Nejvyšší skóre

Chudák seriál, že tady má hned zpočátku dva tak naprosto dementní komentáře:)) Není to vůbec o rasismu, ani LGBT, pouze se tam během těch šesti dílů mezi mnoha vystupujícíma osobama vyskytnou i černoši (dva) a gayové (taky dva, přičemž jeden z nich je už započítán i mezi černochy:)) ), to je celý. Jinak je to skvělá podívaná pro všechny fanoušky her, a podle mě i pro lidi, co se o hry nezajímají, nebo jima přímo pohrdají. Krásně to ukazuje, jakej přesah můžou mít, jak pozitivně můžou někomu zasáhnout do života. Věřím, že vznikne i další série. (22.08.2020)

Pro mě celkem nadhodnocený dokument. O herním průmyslu toho vím celkem dost, ačkoliv jsem většinu událostí vyprávěných v oněch šesti dílech neprožil, jelikož jsem nebyl na světě, nicméně s vervou jsem je doháněl. Proto pro mě spousta informací nebyla ani nová, ani zásadně informačně zajímavá a přišlo mi zvláštní, jak se tvůrci zaměřili pouze na určité události a jiné úplně vynechali. Dle mého se zkrátka mohlo jít více do hloubky, nicméně i tak jsem pochopitelně rád, že dokumentární seriál vznikl a že vznikl na Netflixu, kde se k němu dostane násobně více lidí (ačkoliv nejspíše ten zájem zas nebyl takový). Trošku bych ubral na karikaturnosti, ale vlastně to bylo fajn, celkem rychle to uteče a pro lidi, co se vůbec neorientují v událostech v herním průmyslu minimálně před rokem 2000 to bude značně obohacující. PS : V posledním díle High Score se objeví John Romero, nicméně John Carmack ne. Je evidentní, kdo má v dnešní době více napilno a kdo z velké části žije ze slávy minulosti...70% (05.02.2021)

Stylový dokument, který má z čeho čerpat - svět videoher nabízí spoustu zajímavého materiálu. Tvůrci High Score k hrám ale přistoupili tak, že se těžce soustředí na jednotlivce. Vidíme tvůrce her a dalšími lidmi z oboru, ale také různé hráče (kteří třeba první vyhráli nějaký herní turnaj)... A mnozí lidé jsou fakt zajímaví, někteří však o dost méně. Přitom mají téměř stejný prostor (obvykle dva na jeden díl)! V dokumentu jsou i opravdové legendy jako Richard Garriott, Roberta Williams a John Romero, takže u některých mě mrzelo, že toho člověk s nimi nevídí víc a u některých mi zase přišlo, že tolik stopáže si nezasluhují. High Score chce hrozně moc vytáhnout z často i ve skutečnosti o dost komplexnějších příběhů jednotlivce a jejich příběhy, ve kterým vždy musí překonat nějaký ten problém a tak podobně... Pravděpodobně tvůrci dokumentu taky cílili na ženy a menšiny, kteří zde dostávají slušný prostor. High Score je dobře natočený a díky tomu pojetí leccos z historie videoher fakt vynikne. Myslím, že tahle vzdělávací forma je efektivní - divák si toho formou příběhů hodně zapamatuje. Každopádně jak už jsem napsal, výběr materiálu je někdy trochu zvláštní. Také se jedná dokument spíše pro laickou veřejnost, než pro nějaké gamery, kteří už toho o minulosti videoher vědí dost. (7/10) (26.09.2020)

Celý den jsem přemýšlel jak komentář na dokument od N pojmout. Jde totiž o vcelku povedenou záležitost. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že v mnoha místech ne tak úplně dotaženou. Nebo možná jsem čekal něco jiného? Já nevím. No asi takhle... Představte si, máte možnost sedět na tiskové konferenci s někým koho uznáváte nebo koho prostě zbožňujete. Třeba s oblíbeným hercem. Je vás tam 6 a vám odešly hlasivky. Lidi kolem vás se vyptávají a herec odpovídá. Otázky jsou mnohdy opravdu zajímavé a vy sám by jste lepší nepoložil. Jenže jindy vám připadají naprosto zbytečné a vůbec vás nezajímá, který den v týdnu se u herce seká trávník. No a aby toho nebylo málo, když už se u toho super dotazu celebrita dostává k opravdu něčemu co vás extrémně zajímá skočí úplně jinam. Občas se po pěti minutách okrajově vrátí, ale vás už to vlastně přestalo brát. 70 procent za někdy rozevlátý, ale určitě fajn dokument, který mohl a měl některé věci dělat jinak. (02.09.2020)

High Score je dokument, který je nutné, aby existoval. Doba arkádových her, kazet do video herních konzolí nebo ovládání střílečky z první osoby pomocí klávesnice je prostě pryč. Přesto je to doba legendární, plná změn a novátorství. Líbí se mi, jak seriál umí prodat jednotlivé příběhy, jak dovolil některým extrovertům zahrát si sami sebe a trochu si z toho udělat i srandu. Co se mi nelíbí je struktura, při které by se naprosto neznalý divák mohl občas ztrácet... vypráví tady 5-10 minut příběh, pak zastaví, vysvětlí úplně něco jiného, atd. Občas je to trochu chaotické. Vše se dá pochopit, ale lepší struktura by podle mě byla přístupnější. Stejně tak třeba roleplaying tu trochu nezvládli a nedává takový smysl oproti ostatním dílům (navíc tlak na gay téma je patrný, i když pro kontext vlastně nedůležitý). Co je super jsou herní turnaje, nedávno jsem se díval na mistrovství světa v Tetrisu a je zábava vidět turnaje z roku 1990... jak ten svět vypadal, co se řešilo v US a tady jsme byli rádi, že můžeme koukat na arkádové hry, když přijely kolotoče a zrovna fungovaly... Mám to rád a pohladilo mě to po duši. (29.09.2020)