Zánik samoty Berhof

Svoboda zvolil pri Zániku samoty Berhof podobný prístup, aký by pri spracovaní takejto látky použil Vláčil, Kachyňa, alebo nakoniec každý český režisér. Je to samozrejme veľmi depresívne, postavy pôsobia miestami strašidelne, čo je dané tým, že sa chovajú miestami ako psychopati. Aj to robí s ľuďmi vojna. O to ťažšie sa ale k nim dostávame. Vcelku jednoduchý príbeh nie je podaný príliš zrozumiteľne, skôr by som povedal, že mu dominujú jednotlivé epizódy, ako jednoliaty celok. Najsympatickejšou postavou je tá Petry Vančíkovej, čo je dané tým, že hrá ešte v podstate dieťa a že ten zvyšok si naše sympatie nezaslúži. Svoboda predpokladá u diváka znalosť vzťahov na tomto trojitom pohraničí po konci vojny, určite nie je popisný, na lepšie hodnotenie mi tu chýba práve to stotožnenie sa s postavami, pretože emocionálne silných scén je tu dosť a ich výsledkom by mala byť práve táto naša zaangažovanosť. (17.01.2015)

Sakra, některá dramata od Jiřího Svobody znám, nicméně to co provedl s tímto filmem...? Sakra, Jozef Revallo, kde jen se inspiroval k tomu, co se mu podařilo zde zkomponovat? Sakra, já věděl, že ta moje dětská fóbie, z celkového výrazu pana Křiváčka, byla oprávněná, podobnou roli prostě potřeboval, nebo spíše si jí zasloužil (bez diskuze jeho životní). Sakra! Kde se ten Berhof celý můj dosavadní život schovával? Předchozí doba zanechala v lidech něco, co se nesmazatelně vrylo do jejich podvědomí a hodnot. Morální a lidské zábrany se bortí, smrt je přirozená více než kdy jindy a nic nemůže být tak drsné, aby nepřišlo ještě něco drsnějšího. Přesvědčenost, pokrytectví, nezbytný fanatismus i zoufalost posledních vůdcových bojovníků i odporné přizpůsobení se nastalé situaci (ty coury Evelíně Steimarové prostě seděly) a to vše pod dohledem, až démonicky chladné, služebnice boží, která má ovšem také své potřeby. Na druhé straně tu je nevinná dětská duše, bez jakýchkoli předsudků a s vlastním rozhodnutím k činům. Film, který není možné neznat, považuješ-li se za znalce československé kinematografie. (14.02.2013)

Kam se hrabou pracně budované americké horory, tady stačí Lubin Kostelka s koněm, jedoucí ponurým lesem a máme atmosféru, že by se dala krájet. Velmi dobře stavěný film, podle skvělého Körnerova scénáře, korunovaný výbornými hereckými výkony. Kdyby někoho zaujal zajímavý dřevěný kostelík, který se ve filmu několikrát mihne, tak vězte, že tento stojí v malé polské vesničce Kamieńczyk - přes kopec od českého Mladkova. (12.09.2008)

Když vás film pohltí svojí temnotou a musíte ho probírat s kamarády ještě pár dnů po projekci, aniž byste si pamatovali nějaký závažný nedostatek, znamená to dokonalost. Jiří Svoboda natočil atmosférickou, provokativní, ponurou filmovou depresi v úžasně zdevastovaném pohraničí a zapsal se do filmových učebnic. Tohle pustit dětem při hodině dějepisu, tak má půlka z nich z historie Československa noční můry včetně počurávání. Herci v čele s Brejchovou a Kňažkem excelují, nějak mě zaskočilo, že Brejchová je nejen kočka, ale i dobrá herečka, smekám. (02.12.2009)

Teď mám zrovna takový období kdy jsem naladěnej na český potažmo československý filmy, který jsem ještě neviděl. Zánik samoty Berhof už mám ve chci vidět pěknejch pár let. A kdy jindy si tenhle film pustit když né teď. Po dokoukání musím konstatovat, že to nebylo špatný. Dobře natočeno, dobře zahráno, dobrej příběh ale tak nějak se od toho možná čekal trošku víc. Kdyby to šlo dám 3,5 hvězdy. Takhle volím slabší 4. Obsahově mi to trošku připomíná Stíny horkého léta (1977) na kterej se chystám v nejbližší době. (22.02.2023)