Réžia:
Giuseppe TornatoreScenár:
Giuseppe TornatoreKamera:
Blasco GiuratoHrajú:
Philippe Noiret, Enzo Cannavale, Salvatore Cascio, Leo Gullotta, Isa Danieli, Pupella Maggio, Agnese Nano, Tano Cimarosa, Jacques Perrin, Brigitte Fossey (viac)Obsahy(1)
Film má dvě časové roviny. Úspěšný filmový režisér si při zprávě o smrti starého vesnického promítače Alfreda vzpomíná na své dětství. Na pozadí poválečné bídy se rozvíjí vztah mezi malým Totem, neodbytně přitahovaným tmavým sálem kina a promítací kabinou (s hučícími praskajícími stroji, paprsky světla rozptýlenými v prachu, převíječkami a prázdnými cívkami rozvěšenými po zdech), ve které kraluje Alfred, zastupujíci mu autoritu otce, nezvěstného od války. Dospívající Toto se Alfredem nechá přemluvit k odchodu z vesnice, aby rozvinul svůj talent. Když se po letech vrací na pohřeb, stařičké kino je právě bouráno a dojatý Toto si promítá film, sestavený ze scén polibků, které musel Alfred na příkaz místního farářa vystřihovat, aby je teď odkázal svému příteli a žákovi. Svěží, divácky vřele přijatý film nesklouzl do sentimentality, ale s přesně dávkovaným sentimentem nostalgicky evokuje dobu, v které kino bylo pro vesničany jediným kulturně-společenským zážitkem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (373)
Když umírá kino, je to pro milovníka pohyblivých okének jedna z nejsmutnějších událostí. A o tom je Bio Ráj, o milostném vztahu diváka k filmu, respektive k "jeho" kinu, kde prožil spoustu nezapomenutelných chvil. Bio Ráj samozřejmě vypráví i o poválečné Itálii. Titulní dětský představitel je vskutku roztomilý drzounek a docela mě zamrzelo, že je v půlce filmu vystřídán dospělejší verzí. Alfredův trik s odrazem promítaného filmu ve sklíčku a jeho následné putování až na stěnu domu na náměstí patří k nezapomenutelným filmovým okamžikům. Ostatně stačí se velmi pozorně dívat, jaké nádherné kompozice vytváří kameraman během celého filmu. NÁDHERA. ()
Asi takhle. Dvě projekce, dvakrát zabitý čas, dvakrát pokažená nálada. No třetí šanci tomu už rozhodně nedám, protože tentokrát není problém na mé straně, rozpoložení bylo normální a celkem jsem se i těšil. Ano, je to film hezký, lidský, sentimentální a nostalgický s vynikající Morriconeho hudbou, to je všechno sice prima, ale je to neskutečná nuda... ()
[6/10] (Cristaldfilm, Ariane, RAI, TF1) (Barevný /// Produkce: Mino Barbera, Franco Cristaldi, Giovanna Romagnoli /// Scénář: Giuseppe Tornatore /// Kamera: Blasco Giurato /// Hudba: Andrea Morricone, Ennio Morricone /// Oscar: Itálie (nejlepší zahraniční film) /// MFF v Cannes: Giuseppe Tornatore (Hlavní cena poroty)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Natočiť príbeh o kine, v ktorom sa premietajú filmy dávno natočené je samo o sebe zaujímavý nápad. Príbeh o chlapcovi a starom premietačovi v starom kine v zabudnutej dedinke na talianskom vidieku, ktorí si k sebe nájdu cestu prostredníctvom filmu. Príbeh je naozaj očarujúci a interesantný, život kina v pozadí života dedinčanov a ústrednej dvojice, a naopak. Možno občas trošku patetické a veľmi skromné, každopádne sa však jedná o film, ktorý si zaslúži vysoké hodnotenia, mne možno repete zachutí viac, zatiaľ to na plné hodnotenie nie je. 85%. ()
Pocta staré kinematografii, respektive době, kdy kina často znamenala největší možnou zábavu a místo pro společně sdílený zážitek. Morriconeho motiv, postava starého promítače, síla vzpomínek, hluboký smutek z pomíjivosti a magie sicilského městečka, jehož biograf dá jako čarovný portál zažít celý svět — přesto, že mi lehce nesedla milostná linka, potvrzuji doják. ()
Galéria (96)
Zaujímavosti (23)
- V jedné scéně pouští Toto (Marco Leonardi) film …a Bůh stvořil ženu. Za malou chvíli si můžeme povšimnout na kalendáři, že je rok 1954, avšak slavný film Rogera Vadima s Brigitte Bardot v hlavní roli byl natočen až o dva roky později v roce 1956. (Tygrys)
- Režisér Giuseppe Tornatore vycházel z vlastních zážitků ze svého dětství. (Hans.)
- Na začátku je v kostele promítán film Na dně (1936) s Jeanem Gabinem. (PlayEasy)
Reklama