Kukačky

Česká televize umí dost zajímavě skákat. Člověk ji asi stále musí zazlívat nějakou netouhu po experimentech nebo průrazu z komfortu, ale takovýmito kvalitnějšími záležitostmi to bortí. Kukačky se mohou zdát jako zdlouhavá záležitost. Přeci jenom třináct skoro hodinových dílů je docela úmor jenom na zjištění. Ale pokud máte rádi drama, které umí být odlehčené, tak proč ne. Ono těch několik dílů naopak napomůže k tomu, že si člověk osvojí postavy a jejich vesmír. Jasně, seriál mohl mít asi jenom šest nebo osm dílů, kdyby se jenom zaměřoval na výměnu dětí. Ona do toho je zatažena i nějaká minulost postav až z komunismu i minulost milostná mezi koexistujícími postavami apod. Někdy smutně dojde, že šlo jenom o výplň, která s obecným měřítkem nemá moc, co dělat. Ale pokud jste v soužití s celým tím světem, který tvůrci nabízejí, tak v tom ani moc nejde vidět problém. Kukačky jsou údajně tahány herci. Novotný jen ukazuje jak je opět přesný a dokonalý a ostatní herci jenom hezky doplňují. V posledním díle asi trochu zamrzí vývoj postav, který je asi zbytečně chaotický, nelogický a možná stupidní, kdy si třeba milovaná Marcela vybere snad to největší zlo, které je asi nakonec dobré, ale nemá moc prostoru nám to dokázat. Mladej Mancrkhofr, nebo jak se jmenoval nám jen celý seriál ukazuje jaký je debil a je hrůza ho jenom vidět. Natož žít s představou, že bude vychovávat sousedovo dítě. Co na tom? Seriál je to v klasickém dobrém měřítku, kdy konec je i znatelně dle snímání epizody emočně absolutně vyhrocený. Ve čtvrtině roku 2021 jde vlastně o asi nejlepší seriál napříč světem, který vyšel. Což je sice hezké, ale vlastně strašně smutné, protože zde jedeme na trendu z minulého roku, kdy kvalita televizní a tak trochu i filmové zábavy je na bod hrůzy. (03.04.2021)

Tak tohle se produkci České televize opravdu povedlo. Bezpochyby nejkvalitnější český rodinný seriál za poslední dobu. O jeho kvalitách dokazuje i jeho obrovská televizní sledovanost. Scénář, kamera, hudba i herecké výkony byly naprosto dokonalé. Děj je svižný, má drive a hrozně moc se mi líbily vložené retrospektivní části, které vždy vysvětlily aktuální scénu v přítomnosti. Díky seriálu vznikly hudební nahrávky jako The Path We Share a další, které dodávají celému dílu tvář a bez nich by některé části byly poloviční. Co ale stojí za můj největší obdiv jsou herecké výkony. Všichni herci podali své absolutní maximum a nedokážu si představit, co mohli herci udělat lépe. Nejvíce bych vyzdvihl Terezku v podání Marty Dancingerové, Martina (Marek Adamczyk), doktora Tesaře (Jan Dolanský), rodiče Holcovi (David Novotný a Sabina Remundová) a taky obsazení obou hlavních postav seriálu (chlapců) se povedlo. Jo a taky nesmím zapomenout na "dědka" Vladimíra (Petr Kostka), který taky neměl chybu. Čtyři hvězdičky dávám za až moc natahované některé díly (7-10) byly takové nemastné neslané a moc se v nich neudálo - děj se moc netýkal samotných chlapců, ale spíše rozvíjel ostatní postavy (což není špatně, jen to není moje preference). Seriál má velký potenciál a doufám, že tvůrci nám přichystají druhou sérii. Přeju jim hodně štěstí :) (02.04.2021)

Když se v českých luzích a hájích objeví poměrně nadějný projekt, který je vytvořen pro Českou televizi, tak se jedná buď o skvělou podívanou nebo velké zklamání. Za minulý rok to bylo spíše zklamání. Tenhle projekt je ovšem něco úplně jiného, celé je to inspirováno skutečnou událostí a příběh je velmi povedený, ale pravda je taková, že tady je to hlavně o hereckých výkonech, jak dětí, tak i herců, které jsem považoval spíše za neherce, kteří se objeví sem tam v nějaké komediální roli, kde nemusí nic umět. No, nebudu lhát je to opravdu skvělý počin, který se netýká pouze nemocničního prostředí a není to úplný průser jako například Anatomie života (čtěte LOBOTOMIE života), nebo se nejedná o kriminálku, kterou celý svět a nejvíce mi zde milujeme... (02.04.2021)

Po dlouhé době český seriál, který má smysl. Naposled si pamatuji snad Pustinu. A navíc na České televizi, kde by to nemělo být výjimkou, ale kde místo veřejnoprávní služby jedou seriály těžící z kulturních válek a ty války podporující. I když seriál není inspirovaný skutečnou událostí, ta událost se stala a seriál ji bezděčně věrně zobrazuje. Z dané kauzy si pamatuji fragmenty a nevím, jak to „dopadlo“, ale seriál působí autenticky a navíc i inspirativně - v onom skutečném příběhu se tlačilo na výměnu dětí od začátku a automaticky (byť i s psychologickou pomocí), jiná možnost se nepřipouštěla. Na rozdíl od seriálu, který přeci jen dokazuje, že rodina má spoustu podob a není ani tak o DNA, jako především o lásce. (09.08.2024)