Réžia:
Ivo TomanScenár:
Vladimír KalinaKamera:
Josef IllíkHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Zdzisław Mrożewski, Karel Höger, Bohumil Šmída, Norbert Christian, Wilhelm Koch-Hooge, Wanda Spinka, Józef Kostecki, Radovan Lukavský, Fred Düren (viac)Obsahy(1)
V německém zajateckém táboře se za druhé světové války odehrává příběh západních generálů, ubytovaných v relativním pohodlí, zatímco obyčejní vojáci živoří v mrazu a nepohodě. Vysocí důstojníci dbají jen své pochybné cti, na osudech podřízených jim nezáleží - však také i hladovku, kterou vyhlásí na protest proti chystané popravě nevinných zajatců, drží čistě formálně a jen s vidinou budoucích zásluh. A imperiální povýšenost je jednou sblíží i s jejich nynějšími vězniteli - takové je poselství této agitační válečné historky, která měla ukazovat prohnilost anglo-americké generality... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (26)
Každý film, byl poplatný své době, v minulém režimu, ale i dnes. Je třeba se na tendenční tvorbu dívat jako na komplexní dílo té doby. Velmi dobré herecké výkony, zajímavé životní příběhy všech generálů i psychologie války. Prohnilost anglo-americké geberality? Nejsou všechny filmy, tak trochu přiřazené za vlasy? ()
Zdejší hodnocení jsem absolutně nechápal. Pak přišel všemi zmiňovaný konec a já si říkal, že i přes ten jasně propagandistický tón je to pořád slušné. To jsem ale netušil, že mě čeká ještě dovětek, který je tak debilní, že si ho tam snad muselo dopsat politbyro. To byla opravdu nepěkná tečka za tímto filmem. 60% ()
Nevyvážené propagandistické drama, nestoudně podávající drť lidských osudů s cílem zostudit velitele západních armád a nahlédnout poválečný Západ jako jednu nacistickou stoku. Do základního příběhu (věznění západní generálové protestují hladovkou proti chystané popravě deseti vojáků) jsou vkládány vzpomínkové epizody několika z nich. Nad celek vyniká outsiderovský příběh holandského námořního velitele v podání Karla Högera; bohužel kontext filmu z něj činí pouhou zlomyslnou karikaturu „na objednávku“. ()
Zajímavě zpracovaný námět o nadřazenosti někerých lidí. Vůbec v tom nevidím zákeřný komunistický plivání a uražení západního důstojnickýho sboru, ale prostou realitu dané doby. V americké, ale zejména britské armádě byla po staletí zakořeněná neomezená moc důstojníckého sboru nad kmány. Do důstojníckeho klubu němel obyčejnýá voják ani poddůstojník za žádných okolností přístup, pokud ovšem nebyl zaměstnán jako posluhovač. Obyčejný voják byl prostě jenom potravou pro kanóny. Stejně tomu ale tak bylo i v německé a jiných armádách. Tento snímek je samozřejmě ovlivněn dobou vzniku, ale to v zásadě nesnižuje jeho kvalitu a vypovídací schopnost. hodnotím 3,5. ()
Bohumila Šmídu mám rád, je to kasař Mlíko. Hraje tu opravdu přesvědčivě ale vynáší takové pitomosti určené scénářem, že jsem se ztrácel. Mělo to tedy znamenat, že buržoazní důstojnický sbor je zlý, tupý, lživý, podlý? Scény z Alžíru zase říkají, že francouzský důstojník jest vojákem každým coulem. Obávám se, že řešení je jednoduché. Nevýrazný režisér Ivo Trojan to dojebal na přání komunistů. Ale Hogera a Šmídu je mi celkem líto, že se této onanie museli zúčastnit. ()
Zaujímavosti (3)
- Filmovanie prebiehalo v Prahe - časť Zbraslav, vo vtedajšej Nemeckej demokratickej republike - v mestách Warnemuende a Koenigstein a v Juhoslávii - v Rovinji. (dyfur)
- Bohumila Šmídu (generál Attwood) namluvil Felix le Breux. Zahraniční herci byli předabováni následovně: Zdzisław Mrożewski (generál Gordon) Jaroslavem Raušerem, Norbert Christian (generál Grémillom) Václavem Voskou, Wilhelm Koch-Hooge (generál von Hoppe) Ladislavem Boháčem, Wanda Spinka (barmanka) Janou Dítětovou, Józef Kostecki (MUDr. Lorenz) Vladimírem Rážem, Fred Düren (seržant Vannier) Josefem Langmilerem, Egidio Bonanno (italský partyzán) Zdeňkem Dítětem, Vera Čukić (italská dívka) Blankou Bohdanovou, Jürgen Frohriep (německý námořník) Bohumilem Švarcem st. (ilclassico)
- Bohumil Šmída vzpomíná: „Scéna před Crawfordovou rakví se natáčela v kostele v Resslově ulici. Do otevřené rakve si lehl komparzista, převlečený za amerického kapitána. Záběry nebyly ani inscenačně, ani světelně jednoduché a točily se prakticky celý den. Dopoledne byl ten člověk samá legrace, lezl do rakve málem jako do postele, vykládal odtud anekdoty a poobědval tam i dvě housky se salámem. Ke čtvrté odpoledne, kdy jsem znovu, snad podesáté klekal před rakví, se mi najednou zdálo, že milý Crawford je nějaký pobledlý. Ptal jsem se ho, jestli mu něco nechybí. Trochu se povytáhl, přidržel se okrajů černé rakve a nevesele odpověděl: ‚Víte, pane Šmída, mně už to nějak leze na mozek, já bych chtěl z tý rakve ven. Vy mi to možná nebude věřit, ale vono je to fakt divný, když v tom ležíte celej den!‘ Režisér Toman natočil proto jen krátký pohled na vnitřek rakve a pak už byla kamera nařízena bez přestání na Attwodův dialog s italskými partyzány, stojícími opodál.“ (Ganglion)
Reklama