Obsahy(1)
Přímý přenos představení Činohry Národního divadla. Jevištní adaptace slavných balad K. J. Erbena. Sbírka balad Karla Jaromíra Erbena vyšla poprvé v roce 1853 pod názvem Kytice z pověstí národních a již v době svého vzniku slavila úspěch a ovlivnila mnoho umělců. V roce 2019 se k nim přiřadil režijní tandem SKUTR (Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka), který se členkami a členy Činohry Národního divadla nastudoval jevištní adaptaci Erbenových balad. Kritika na tuto inscenaci nešetřila chválou a označila ji za ohromující podívanou a hold českému jazyku. O diváckém ohlasu svědčí nejlépe fakt, že inscenace je od své premiéry beznadějně vyprodaná. (Česká televize)
(viac)Recenzie (19)
Jiří Suchý si z tématu dělal legraci, ale tato verze bere předlohu vážně. 1) Hororové Erbenovy mikropříběhy ožívají jako živé navzdory autorovu obrozeneckému pojetí._____ 2) Chvílemi šlo čistě o tableaux vivants (Polednice)._____ 3) Skvělá scéna si zaslouží zvláštní zmínku._____ 4) Interpretace jednotlivých básní (Vodník) může být sporná, ale tak už to v umění chodí._____ 5) Zaujalo mě sošné tělo 36letého Igora Ozoroviče (král ve Zlatém kolovratu). ()
Jsem vcelku na rozpacích, co dát. Některé básně byly totiž skvělé, u jiných mám smíšené pocity. Například Záhořovo lože a částečně Polednice byly čistě jen odvyprávěné Františkem Němcem. Tento skvělý herec si zaslouží obdiv za to, že se všechen text - skládající se prakticky jen z jednotlivých básní, tak naučil. Na druhé straně je prostě a jednoduše odvyprávěl a žádný velký přednes nepřišel. Nejvíc ze všeho mě zaujal Vodník. Herečka létající u stropu byl jen menší zážitek proti vizuálnímu orgasmickému proudění, které na nás autoři vrhli. Vizuálně byl vyšperkovaný. Z mého subjektivního pohledu herci vyprávěli jednotlivé básně, střídající se ve vyprávěném textu, s tím, že k tomu vypodobňovali názorné scénky. ()
Tak to vypadá, že jméno Trpišovský bude zárukou kvality nejen ve fotbale, ale i v oblasti divadla. S Kyticí jsem byl velmi spokojen a byť obsazení některých herců mi moc nesedlo (např. Lucie Polišenská), jako celek to působí velmi dobře a protože bývám v hodnocení mírný, dávám pět hvězd a palec nahoru. ()
Představení jsem viděla i na živo a odcházela jsem z Národního divadla v němém úžasu. Dokonalá scéna, režie, hudba, kostýmy... Herecké výkony samozřejmě také, až na Lucii Polišenskou, která mi tam vyloženě nepasovala, a jindy úžasnou Ivu Janžurovou, jejíž obsazení do dané role nechápu. Za to Anna Fialová byla naprosto dokonalá, stejně jako Pavla Beretová. Televizní přenos sice na kouzlu a atmosféře lehce ubral, i tak jsem si jej užila od začátku až do konce. ()
Bohužel, na tomhle představení byly nejlepší fotografie z něj... Erben se nějak vytratil, i bard František Němec verše pouze oddrmolil, bylo to studené (vyjma Dceřiny kletby), jen na efekt... Legrace byla, když boubelatá Lucie Polišenská coby nevěsta v baladě Svatební košile říká milému umrlci "divý a hrozný je tvůj zrak", přitom ti dva se na sebe snad za celou dobu ani nepodívali (i v tuhle chvíli stál umrlec k milence zády)... Forma tu těžce převálcovala obsah, takže pro mě spíš, než cokoli jiného, velký smutek nad zprzněním díla velkého básníka... Navíc, když lze srovnávat s filmovou adaptací F. A. Brabce... Aby to ale nebylo jen o smutku: Vlastně jsem ráda, že je pořád vyprodáno, při představě, že za něco tak bezduchého vycáknu majlant, bych si nejspíš drbala hlavu... 50 % ()
Reklama