Mesto bohov

Svou strukturou připomíná Město bohů Scorseseho mafiánské opusy nebo Leoneho Tenkrát v Americe, akorát zasazené do exotičtějšího jihoamerického prostředí. Zdejší exteriéry nejsou sice tak temné, vždyť „slunce svítí na všechny“, atmosféra je tu přesto mnohem divočejší. Vrtkavá hranice mezi životem a smrtí o sobě dává dennodenně vědět, umírají nevinní i prokletí, děti i dospělí. Meirelles si pohrává s vizuální stránkou, občas si odskočí do minulosti, libuje si ve flashbacích, nabízí nám několikerý pohled na stejnou situaci, přičemž teprve při tom posledním uvolní dějový tok. Kamera švenkuje ze strany na stranu, předvádí okázalé jízdy, barevné filtry přesně vystihují náladu na plátně a když dojde na střelbu, je to slyšet. Město bohů není o postavách, je samo o sobě, o jednom místě, kterému se každý rozumný člověk vyhne mílovým obloukem. A žádný rozumný člověk jistě neodmítne příležitost nahlédnout do jeho nitra z bezpečí domova. 90% Zajímavé komentáře: zputnik, meave, Vitason, AZbest, Gardenboy (11.08.2006)

Šňupu, kradu, zabíjím. Jsem muž! Město bohů musel stvořit někdo s citem pro živočišnou krásu pomíjivosti. Neodděluje zlouny, nestanoví kategorie a nekolíčkuje trať pro chrty (i když mrtvý králík na tyči nad bludištěm, pravda, tancuje). Nadiktovanej život. Narodil ses v řece, tak prostě plav. To se pak žije dost na hovno svůj sen, když se člověk pro něj topí. Létama broušenej šutr neoddiskutovatelných hodnot se v uličkách Ria asi zdá směšně naivní. ___ ,,Jak můžou tenhle svět přijmout,'' ptá se paní v nechutným topíku a teatrálně ukazuje prstíkem k pokřivený realitě. ,,Vždyť nám znásilňují stavební kameny lidské přirozenosti, tam se neděje nic, jak má,'' křičí, a podpatkem nevědomky prošívá hlavu své čivavy. ___ Jde to zkrátka mimo zaběhnutou realitu, kterou se zabývá můj zprávami, blahobytem a vzděláním vymytej mozek. Nejspíš jako když se před křovákem člověk poleje půllitrem vody jen tak pro radost (S tím rozdílem, že on by asi plakal a já jen zíral). Planeta je plná švábů a chameleonů s nepříjemně náhodně vybíraným scénářem divadelního představení a město je bordel kde se kurví všechny odstíny šedi. Co že to jsou ty ideály lidství? Jak já o sobě mohl tvrdit, že nejsem etnocentrik.. (04.07.2011)

Dokumentaristický styl vyprávění filmů svědčí. Jde z toho syrovost, násilnost a především opravdovost. Jasně všechno souvisí se vším, letmý doteky v podobě vět "umíč číst? " "půjdeme na Čínu" svědčí o tom, kde je zakopaný pes, ale představa, že mě odpráskně nějakej desetiletej zfetovanej analfabet, aby si mohl předvést přes kámošema, mě teda vysloveně nasírá. (31.01.2019)

Film bol nominovany na Oscara za najlepsiu reziu Fernanda Meirellesa, avsak zvitazil Peter Jackson za PANA PRSTENOV: NAVRAT KRALA (2003). ________ Alexandre Rodrigues - (Buscapé, Raketa) +++ Matheus Nachtergaele - (Sandro Cenoura - Mrkva) +++ Leandro Firmino - (Malý Ze) +++ Jonathan Haagensen - (Cabeleira, Hříva) +++ Daniel Zettel - (Thiago) +++ Phellipe Haagensen - (Espeto) +++ Douglas Silva - (Dadinho, Kostička) +++ Jefechander Suplino - (Hasák) +++ Renato de Souza - (Kačer) +++ Alice Braga - (Angelika) +++ Hudba: Ed Cortes, Antonio Pinto +++ (02.03.2008)

FIlm, který podává neuvěřitelně drsným způsobem život v jedné z nejnebezpečnějších čtvrtí Rio de Janeira. Snímek je seskládán z mozaiky několika menších příběhů, které spolu nemají zdánlivě až tolik společného, ale dokonale se prolínají. Největším problémem Města bohů je, že z dětí se chtějí stát muži velmi brzy, ale ono se není co divit, když vyrůstají v prostředí svých "vzorů", kteří jsou vrazi, drogový dealeři a myslí si, že si můžou dělat co chtějí. Celým příběhem nás provází chlapec jménem Buscapé alias Racketa, který se také chtěl stát gangsterem, ale když viděl umírat nevinné, lidi co miloval a z jeho pokusu o přepadení vždy zůstali jen pokusy, tak se jeho jediným vysvobozím stal fotoaparát. Snímek byl nominován na čtyři Oscary včetně těch za nejlepší režii...... (18.12.2007)