Solamente nero

Antonio Bido i napodruhé dokázal natočit vynikající giallo se všemi patřičnými charakteristikami žánru. Plížící se neznámý vrah v rukavicích, rozličné způsoby provedení vražd,vyšetřování na vlastní pěst a překvapivá pointa. Vše jak má být, k tomu patřičně tajemná atmosféra úzkých a temných uliček italských Benátek a výborný a pro žlutou až nezvykle rozmanitý soundtrack. Měl jsem až pocit, že vražedné útoky doprovodil Cipriani pokaždé jiným a vždy velmi zdařilým hudebním motivem. A tentokrát se Bido nebál ani erotiky a nabízí decentní, ale vcelku vzrušující erotickou scénu s krásnou Stefanii Casini. Čtyři a půl. (16.08.2018)

Za mňa veľmi poctivé giallo, ktoré nevsádza ani tak na prevedenie vrážd (i keď krb je veľmi originálny), ako skôr na atmosféru Benátok a predovšetkým na premyslený scenár. Málokedy sa pri gialle stáva, že by si divák musel všetky puzzle kúsky takýmto spôsobom skladať do seba a 10 minút pred koncom sa to ani nezdá. Čiže za vysoké hodnotenie môže práve rozuzlenie. Identita vraha nie je až tak prekvapivá práve kvôli tomu, že sa prekvapivá snaží byť, ale zase sme vďaka prvej vražde po celú stopáž veľmi umne zavádzaní. (09.12.2023)

Ťažko dodať niečo iné, než čo napísal Karlos80, s ktorého komentárom tentoraz do bodky súhlasím. Antonio Bido ako pomerne mladý režisér nakrútil dve gialla: http://www.csfd.cz/film/138935-gatto-dagli-occhi-di-giada-il/ a práve Solamente Nero. Tento žáner sa dá nakrútiť ako erotický horor ale aj ako mysteriózna kriminálka (prípadne oboje dokopy.) Zatiaľ čo sa u Watch Me When I Kill (1977) spoľahol skôr na značnú porciu sleazy (teda erotiky) a grafického násilia, u Solamente Nera na erotiku a explicitné násilie rezignoval a vybral sa oveľa ťažšou cestou, teda cestou mystickej atmosféry. A tu trochu pohorel. Atmosféra Benátok je u budovania atmosféry takmer vždy sázka na istotu, ale nejak to teraz nefungovalo. Bido ako mladý režisér vstúpil do žánru gialla pomerne neskoro, v časoch keď bol žáner už za zenitom a sám nemal dostatok schopnosti a invencie aby ho dokázal posunúť nejako ďalej. Samotný film ani dej nie je vôbec zlý ale niečo tomu chýbalo. Navyše fakt nechápem, prečo je film dlhší o 15 minút než býva zväčša zvykom, myslím, že nebol na to žiadny dôvod. (21.09.2011)

Ke giallo-filmu Solamente Nero jsem přistupoval s určitou skepsí, kterou ve mě vyvolalo jméno Stelvia Ciprianiho. Jeho hudební doprovod u Bavova 5 bambole per la luna d'agosto totiž považují za jedno z nejhorších v rámci žánru vůbec. O to větší bylo mé nadšení po shlédnutí fimu a tak jsem si řekl, že musím zdejší komentáře a hodnocení trochu narovnat. Dle mého názoru jde o klasické giallo, ve kterém šlape všechno, tak jak má a to už v roce 1978 nebývalo běžné! Velkou předností a svým způsobem, čím mě toto giallo opravdu zaujalo, je propojení tohoto žánru s okultní magií spolu s kontrastem křestanské církve. To byl opravdu skvělý nápad a vnesl svěží vítr do plachet. Tvůrci tak rozehrávají opravdu zamotanou hru na kočku a myš, která dokáže pohltit a navíc má perfektní tah na bránu. Antonio Bido navíc také boduje na frontě mysteriozní atmosféry, která mě totálně pohltila a spolu s velice povedenými vraždami tvoří výraznou složku filmu! No co dodat na konec? Snad rozhodně se na film podívejte a nenechte se zmást zdejším nižším hodnocením. PS: Asi jste už z úvodu pochopili, že hudební doprovod se opavdu povedl a Ciprianimu budiš odpuštěno. (15.12.2011)

Solamente Nero opakuje většinu pozitiv (herci, atmosféra, některé vynikající scény) i negativ (malé posuny děje v čase) prvního Bidova pokusu. Tam, kde bylo možno hledat pararely Watch Me When I Kill s Deep Red lze tentokrát porovnávat Solamente Nero s druhým nejlepším pozdním giallem - La casa dalle finestre che ridono (House of the Laughing Windows). Bido si dokonce přizval stejného herce do hlavní role. Zlepšení je vidět na struktuře snímku, která je tentokrát dedikovanější příběhu. Kvality jsou víceméně pořád o třídu až dvě za originálem. 3,5 * (09.08.2014)