Obsahy(1)
Jedinými protagonisty této nezvyklé podívané, v níž se dialogy prolínají s pantomimou, jsou revírník z románu Viléma Mrštíka Pohádka máje a doktor Zvonek Burke ze hry současného dramatika Ladislava Smočka Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Děj je velmi jednoduchý: tak jako každý rok přichází doktor Burke navštívit stařičkého pana revírníka, o něhož se stará pečovatelka Dobruše. V malé, nepříliš útulné místnosti prožívají oba přátelé neuvěřitelná dobrodružství, v nichž díky jejich fantazii mění úplně všední věci svou funkci, představy se stávají skutečností a vzniká tak bláznivý svět, v němž je možné všechno. Experimentální film, kde jde v podstatě o hru na hru, se zcela vymyká běžnému standardu barrandovské produkce a oprávněně zaujal kritiku i zasvěcené diváky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (60)
Pana revírníka jsem znala z Pohádky máje z Provázku, doktora Burkeho z Podivného odpoledne tuším ve Véčku - perfektní! Poslední leč jsem viděla Na Provázku ještě v předpremiéře. Šla jsem tam po večeři a měla jsem co dělat, abych ji smíchy nepředvedla ostatním. Bylo tam strašně moc lidí, hrozný vzduch a my jsme seděli na zemi namačkaní pod pódiem. A zkuste se chechtat, když jste sedící sardinka! I když je to vlastně hodně smutné téma, chechtala jsem se pořád, už když Bolek Polívka před představením strašil publikum vystoupením živé šelmy a pak přišla stará fenečka Nela, na to v životě nezapomenu. Divadlo za pět hvězd, film za čtyři, protože to divadlo bylo prostě lepší. ()
"To ne já! To ne tato zbraň! To příroda!" Je to pěkné vidět po letech jak se 32letý a 37letý stařec hltají očima!! Krásné prolínání hravosti dvou "vysloužilců" s realitou jak dějovou (vystupy ošetřovatelky) tak i skutečnou (doprovodný výklad obou herců). Divadlo před kamerou. "Kameny jsou vratké jak ňadra žen!" ()
Neskutečně nápaditý koncert pro dva, který stejně spolehlivě baví jako dokáže i dojmout. Neodolatelný slovní humor ("Ležím v kleči!") kombinovaný s bezmeznou "pantomimaginací" (průchod zamlženým lesem a především obtížná cesta na horskou chatu) vytváří skvělé dílo, ke kterému se budu stejně jako k Šaškovi a královně rád vracet, a to i ve chvílích, kdy mi nebude do smíchu. Funguje totiž dokonale. "Jste šťasten?" - "Jsem šťasten!" Krásné. ()
Tak ono to jde celou dobu mimo mě, neustále u toho přemýšlím, jak správně v komentáři popíšu své dojmy z toho a když už si myslím, že mám v hodnocení naprosto jasno, přijde posledních 10 minut a ty mě totálně uzemní, jelikož tomu všemu dají znenadání nějakou myšlenku a pointu a to docela silnou. A jak to teda pak mám ohodnotit? Asi to budu muset vzít zeširoka. Zpočátku jsem u toho měl pocit, že jsem na nějakém hromadném srazu mentálně postižených, kde se všichni hlasitě projevují a já tam jsem jediný nepostižený a absolutně netuším, jestli se tomu všemu začít smát (čímž bych si vysloužil spoustu naštvaných reakcí), nebo to tam tak nějak normálně procházet a tvářit se, že mi to všechno přijde naprosto normální a seriózní. To byl ale jen takový počáteční, dost zmatený pocit. Drtivou většinu filmu jsem pak neustále vzpomínal na mládí Petra Marka a jeho Dekadentní divadlo Beruška, protože to na mě působilo úplně stejně jako jejich představení, včetně toho, jak si s jevištěm a omezeným počtem kulis dokázali vyhrát a proměnit je ve hře v něco úplně jiného, než jsou, což tady bylo taky, jenže pak u nich měli spoustu improvizovaných vtipů a nemalý počet z nich prostě nefungoval. Jejich divadlo byla čistá improvizace, zatímco tady nevím, jestli to tak bylo taky, nebo jestli to mělo opravdu nějaký text (což by asi byla ta horší varianta). Co tím chci říct je to, že mé dojmy bych ve zkratce dokázal popsat tak, že jsem měl pocit, jako bych viděl hodinu a půl dlouhé improvizované divadlo postižených, které se strašně snaží o ztřeštěný humor, ale vtipné tím skoro není, jen divné, nudné a později i dost otravné. Těžko se mi to popisuje bez těchto přirovnání a je mi jasné, že se tu nenajde asi nikdo, kdo by je všechna chápal, ale proto jsem se pak snažil udělat výcuc toho podstatného, ze kterého je to jasnější. Poslední leč je podle mě něco, co by mohlo skvěle fungovat na divadle, ale převést to do filmu prostě vyžaduje něco víc, protože co funguje na jevišti, tak nemusí automaticky fungovat ve filmu a tady se to tak podle mě stalo. Vlastně mi i přišlo, že si s tím ani filmařsky moc nevyhráli a přitom tam o to určitá snaha byla a i jako experiment by to opět bylo zajímavější divadelně než filmově. Opravdu dlouhou dobu jsem tedy chtěl dát jen dvě hvězdy, ale pak přišel ten závěr a ten mě natolik dostal, že mé hodnocení vytáhl na tři hvězdy a to za opravdu krátkou dobu. A to je asi tak všechno. I když ano, ještě jednu věc bych k tomu měl - z poslední doby jsem viděl dva filmy v hlavní roli s Pechou a v obou filmech měl úplně šílené role, takže začínám mít pocit, že by normální nebyl schopný zahrát a že by si mohl podat ruce s Vildou Čokem, ale nejspíš mu jen křivdím a nejsem si teď v rychlosti vzpomenout na nic jiného, v čem ještě taky hrál. Slabé 3* ()
To co tu Bolek s Pecou předvádějí je dokonalé. Celé je to postavené na podobném základu jako Cimrmanův Lijavec, ale tito dědci nebourají mocnářství, ale nimrodí, či rybaří. Sísova režie je sice celkem statická, ale vůbec neruší. Když Bolek leze po Pecovi, prostě to nemá chybu, ale následuje spousta dalších skvělých míst a úžasných hlášek: "Ležím v kleči!" ()
Reklama