Jackie Brownová

Decentní a inteligentní drama plné propracovaných postav s různorodými charaktery a výbornou psychologií včetně pohnutek a pocitů. Přestože Jackie Brown není natočena exhibicionisticky, či podbízivě (naopak velice konstruktivně a "vznešeně") vztahy i zdánlivě obyčejná krimi zápletka jsou působivé; žádný z velké hromady (tarantinovských) dialogů nepůsobí prázdně, či samoúčelně, proto se Jackie Brown stává lahůdkou, avšak trochu umírněnou lahůdkou. Na rozdíl od Pulp Fiction zde není až tak nad čím jásat, byť zážitek je uspokojivý. Původně jsem ani filmu nechtěl nic vytkout, ale epilog je přeci jen zbytečně utahaný, což po diváckém nabuzení v rozuzlení způsobuje lehký pocit nudy. 8/10 (16.09.2009)

Nemôžem zato. Quentin je šialený - ja to síce rešpektujem, no určite mu to nezožerem ako súčasť fimového umenia - u mňa to proste nefunguje. Brať v zábere pól minúty veľké nič v izbe kým sa z nej postava vráti mi nepríde nijak invenčné a výnimočné, skôr bolestivo nudné a otravné - vzhľadom k tomu, že sa tento postup opakuje v snímku nespočetný krát. Jediné, čo ma donútilo dielo dopozerať, boli už rutinne zvládnuté (no trpiace) herecké výkony vychádzajúce z ich zaujímavých, no nedotiahnutých charakterov postáv. (28.06.2010)

Po pětadvaceti letech a dalších šesti/sedmi titulech pořád "Jackie Brown" zůstává nejukázněnějším Tarantinovým filmem, a o to víc také díky tomu mile překvapí. Až to svádí k myšlence, jakou alternativní cestou se mohla jeho filmografie ubírat, kdyby to svého času byl větší hit. Třeba by Tarantino více vycházel z jiných autorů a méně by exhiboval. To ale samozřejmě není možné, nejen proto, že minulost nelze změnit, ale především protože doba, ale i samotná podstata Tarantinovy osobnosti více nahrávaly právě tomu vývoji, který známe. Rozmach DVD distribuce, boom internetu a jeho aktivizace filmových fandů ohromně nahrávaly okázalé eklektičnosti Tarantinovy nadcházející tvorby. Krom toho on sám se coby egocentrické hovado a nadutý filmový nerd nemohl oprostit od potřeb pře-nerdovat všechny ostatní a vehementně tesat vlastní pomník nedotknutelného a všemi milovaného pop-auteura. S ohledem na to se ostatně nabízí si všímat, jak i ve svém nejstřídmějším díle se prostě musí tlačit do popředí a otiskovat své ego do vyprávění příběhu, který se k tomu vlastně vůbec nenabízí. Počínaje hlasem na záznamníku a velikášským závěrečným titulkem s vlastním jménem, přes generování trivií, které vlastně jen zpřítomňují autorovu domnělou sofistikovanost, až po problematické Tarantinovo juvenilně nerdovské machrování, že díky tomu, kolik nakoukal blaxploitation bijáků, dokáže napsat víc gangsta talk než používají reální gangstas. Ale při tom všem také nelze Tarantinovi upřít jeho jednoznačný filmařský talent, mistrovské uvažování o výrazových prostředcích média i jejich užívání a bravuru v konstruován fiktivních vyprávění, které se sice pouze opírají o další fikce a žánry, nikoli o realitu, ale zatraceně skvěle v tomto směru fungují. O to víc pak na "Jackie Brown" překvapí, že v zlomku svého jádra pojednává o stáří. Byť opět nikoli v jeho společensko-osobních rovinách, ale především z hlediska stárnutí filmových ikon a žánrových figur. Ale také si přiznejme, že právě coby projekt třicátníka, do kterého si obsazuje své milované padesátníky, může vlastně upomenout až na Tomáše Magnuska, se kterým Tarantino asi bude mít vícero společných rysů než bychom si chtěli připustit, byť rozhodně nikoli v oblasti filmařských schopností. (15.11.2022)

Je to veľmi podarená detektívka so zaujímavými postavami a dobre vypointovaným dejom. Začiatok je zdĺhavý, ako je u filmov od Quentina Tarantina obvyklé a priznám sa, že som asi po hodine sledovania cítil ľahké sklamanie. Potom sa ale dej predsa len rozbehne a výsledkom je rozhodne nadpriemerný snímok. Zachránili to hlavne ako vždy skvelí Samuel L. Jackson a Robert De Niro. Ten tu hrá jednu zo svojich najlepších postáv. Škoda že sa už nikdy nedočkáme samostatného filmu o týchto dvoch postavičkách. (19.01.2015)

Perfektní tarantinovský námět, který je excelentním způsobem zpracován a hudba posouvá tento snímek ještě mnohem a mnohem dál! Stejně jako Pulp Fiction, Od soumraku do úsvitu a Kill Bill si Jackie Brown vždy rád zopakuju...Samuel L. Jackson a Uma Thurman - to jsou jména, na která když Quentin vsadí, tak nikdy neprodělá...ostatně to neprodělá ani v případě Travolty či Madsena...zkrátka tento režisér má pro výběr herců, aranžmá scén a soundtracky cit. ........Už v hlavě slyším tóny The Delfonics a mám chuť si Jackie Brownovic pustit :) (30.07.2010)