Afgánský zlom

Nový ruský film, který ukazuje válku velmi naturalisticky. Co mě šokovalo na úplném začátku filmu je skutečnost, že nám ukazovali "v přímém přenosu" zvyky obyvatel Afghanistánu t.j. obřízku asi ročního chlapečka břitvou. Myslela jsem, že se zblázním ! Dala jsem si ruku před oči a tiše řvala i s tím miminkem. Úděsné !!!! Pravdou je, že film získal i přítomnosti italské hvězdy Michele PLACIDA, ovšem nijak mě svým výkonem neuchvátil (hrál jako by se ho to netýkalo), ale závěr ve filmu zvolil pro sebe tak, jak věděl, že to musí dopadnout - zahrál si s afghánským chlapcem a jeho myšlením ruskou ruletu. (22.11.2008)

Sovětská válka v Afgánistánu je často vnímána jako ruský Vietnam. Vyprahlá horská krajina je sice úplně jiná než vlhká džungle, obě se však hodí ke geurillovému způsobu boje. V takovém často nejde poznat, kdo je nepřítel a kdo nevinný civil. Afgánský zlom se odehrává v jakémsi nastaveném čase tohoto konfliktu, normální hrací doba už je dávno pryč, poražený tým se chystá do šaten, ale rozhodčí ten konec ne a ne písknout, tak se pořád musí hrát jakoby na plno. Nadšení nováčků se kříží s únavou a rutinní setrvačností, s kterou veteráni dál a dál táhnou plnění svých nyní již nic neznamenajících misí. Veteráni již natolik splynuli s afgánskou realitou, že návrat do vlasti, která se jim podle všeho za léta bojů dosti odcizila - zchudla, přišla perestrojka a glasnosť, média válku kritizují - neznamená návrat domů. Jsou zcela vytrženi z normálního světa a jejich jedinou prací je válka - ráno nástup na válečnou směnu, pak padla a domů na buňku, kde je čeká možnost opít se s kolegy, splnit "manželské" povinnosti či zajet v ótéčku do města na nákup. Ale ani tady nejsou doma, sem totiž patří úplně jiní lidé, mezi nimiž vládnou nepřehledné kmenové vztahy, vstupuje do nich islám, obchod, úmluvy, příbuzenství či dávné křivdy. Může stát, že z přítele se stane nepřítel a z nepřítele zase obchodní partner. Kdo včera neznamenal nic, dnes po vás vystřelí Stingerem. Cizost místních ostatně ukazuje hned první scéna - obřízka domorodého chlapečka. Země paradoxů, jedna z nejchudších na světě, ve které ale každý má zbraň a v obchodech jde sehnat zboží, o kterém se v Sovětském svaze lidem ani nesní. I válčení samo skýtá pochmurný pohled, boje dávno přišly o svou slávu z dob Velké vlastenecké války. Osobní odvaha při útoku, jindy tak obdivuhodná, se ve válce, která již byla prohrána stává hloupostí a je často odměněna ne hrdinskou smrtí, ale doživotním zmrzačením. Sovětská armáda může vyhladit celé vesnice pokynem pár slov ve vysílačce a stejně zítra bude přepadena ze zálohy a utrpí ztráty. Afgánci sice utrpí několikanásobně vyšší, ale jejich bojovného ducha to neláme. SPOILER - Zvláště výjimečné vnímám dvě scény. Za prvé zastřelení civila na bazaru ve městě, z kterého Bandura pomocí dvou granátů do záňadří strčených učiní teroristu. Za druhé vybombardování kišlaku (vesnice) vrtulníky, které z povzdálí pozoruje s lhostejnou úlevou hlouček vojáků a jeden se přitom krmí konzervou. Jich se to totiž už netýká. KONEC SPOILERU. Afgánský film je špinavý a odtažitý, ale je špinavý a odtažitý právem - zaprášenou tečkou za SSSR. A ta vojenská technika - mňam. (10.08.2009)

Velice syrový počin, který ukázal ruskou invazi v pravém světle. Pravda je, že film je místy až moc vláčný, ale jeho naturalistické pojetí a pár výborných bitevních scén to s přehledem kompenzuje. Není to sice žádný válečný velkofilm, ale zanechal ve mě silný zážitek. Opravdu dobrá podíváná. U mě za čtyři hvězdy. (25.12.2008)

Syrově natočený válečný snímek, který oproti jiným ruským válečným velkofilmům nesází na velkolepé bitevní scény ale spíše se soustředí na jednotlivé charaktery a na to co s člověkem dokáže udělat válka. Některé scény jsou opravdu působivé a i když bitevních scén není mnoho vypadají realisticky jen je škoda, že mezi těmito scénami je jen nudná vata a herecké výkony mě nechaly naprosto chladným a bylo mi jedno jak to s jednotlivými hrdiny dopadne. (29.10.2008)

Afgánský zlom je v mnoha ohledech rozporuplný film. Dá se o něm napsat mnoho pozitivního a, po pravdě řečeno, ty tři hvězdičky, které uděluji, jsou až příliš kruté v porovnání s průměrem žánru. K největším kladům patří střízlivost snímku, absence jakékoli ideologie, patosu, hry na hrdinství a většiny obvyklých klišé, které žánrové filmy tohoto druhu doprovázejí. V tomhle ohledu předčí i většinu snímků americké produkce. Pokud ho ale srovnám např. s Devátou rotou, pak ta se mi líbila výrazně víc, byť ona klišé se tam vyskytují ve větší míře, a především Devátá rota je v řadě ohledů prvoplánově efektní a divácky podbízivější. Devátá rota ale působí modernějším dojmem, protože Afgánský zlom v sobě nese neduhy typické pro sovětskou filmovou školu, tedy rozvleklost, kdy stopáž 140 minut by se dala bez problémů zkrátit na poctivých a funkčních 100 minut délky, a s tím související mizerný střih. Chtělo to vnést do filmu zkratku a větší dynamiku. Podstatná část filmu je posouvána dopředu prostřednictvím dialogů, které jsou ale v řadě případů s prominutím o ničem. Na svou délku film prozrazuje jenom málo o svých hrdinech a jejich psychologii. Typická pro sovětskou válečnou tvorbu je lyričnost a zádumčivost, v některých momentech chyběly jen nezbytné běloruské a ukrajinské břízky, abych si vybavil obdobné scény z 2. světové války. A nechybí ani typická tesknivá písnička. Co nakonec rozhodlo o pouhých třech hvězdičkách, je špatné nasnímání bojových scén, kdy si zkušení váleční veteráni (protože nováčci se až na jednu výjimku ve filmu nevyskytovali - příběh se odehrává těsně před odsunem na samém sklonku války) počínají nejen lehkovážně, ale přímo nesmyslně. Ve vesnici už několik minut trvá přestřelka a osamělí vojáci unaveni kráčí bez jakéhokoli krytí přímo uprostřed prašné cesty. Takových scén je bohužel ve filmu víc. Michele Placido svého Banduru zahrál slušně, byť řada sovětských herců by ho bez problémů zastoupila. Zajímavé jsou některé motivy, které film rozehrává, ještě před vznikem občanské války mezi jednotlivými afgánskými klany popisuje složitost vzájemných vztahů ve kmenových pospolitostech a společenské rozdíly mezi válečnými veterány, kteří získali respekt a moc při bojích se Sověty, a mezi původními majiteli pozemků, kteří byli v emigraci v Pákistánu. Stejně zajímavý je i motiv stoupenců sovětské okupace, kteří se ocitli při jejich odchodu v bezvýchodném postavení a většinou byli popraveni nebo zachránili holé životy útěkem do zahraničí. Celkový dojem: 65 %, což vzhledem ke kvalitám filmu je opravdu škoda. (02.01.2009)