Skalpel, prosím

Jedno z vrcholných děl české kinematografie, které by si neměl nechat uniknout žádný fajnšmekr filmového umění. Psychologická studie o rozhodování o bytí či nebytí toho druhého. Představte si: jste před náročnou operací a ležíte na nemocničním lůžku. Hlavou se Vám motají zmatené myšlenky, ale v duši se spoléháte na svého operujícího lékaře. Máte těžkou situaci, ale nemáte za průběh operace zodpovědnost. Tu přetěžkou zodpovědnost za Váš život, však musí nést na svých bedrech Váš operující lékař. O to je jeho situace oproti té Vaší horší. Co vlastně běhá před takovou náročnou a možná beznadějnou operací zodpovědnému a charakternímu lékaři hlavou? Odpověď na tuto otázku můžou dát vynikající Miroslav Macháček, Jana Brejchová a "SKALPEL, PROSÍM". (21.08.2008)

"Smrt se nedá uprosit, ani přechytračit..."  Někdy snad přeci, někdy musí přijít onen "opakovaný zázrak  zmrtvýchvstání", který lékaře "drží pohromadě v téhle zatracené práci.." Tenhle film stojí v první řadě na skvělém Miroslavu Macháčkovi v roli stárnoucího profesova neurologie. Úžasně silné jsou zejména jeho vnitřní dialogy, v nichž dotyčný jednak komentuje všechny děje kolem a zároveň tak trošku bilancuje svůj život. Ty děje kolem jsou někdy docela depresivní (viz zejména neřešitelná situace doc. Krtka s umírající dcerou) a někdy vyžadují velkou rozhodnost a schopnost převzít za své rozhodnutí plnou odpovědnost.  Krásné na filmu jsou ale i pasáže odehrávající se mimo neurochirurgické oddělení a ukazující důležitost rodinného zázemí (viz manželka v podání přesvědčivé Jany Brejchové, která dokázala pro svého muže obětovat vlastní kariéru nebo syn, kterému jeho otec nemluví do života a neudílí moudré rady). V neposlední řadě ale film pregnantně vypovídá i o tom, že lékařská práce, to není o nějakém heroickém výkonu jednoho hrdiny s nadpřirozenými schopnostmi, ale je to o práci celého týmu, neboť je to "organismus, něco jako posádka lodi nebo letadla, pospojovaného neviditelnými vlákny vzájemnosti.“ (25.04.2022)

Náš nejlepší film z nemocničního prostředí. Domnívám se , že vychází z biografie našeho předního neurologa Prof. Zdeňka Kunce . Divákovi dává nahlédnout do zakusilí neurologie , přímo mozkové mikrochirurgie , která u nás v době natočení tohoto filmu začínala rozkvétat.Je to jakýsi časový usek z tohoto oddělení . setkáme se tam s hlavním hrdinou , primářem , na kterém leží veškerá odpovědnost a který už začíná bojovat se stařím, a vidíme i jeho osobní život, setkáme se s příběhem jeho kolegy , který ač dobrý lekař , stanul tváří v tvář nevylečitelné chorobě a nakonec poznáme i ambiciozní stárnoucí lékařku , která s musí vyrovnat s vlastní neschopností. Přeji příiemný zažitek.) (23.07.2005)

Tenhle snímek ani trochu nestárne, úžasné životní glosování v podání skvělého Miroslava Macháčka, které umocňují výkony prakticky všech ostatních protagonistů. Film má skvělý scénář a já osobně si užívám každou Macháčkovu větu, jen mě trochu mrzí, že ve filmu neměla více prostoru Eva Hudečková, ta ženská v sobě něco má, co se dá těžko vystihnout slovy. (27.07.2017)

Svobodova režisérská extratřída v mistrovsky vystavěném Nývltově scénáři a s hereckými výkony, které patří k nejlepším ve filmografiích hlavních hvězd. V daném formátu potom nevadí ani pouze asistenční výkony některých vedlejších rolí, které tak vlastně podporují ohnisko příběhu. Nezapomenutelný stylotvorný vnitřní hlas a stejně tolik vyřčeného pouhýma očima nad rouškou. Nevyumělkovaný lidský příběh s nenuceně důmyslným prostým slovem na téma důležitých věcí v životě a malých velkých vítězství. Poctivá práce, top českých filmů 80.let, 4-5* (13.11.2014)