Mesto bohov

Zřejmě můj největší filmový rest, co jsem měl a nebojím se film ohodnotit plným kotlem. Město Bohů má hodně drsný příběh z prostředí Ria de Janeira, kde není nouze o mrtvé děti a ženy. Maléj Z je ďábelsky chladný záporák, hlavní hrdina fotograf sympatický klaďas a playboy Denny nejpopulárnější a nejkamarádštější drogovéj dealer, co jsem kdy viděl. Dojde i na humor ( Banán) a několik hodně silných scén, které se divákovi zaryjí do paměti na hodně dlouhou dobu.95% (04.10.2017)

Tolik zastřelených dětí nemá ani čtvrtý Rambo, tak stylový vizuál nemá ani leckterý snímek hollywoodských klipařů a tak roztříštěnou vypravěcí linii nemá....snad nic :-) Cidade de Deus je filmařsky vytříbenější a ve svém zobrazení krutého života ve favelách naléhavější než tematicky obdobný a podobně vyzdvihovaný snímek Tropa de Elite, ale přesto mne minul mílovým obloukem a působil na mě chladně až odtažitě...V dojmologii se nevyžívám, ale nechci pokrytecky věšet kvanta hvězdiček na film, jehož sledování se bez několika zívnutí neobešlo. (24.11.2008)

Neuvěřitelný, působivý, krutý a pravdivý. Takový je film Město bohů. Zobrazuje Rio de Janero tak, jak ho turista nemá šanci poznat. Na konci přichází silná katarze v podobě dětského gangu, který odpraví Malého Zeé jeho vlastními zbraněmi, které jim dal. Pro nás Evropany asi nepochopitelná věc, jak může dítě zabít bez sebemenších zábran či výčitek svědomí, ve slumu v Riu denní realita. (22.04.2005)

Ano, ano, tady vidíte kam až člověka zavede zkažená lidská společnost, která ho svým sociálním sobectvím uvrhne do chudoby, a mnohem dál, do stavu kdy je největší starostí člověka pouhé přežití, a cokoliv navíc je zázrakem. Divme se, že se pak z lidských bytostí stávají zvířata. Tam vede tenhle konzumní styl života, globalizace, rozevírající se nůžky takřka třídního charakteru. Tak by si povzdechl pochybně humanistický pseudointelektuál a filozof. Hlavní hrdina tohoto "filmu bez příkras" je živoucím důkazem, že tyhle promluvy jsou kecy, které jsou k ničemu stejně jako jejich autor, pronášející tyhle perly kdesi v čajovně, an pohodlně uveleben na polštářích a obklopen oblakem dýmu pochybného složení. Každý má svoji volbu, a je jen a pouze na něm, jakou cestu zvolí. Město Bohů je film až bolestně skutečný a působivý. Kdo ví, co uvidíme za nějakých třicet let v podobně zaměřeném snímku. Budeme se divit jak se tohle mohlo dít v civilizovaném světě našeho mládí? Jak budeme vzpomínat na ty časy, kdy ještě vláda nebo cosi jí podobného, léčila feťáky, místo aby jim jejich utrpení zkrátila? Uvidíme, každý sám za sebe, svýma očima a srdcem a duší a kdovíčímještě...a zrovna teď je mi srdečně jedno, co uvidíte vy. (05.09.2005)

Vyhřezlá střeva, tekoucí mozky a kaluže krve ve jménu efektu nemívají při častém použití efekt naprosto žádný. Co ale efekt má, je nekašírovaný pohled do myslí, pocitů a vlastních či vnucených pravidel ubožáků odsouzených k životu na odvrácené straně města karnevalových tanečnic oblečených jen do zlatého prachu a peří. To není hra jako v Battle Royal, to je, bohužel, skutečný život - se svou bídou a bez lesku. (03.03.2006)