Nikdy nepláču

„Děláš tohle často?“ - „Co?“ - „Co?! Vydíráš lidi.“ - „To byl můj debut.“ Ola je rebelka zmítaná pubertou, jejíž hlavním poznávacím znakem je vztek a neúcta k pravidlům, se kterými si noblesně vytírá zadnici. Na náladě jí zrovna nepřidalo ani fiasko v autoškole, navíc se dozvídá, že její v Irsku pracující a již dávno odcizený otec zemřel…Je celkem výzva najít si cestu k hlavní hrdince. Olino svérázné chování umí sice i pobavit, její vzdor za každou cenu ovšem dokáže také otrávit. Každopádně po jejím příletu do Irska s ní člověk začne postupně sympatizovat, protože se nevzdává, a snaží se zvládnout obtížnou situaci. K tomu idiotské chování matky, byrokracie…Problém však mám s rozhodnutím, které odporuje tomu, jak si šla za svým cílem (a dráždí mě i to, co ho vlastně vyvolalo), kvůli němu dávám „jen“ solidní 4*. „Vysral se na nás na všechny. Obzvlášť na mě.“ - „Co?“ - „Můj táta…s tím autem.“ - „Nech toho. Je mrtvej.“ - „Jasně. Všechny prachy, co mi spořil, půjdou na jeho pohřeb, kurva!“ - „Ty seš magor. Byl to tvůj táta.“ - „Příležitostně.“ (17.04.2022)

Sedmnáctiletá polská tvrďačka s otcem už roky žádný vztah neměla. A teď je to shodou okolností ona, kdo letí do Dublinu, aby zařídila převoz jeho ostatků domů. A naráží nejen na to, že o svém otci skoro nic neví, ale i na svoji neschopnost komunikovat s ostatními. A divák může sledovat, jak se postupně mění, až nakonec dokáže udělat i neegoistický krok. Výborná Zofia Stafiej táhne celý film skoro sama, a přitom to rozhodně není snadná role. Další velmi povedené polské drama. (24.09.2021)

 „MUSÍŠ HO PŘIVÉST DOMŮ…“   Týnejdžerka vyřizuje převoz mrtvoly fotra a shání o něm informace. Prostě takový ze života. Ze života těch, co nejsou za vodou (prachama vole). Obyčejnej film, postavenej na svérázný mladý hrdince. Jinak teda nic moc. Vypovídá to zřejmě něco o Polácích, ale… Pro nikoho netruchlím, Polák kurva taky nejsu…     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Fotr maká v zahraničí. A my máme hovno... 2.) Mám doma manžela v termosce.   ///  Thx za titule „tkimitkiy“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (30.03.2022)

Houby ústní z literutary a testy z matiky. Tohle je ta pravá zkouška dospělosti, při níž se ze zpovykaného fracka mění sedmnáctiletá holka v normálně uvažující bytost. Že to je bolestná a nepříjemná cesta je jaksi samozřejmé. Vedle příběhu, který je opravdovější než sám život, stojí film na precizním výkonu Zofie Stafiej, která ukazuje obrovský talent a je příslibem nejen pro Polsko, ale pokud nebudou zahraniční filmaři tupí, tak i pro celý svět. Zároveň si možná leckdo poupraví pohlad na ukrajinské dělníky, kteří jsou tu v podobné pozici jako Poláci i my v Irsku a na západě od Aše vůbec. 90% (05.01.2022)

Piotr Domalewski už ve svém debutu dokázal hravě přesvědčit, že umí pracovat jak s herci, tak s příběhem, postavama i atmosférou a upřimně řečeno mě Jak najdalej stąd mě přijde tematicky ještě zajímavější než Tichá noc. Je to citlivě vyprávěný příběh o dozrávání jedné neveselé dívčí polské duše. Já musím opět pochválit v podstatě začínající polskou herečku Zofia Stafiej, která opět dokazuje, že Polsko má stále nové a nové vynikající herecké talenty, to co tady předvádí se svou postavou, takový herecký minimalismus se silným vnitřkem, no tak to je hodně moc dobrý. (05.11.2020)