Obsahy(1)
Hudební snímek, jehož děj je situován do Paříže konce 50. let, je věnován památce Lestera Younga (1909-1959) a Buda Powella (1924-1966), jenž hrával na počátku 60. let v pařížském klubu Blue Note s tenorsaxofonistou Dexterem gordonem, který v tomto filmu vytvořil hlavní roli. Kolem půlncoci je dílo plné jazzové hudby, vpravdě nadčasové, které vypovídá především o životě. Herbie Hancock získal za svou muzikantskou práci Oscara a césara a Dexteru Gordonovi udělilo Sdružení amerických kritiků titul nejlepší filmový herec roku. Kromě toho byl nominován na oscara. Ve filmu účinkuje i řadsa muzikantů, kteří patří mezi velké osobnosti světového jazzu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (33)
Osial okolo priemerneho fiktivneho zivotopisu The Supremes vo filme Dreamgirls, rovnako ako o trocha mensi osial okolo filmu Ray mi pripomenul tento skvost, ktory ma mnoho podobneho. Hudobny zivotopisny fiktivny film s nehercom Dexterom Gordonom, ktory tak trocha hra sa seba, a ktory hravo zatieni Edieho Murphyho ci Jamie Foxa. Skoda, ze tak vela ludi sleduje skor konvecnu tvorbu, pretoze Round Midninght je jeden z mala skutocne podarenych hudobnych zivotopisov, pretoze b. tavernier pochopil, ze spravit dobry film o jednej postave nie je natocit cely jeho zivot, ale naopak len jedno kratke obdobie, ktore nam o zivote postavy povie niekolkonasobne viac. ()
This. Is. Jazz. Dexterovy lakonicky odsekávané, syrové a zároveň něžné tóny hrané na plátek Rico č. 3, přichycený absurdně až na samém konci hubice Otto Link Florida, tóny zadržované v čase na samou mez únosnosti. Jeho „Lady Francis“, „pak přišel Lester Young a bylo to, jako by spadl z Měsíce, protože hrál ty barevné noty, šestky a devítky…“, „Was I good?“ i zahánění běsů, které člověk potká, když se každý večer vydává do neznáma, a Monetovy obrazy, co zní jako Ravel. A to/ti ostatní okolo, v jazzu i v životě věčně znovu hledaná rovnováha mezi harmonií a disharmonií, z které při troše štěstí občas vznikne nedokonalá, prchavá, jedinečná krása. ()
Další přírůstek do mého soukromého zlatého fondu kinematografie. Výjimečný film sám o sobě a určitě nejlepší jazz film, co jsem zatím měla možnost vidět. I kdybych jazz neposlouchala, tak zhlédnutí tohoto filmu by mě k tomu jistojistě nakoplo. Brilantní výkon Dextera Gordona byl zde již ostatními oceněn, takže se k nim jen přidávám a za sebe doporučuju všemi deseti. ()
Film jako iniciační zkušenost jazzu. Rozkročený široce mezi Paříží a New Yorkem, dvěma nedomykavými, nemocnými srdci jazzu. Ale jen mezi několika málo místy a lidmi, s nimiž se lze o pokusit o souzvuk. Z ospalé, líné jam-session postupně nenápadně vzniká příběh: má téma, variace, leitmotivy, sóla, je oč se bát, v co doufat, nač být pyšný, o co se rozbít, v čem se už napořád zamotat, co ztratit. Postavy nastupují loudavě jako nástroje a s každou se film, skladba i život stává o linku bohatší. Stejně nenápadně se také vytrácejí, do noci, do smutku, do ticha, vlastní slabostí nebo náhodou, krokem vedle nebo mylnou touhou, tím, na co už nestačí, v Paříži nebo v New Yorku, se vytrácejí z pódia, ze života. Zůstává film, pro ty, kdo vydrželi, a mají sílu i vzpomínat na tu chvíli, kdy to nejsilněji znělo. Ta nostalgie potom je jazz. *** Skvostný kontrapunkt - ve všech ohledech - k Rittovu filmu Pařížské blues z 1961 s Paulem Newmanem a Louisem Armstrongem. ()
Evropské útočiště hudebníka jako místo děje příběhu s jazzově archetypálními symbolickými polaritami Amerika-Evropa, tradice-avantgarda. Hledání sebe, boj o uznání, role s biografickými rysy šitá na tělo Dexterovi s jeho jedinečnou schopností humoru hudebního i mimohudebního, hudební soundtrack, který i na dvou CD pod Herbieho taktovkou a s řadou hvězd nabízí bombu, smiřující snad všechny fanoušky jazzu i ty žánrem neposkvrněné. Nejmilejší Tavernier, magická Paříž, náladu skvěle dotvářející Cluzet a další sekundující postavy, odkaz na Dexterovu desku Our man in Paris (1963) na labelu BlueNote z doby, kdy se svými r/evolucemi nastupovala právě mladá Hancockova generace. (Co na to Whiplash ?!) Sc.: David Rayfiel (+rejža), k: Bruno de Keyzer ()
Galéria (23)
Fotka © Criterion
Zaujímavosti (2)
- Veškeré záběry z klubů i studia jsou živé a z hudby byly poskládány hned dva soundtracky – jeden vyšel na značce Columbia („The Other Side of' Round Midnight“), druhý pochopitelně na Blue Note a nese Gordonovo jméno. (ČSFD)
- Snímek se odehrává v roce 1959 a při procházce Francise (François Cluzet) a Dalea (Dexter Gordon) po newyorském nábřeží jde v pozadí spatřit World Trade Center. Přitom výstavba budov obchodního střediska začala až v roce 1966. (ČSFD)
Reklama