Mesto bohov

Ano, ano, tady vidíte kam až člověka zavede zkažená lidská společnost, která ho svým sociálním sobectvím uvrhne do chudoby, a mnohem dál, do stavu kdy je největší starostí člověka pouhé přežití, a cokoliv navíc je zázrakem. Divme se, že se pak z lidských bytostí stávají zvířata. Tam vede tenhle konzumní styl života, globalizace, rozevírající se nůžky takřka třídního charakteru. Tak by si povzdechl pochybně humanistický pseudointelektuál a filozof. Hlavní hrdina tohoto "filmu bez příkras" je živoucím důkazem, že tyhle promluvy jsou kecy, které jsou k ničemu stejně jako jejich autor, pronášející tyhle perly kdesi v čajovně, an pohodlně uveleben na polštářích a obklopen oblakem dýmu pochybného složení. Každý má svoji volbu, a je jen a pouze na něm, jakou cestu zvolí. Město Bohů je film až bolestně skutečný a působivý. Kdo ví, co uvidíme za nějakých třicet let v podobně zaměřeném snímku. Budeme se divit jak se tohle mohlo dít v civilizovaném světě našeho mládí? Jak budeme vzpomínat na ty časy, kdy ještě vláda nebo cosi jí podobného, léčila feťáky, místo aby jim jejich utrpení zkrátila? Uvidíme, každý sám za sebe, svýma očima a srdcem a duší a kdovíčímještě...a zrovna teď je mi srdečně jedno, co uvidíte vy. (05.09.2005)

Dokumentaristický styl vyprávění filmů svědčí. Jde z toho syrovost, násilnost a především opravdovost. Jasně všechno souvisí se vším, letmý doteky v podobě vět "umíč číst? " "půjdeme na Čínu" svědčí o tom, kde je zakopaný pes, ale představa, že mě odpráskně nějakej desetiletej zfetovanej analfabet, aby si mohl předvést přes kámošema, mě teda vysloveně nasírá. (31.01.2019)

Prvotřídní filmařina, kde se režiséři v Hollywoodu začínají červenat. Propletené scény a lá Tarantino, střih kde nůžky jsou velmi ostré a kmitají, že jsou rozžhavené, až nám jiskry propalují stříbrné plátno. Kamera naostřena do nejmenších detailů a já nestačil hltat každou detailnost. Film založený na velmi silném příběhu s vynikajícím scénářem. Kdo se chce nabažit filmovým unikátem - mohu doporučit. (21.02.2012)

Po druhém shlédnutí musím notně překopat své původní hodnocení. Tento film plným právem patří do kategorie těch kultovních. Je totiž pozoruhodné, kolik osobních příběhů se podařilo do filmu vložit a přitom zachovat přímočarou dějovou lini. Také je zde několik retro skoků, ty jsou však díky svklěému střihu provedeny tak umě, že do sebe scény zapdají jak puzzle. Ve 130 minutách je toho řečeno tuny. A další věcí je zpracování. Již zmíněný střih, kamera hudebni doprovod, vše je provedeno efektním a strhujícím způsobem, takž není možné se od filmu odtrhnout. Tak dobře odvedená práce po všech stranách se jen tak nevidí. Člověk si může vymýšlet různě zamotané, drsné a nepravděpodobné příběhy, ale skutečnost mu v tom zdatně konkuruje. (21.11.2004)

Chcete poznat jinou kulturu? Chcete poznat jinou mentalitu? Chcete pravdivý příběh, ze kterého naskakuje husí kůže a běhá mráz po zádech? Pusťte si Město bohů. Film je drsný, ale neutápí se v brutalitě takovým způsobem, aby nás šokoval spoustou krve. On chce šokovat svým obsahem a krvavé scény jsou vždy natočeny tak, že i přes jejich sílu zůstává kamera v jiném úhlu pohledu a divák nesleduje jen obyčejná jatka. Sleduje neskutečně silný příběh obětí podsvětí v brazilském Rio de Janeiru. Příběh mladého chlapce ze slumu, který se touží stát fotografem, ale stojí na šikmé ploše a od jeho útlého dětství má kolem sebe jenom násilí. Dokáže se chopit svých snů, nebo se dá na dráhu krádeží a zabíjení? Snímek je natočen velice originálně, některé záběry jsou skutečně geniální a hudba v rytmu brazilské samby byla moc pěkná a stylově podbarvuje celý film. (05.09.2010)