Gauneri

Quentin Tarantino. Je hodně lidí, kterým stačí slyšet toto jméno a film má ihned 4-5 hvězdiček. Mezi ně rozhodně nepatřím a Gauneři jako prvotina Quentina není rozhodně dokonalým snímkem, ale pro mě není ani nadprůměrným. Místo jmen se používají přezdívky podle barev, které jsou jim dány. Odehraje se akce v pozadí a jen vidíte jak se něco pokazilo a postupně se dovídáte v jednom opuštěném skladě co se stalo a proč. To je vše. Humor není nijak přelomoví a možná potěší šílenec Michael Madsen, který si rád hraje s policisty. Nic víc mě nepotěšilo, celý film poměrně zklamal a jen nechápu co kdo vidí na Gaunerech tak úžasného. (18.02.2007)

Zcela zásadní otázka pokud jste film ještě neviděli. "Kdo z nich byl vlastně špicl?" Brutální, krvavý, syrový, cynicky humorný a šokující? Jak pro koho. Tarantino však na sebe řádně ve svém debutu upozornil a dal všem značně najevo, o čem že ty jeho filmy tak zhruba budou! Mě osobně však tato prvotina hodinu a půl trvající až na pár scén dokonale nudila, spíše konverzačka tak trochu na úkor nějaké povedenější akce..Ty tu vidíme jen asi ze tří flashbacků. I když samozřejmě nejsem žádný sadistický zvrhlík ani úchyl ani ten, co by se nějak vyžíval v různých tvrdých sprostých slovech (kdo je větší "KING" ), kterých zde zazní bezpočet, tak dynamická ručně natočená scéna bez střihu tančícího pana Blonďáka na hit od skupiny "Stealers Wheel-Stuck in the middle" byla vynikající a pamětihodná. K ní bych pak třeba ještě přidal tu s přidělováním barev k přezdívkám pro smluvenou akci - hlavně pan Růžový se tu zviditelnil. Takže panové Bílý (Harvey Keitel), Oranžový (Tim Roth), Blonďáku (Michael Madsen), Růžový (Steve Buscemi), Hnědý (Quentin Tarantino) a Modrý (Eddie Bunker) bylo mi potěšením, byli jste dobří, ale něco mi na VÁS přesto nesedělo:-) Možná proto mě film až tolik neuchvátil, spíš to byl z mé strany jen průměr.. (12.01.2008)

Tak jsem si po několika dlouhých letech dal repete a musím říct, že RESERVOIR DOGS jsou pro mě ten nejklasičtější Tarantino. Naakumulovaná atmosféra, práce jen s několika charaktery a v omezeném prostoru, tak to mám rád. Harvey Keitel a Lawrence Tirney tu patří mezi moje oblíbené postavy, zboužňuji jejich tuhý akcent a chraplavý hlas, od těhle chlapíků bych si nechal dlouho vyprávět. Výborný debut. (28.09.2010)

Manifest Quentina Tarantina a celého jeho filmového vidění, aneb Takhle budu točit. Nízkorozpočtová konverzačka, zábavná po celou hodinu a půl. Enormní množství hlášek, krev teče proudem, kurvy, píči a čuráci létají vzduchem a v každém druhém záběru znatelná pocta znatelnému množství filmů od jednoho poblázněného filmového fanouška. Již v této prvotině sesumíroval vedle sebe své později domovské herce a všichni podali maximální výkony. Michael Madsen svého psychopata už asi nikdy nepřekonal. 95%. (15.10.2008)

"Někdo nám strká do prdele rozžhavenej pohrabáč a já chci vědět kdo." Kdyby mě starej Joe pozval na tuhle fušku, tak bych evidentně byl panem Bílým - zkušeným, schopným a nevědomky chránícím krysu. Nemám totiž koule na to bejt panem Oranžovým, jsem příliš heterosexuální pro roli pana Růžovýho, považuju se za málo kultovního režiséra pro štěk pana Hnědýho a na rozdíl od pana Světlýho mne nijak zvlášť nepřivádí k orgasmu uřezávat uši cizím lidem. Ovšem pozvání na Tarantinův ukecaný debut nikdy neodmítám a song "Stuck in the middle with you" pak z hlavy nedostanu ani zblízka vypáleným střelivem značky Luger ráže 9mm. (29.10.2011)