich dramatu. Podivné konzumistické manýry prakticky všech prostředí, která film divákovi nabízí, vrcholí dobrou partií zdánlivě atraktivního lva salónů s dobrým hmotným zabezpečením. 19. století, které z MARTHY čouhá jako sláma z bot, si vybírá na 31leté mladé ženě svou hrůznou daň. Vybírajíc tak dlouho, až přebrala, platí ztrátou svobody. Mechanismus tohoto "sametového" zotročování je Fassbinderem zachycen do nejmenších podrobností a silně připomíná bojovná díla demokratické protifašistické mezi- i poválečné německé literatury. Divadelní obrazy - tak lze také vnímat jednotlivé scény díla - mrazí a gradují až k tragickému závěru. Při posuzování hereckých výkonů je nutno vzít v potaz specifickou německou hereckou školu, ale také brechtovskou Fassbinderovu inspiraci. Pak teprve plně doceníme dílo, které lze považovat za jeden z posledních výběžků velké filmové vlny evropské kinematografie hraného filmu šedesátých let minulého století. (19.02.2012)

Priebeh opisu jedného domáceho násilia, je zároveň prenikavou kritikou spoločnosti, nahrádzajúcou citové vyhorenie, stratu empatie a míňanie sa v komunikácii pohybom v barokovo okázalom prostredí a hromadením vecí. Množstvo filmárskych vychytávok sa zameriava popri vykreslení samotného vzťahu (fascinujúca kamerová jazda prvého stretnutia pohľadov) na pozoruhodné detaily prostredia, v ktorom sa postavy príbehu prevažne vyskytujú (prezdobené interiéry). Fassbinder cez príbeh gradujúcej sadistickej manipulácie ponúka opäť znepokojivé úvahy a otázky. O type žien, ktoré svojím konaním dávajú najavo, že podvedome, napriek precitlivenému vnútru, túžia po despotizujúcej ruke. O reakciách okolia, ktoré nechce porozumieť a zaslepene toleruje tyranov v maske počestných elegánov. Smutne končiaca vzbura v závere je varujúcim výkričníkom voči hladkaniu si kultivovane vzdelaného ega, ktoré, na základe zdania o pochopení problémov blížnych, nevedomky prispieva k ruinovaniu ich životov. (20.10.2006)

Nuž ... byť neustále k dispozícii svojmu atraktívnemu manželovi. Atraktívnemu, despotickému manželovi. Preberala, až prebrala. A potom si len celý čas nahovárala, že je šťastná. Chuderka Martha. Ale koľko je takých ako ona, a aj takých Helmutov. Zo začiatku som sa síce trápila, ale od scény v knižnici, kedy Martha zistila, že manžel dal za ňu výpoveď, to bolo lepšie a lepšie. (07.04.2018)