Mesto bohov

Zřejmě můj největší filmový rest, co jsem měl a nebojím se film ohodnotit plným kotlem. Město Bohů má hodně drsný příběh z prostředí Ria de Janeira, kde není nouze o mrtvé děti a ženy. Maléj Z je ďábelsky chladný záporák, hlavní hrdina fotograf sympatický klaďas a playboy Denny nejpopulárnější a nejkamarádštější drogovéj dealer, co jsem kdy viděl. Dojde i na humor ( Banán) a několik hodně silných scén, které se divákovi zaryjí do paměti na hodně dlouhou dobu.95% (04.10.2017)

Tak to bylo druhé Rio de Janeiro, ne jako z fotek, které by lákalo jet tam na krásnou dovču. Tohle bylo město se slumy, kde život nemá cenu ani cenťáku a kde dožít se dvaceti let je umění, které spočívá v kmitání mezi kulkama a kde ten silnější má možná šanci. Místo, kde policejní hlídky jsou pouze snovou vizí a když už, tak to něco stojí. Město bohů, které je nekompromisní, nemilosrdné, surové, kde je slyšet řev, pláč, smích, přestřelky, kde se znásilňuje, drogy jsou denním chlebem, kde pomsta má zelenou, kde se srdce mění v kámen a přesto se tam žije. Tak to je Město bohů. Herecky dokonalé, bravurní a naprosto přesvědčivé. (01.05.2015)

Nevím, do jaké míry tento film odpovídá skutečnosti, každopádně jeho děj stojí za hluboké zamyšlení, byť je nám zobrazená problematika poměrně dost vzdálená. Je až skoro děsivé pomyšlení, že někde skutečně mohou existovat děti, které berou denně do ruky zbraň s jedinou myšlenkou - urvat co se dá, a to za každou cenu. Natočeno je toto dílo velice řemeslně, s až nečekaným dopadem na diváka. Mladí herci vypadají, jako by si toto skutečně prožili, o to je pak vyznění děsivější. Bezesporu jde o skutečně mimořádně pozoruhodné filmové dílo a nejlepší brazilský film, co jsem měl možnost vidět. (18.03.2005)

Po druhém shlédnutí musím notně překopat své původní hodnocení. Tento film plným právem patří do kategorie těch kultovních. Je totiž pozoruhodné, kolik osobních příběhů se podařilo do filmu vložit a přitom zachovat přímočarou dějovou lini. Také je zde několik retro skoků, ty jsou však díky svklěému střihu provedeny tak umě, že do sebe scény zapdají jak puzzle. Ve 130 minutách je toho řečeno tuny. A další věcí je zpracování. Již zmíněný střih, kamera hudebni doprovod, vše je provedeno efektním a strhujícím způsobem, takž není možné se od filmu odtrhnout. Tak dobře odvedená práce po všech stranách se jen tak nevidí. Člověk si může vymýšlet různě zamotané, drsné a nepravděpodobné příběhy, ale skutečnost mu v tom zdatně konkuruje. (21.11.2004)

Šňupu, kradu, zabíjím. Jsem muž! Město bohů musel stvořit někdo s citem pro živočišnou krásu pomíjivosti. Neodděluje zlouny, nestanoví kategorie a nekolíčkuje trať pro chrty (i když mrtvý králík na tyči nad bludištěm, pravda, tancuje). Nadiktovanej život. Narodil ses v řece, tak prostě plav. To se pak žije dost na hovno svůj sen, když se člověk pro něj topí. Létama broušenej šutr neoddiskutovatelných hodnot se v uličkách Ria asi zdá směšně naivní. ___ ,,Jak můžou tenhle svět přijmout,'' ptá se paní v nechutným topíku a teatrálně ukazuje prstíkem k pokřivený realitě. ,,Vždyť nám znásilňují stavební kameny lidské přirozenosti, tam se neděje nic, jak má,'' křičí, a podpatkem nevědomky prošívá hlavu své čivavy. ___ Jde to zkrátka mimo zaběhnutou realitu, kterou se zabývá můj zprávami, blahobytem a vzděláním vymytej mozek. Nejspíš jako když se před křovákem člověk poleje půllitrem vody jen tak pro radost (S tím rozdílem, že on by asi plakal a já jen zíral). Planeta je plná švábů a chameleonů s nepříjemně náhodně vybíraným scénářem divadelního představení a město je bordel kde se kurví všechny odstíny šedi. Co že to jsou ty ideály lidství? Jak já o sobě mohl tvrdit, že nejsem etnocentrik.. (04.07.2011)