Balada pro banditu

Ano, ano, vyprávění o Nikolovi Šuhajovi loupežníkovi, bahatým bral a chudým dával, kulky ho míjeli... Asi to všichni znáte.. Film už není tak dobrý.. Ale je to dosti zajímavé zpracování.. Parta lidí se sejde a vypráví příběh o tomto slavném můži.. Je to ale bohužel něco mezi muzikálem, divadlem a filmem... Je to příběh odehrávající se asi tak na jednom akru půdy, kde se střílí z kytar... Ne neni to parodie!! Muzikálové zpracování není zrovna můj vkus, navíc mi to příde místy dost nepřehledné a takové zvláštní a taky často dost utahané... Ale to právě dává tomuhle filmu takový zvláštní nádech... A u některých scén jsem se celkem nasmál... I u některých, které asi vtipné být neměly.. Vtipné je, když vidíte, jak například Donutil zpívá a cestou s nim jde i mikrofon, který vidíte.. Taky vidíte osvětlovače... :-)) Ale to k tomu patří.. Ze začátku jsem si řekl, že to je naprostá blbost, ale postupem času jsem se do toho dostával... Takže ucházející. Moc se mi líbilo vidět tam herce v mladých začínajících letech, jako Donutila a Polívku, kteří navíc hrajou velice dobře!! (07.03.2007)

Nadprůměrně zpracované divadlo ve filmu. Díky Miroslavu Donutilovi jsou pak některé fragmenty naprosto legendární (Franta Kcourek cpoucí se kabanosem, hrobník Rudy Kovanda...). Jakkoliv jsou někteří herci horší zpěváci, všechny mraky rozptyluje hudba. Zejména foukací harmonika tu má jednu z nejpůsobivějších rolí od dob filmu Tenkrát na západě. (01.12.2006)

Odkojená brněnským divadlem na provázku nemohu a ani nechci dát více. Kdo viděl divadlo pochopí, kdo ne, má smůlu a přišel o něco, co se nedá popsat. Filmové zpracování sice vtipně zasadilo děj do přírodního amfiteátru, na překrásnou Pálavu, ale kouzlo divadelního představení jako takového tím zmizelo. Děj se rozpadl a ublížilo mu to, rozbila se soudržnost, která v divadle v té době nedovolila dýchat. Ovšem pamětníci Polívkových pantomim a nejen jich si alespoň díky tomu mohou zavzpomínat. Vůbec provázkovský ansámbl tehdejší doby byl špičkový. Děkuji Bohu, že se má studentská léta překrývala s jeho nejlepším obdobím. Bolek nebyl okoukaný, zářil, divadlo s ním stálo a padalo. Donutil nebyl - vážně - nebyl tlustý (i když kila navíc měl vždy a jako Nikola mi tím moc neseděl) a nelezl odvešad v rádobyvtipných kreacích. A když zpíval – živě – ani tak nevoní – tak jsem Eržice vážně záviděla…Bittová mladinká a ještě zpívala, neječela. (jen a jen můj subjektivní názor!!!) Láska k Jirkovi Pechovi ani po letech a vypitých lahvích (jeho, ne mých) nedoznala žádné změny. Kladem filmu oproti divadlu je Gustav Opočenský, toho mám strašně ráda a zas tak často vidět nikdy nebyl, aby se okoukal. (A Pavel - syn – je navíc kamarád, jenže tatínka jsem měla ráda dávno předtím a víc). Balada pro banditu je krásná, zpěvná, nostalgická. Pan Uhde se nám za co stydět! (23.05.2008)

Mimořádně zdařilá filmová adaptace jednoho z nejlepších divadelních představení malých forem sedmesátých let v jednom celku zachovává celou tehdejší subkulturu mladé generace v jejím výrazném - stále celočesky poněkud nezaslouženě podceňovaném - brněnském provedení. Moravská paralela pražského centra, která se dále vyvíjela až ke KOLOČAVĚ Ulrychových, dalších výrazných osobností jeho brněnské alternativy, je doplněna dnes zapomenutou veličinou českého sborového zpěvu - Vysokoškolským uměleckým souborem - a trampský akcent je zvýrazněn Zelenáči, jednou z tehdejších předních trampských skupin. Prolnutí rusínské předlohy s výraznou lokalitou západního pohraničí a jejím neobyčejným geniem loci dále dotváří tuto nevšední kulisu avantgardního divadla. Z této základny - kombinace malé divadelní formy a trampského potlachu ve stylu PORTY - vyrůstá i hraný film. Sísovou předností bylo jak zvládnutí hudební složky (nevšední bratr až příliš angažovaného pěvce normalizace Miloš Štědroň), tak osobitých textů, jež je možno oprávněně považovat za Uhdův umělecký vrchol, tak její - rovněž mimořádně nevšední - propojení do celistvého uměleckého tvaru, který zachoval pro budoucí časy lidské i umělecké počátky tří výrazných představitelů vznikající generace - Polívky, Bittové a Donutila. Někdejší bratislavskobrněnská paralela pragocentrismu v nejhlubší normalizaci (doba vystupňování brutálně vedených kampaní proti disentu a až neuvěřitelného prznění charakterů ve velkém) byla silným a očišťujícím světlem v temnotách. Světlem, které k nám právem září i dnes. (28.08.2007)

Film jsem ještě neviděl... každopádně Divadlo Husa na provázku je zřejmě to nejlepší, která znám... už jenom ta sestava - Donutil, Nový, Pecha, Polívka, Bittová. Kocourek, Rudy Kovanda :-). Kdyby se do filmu zapojil i třeba Jiří Kodet (což je asi prakticky nemožné) byl by to pro mě obrovský český filmový ráj. (12.05.2012)