Schůzka se stíny

Filmy Jiřího Svobody z let osmdesátých jsou ihned rozpoznatelné hlavně kvůli dvěma faktorům. Za prvé hudba Jozefa Revalla, jenž od prvních tónů výrazně stylizuje obraz, což je druhá stránka a to kamera Vladimíra Smutného, díky níž si připadáte jako by jste byli součástí filmového příběhu. V tomhle tom byl Jiří Svoboda v osmdesátkách jedinečný. Škoda, že se stoupajícím věkem se všechna tahle jeho jasná identifikace vytratila kamsi do nenávratna. Schůzka se stíny vypráví o lidech, kteří se věnují archeologii a dvě postavy zjišťují, že mají něco společného, nějaký temný závan minulosti z koncentračních táborů, ve kterých oba zažili a přežili peklo. Jiří Svoboda natáčení pojal vcelku expresivním způsobem, kdy se hlavním postavám vracejí vzpomínky z hrůzné nacistické doby, nasnímané různými flashbeky. V hlavních rolích excelují Radek Brzobohatý a Jana Brejchová, další skvělou partii zahrál Ilja Racek, který neustále nutil hlavního hrdiny do pití a do rozhovorů a filozofickými myšlenkami doslova perlil. Zvláštní a těžko uchopitelný psychologický snímek, vypovídající o hrůzách ve válečných lágrech, které si lidé prožili a nesmazatelné následky z nich navždy změnily jejich povahy a chování. (25.05.2019)

Také jsem chtěla pracovat jako archeolog. Děsně mě lákalo hrabat se v zemi nebo písku. Ovšem, archeologie není jen o nějakém hrabání. V tomhle filmu slouží archeologie jen jakási berlička, o kterou se opírá příběh, i když základním kamenem je Radoslav Brzobohatý a Jana Brejchová. Ilja Racek zde pronáší jednu životní pravdu za druhou. Hudební doprovod filmu je opravdu strašný. Působil až moc šíleně. Kdybych ho měla poslouchat delší dobu, tak se zblázním. Zvláštní film, který se dá jen těžko popsat. (03.05.2011)

Taková částečná příprava na ZÁNIK SAMOTY BERHOF, ve které mne dostal nejen Jiří Svoboda svou režií, ale hlavně Jozef Revallo jedinečnou hudbou, což je jeden ze silných základů atmosféry i v tomto snímku. Střet dvou poznamenaných duší, které nemusí mluvit, a přece si rozumí. Zde není potřeba slov. Jakákoli vzpomínka je více než ničivá a ve světě, v němž oba právě teď žijí, je to skoro nepřekonatelná překážka, vyvolávající nejistoty vlastní existence. Byli na místě, kde už nic není, prázdno a smrt. Vrátili se a nyní hledají onen důvod k návratu. Naprosto skvostné filozofické výklady na několika úrovních. Rackův postarší realista a svůdník, který si rád popije, ze sebe chrlí skutečně perfektní myšlenky. A zase na druhé straně Jan Kačer a jeho terapie přítomnosti, založená na jsoucnu a pouze na okamžiku, který vnímáme. Budoucnost a minulost jsou jen bludy. Existuje pouze přítomnost. I když ke konci film lehce ztrácí počáteční tempo a brzdní mě v plném počtu, nemohu jinak než doporučit. (30.10.2013)

Začnu citací z filmu: "Nic nemůže tak vyrůst a nic nemůže tak hluboko klesnout jako člověk. S noci propastí srovnává často své hoře a s blankytem svou blaženost a jak málo je tím řečeno." Velmi kvalitní film režiséra Jiřího Svobody s jeho scénářem. Jistá depresivnost a nezodpovězení jistých otázek brání plnému hodnocení. Jsou to ale silné opravdu silné čtyři hvězdy pro film plný československých filmových hvězd. (28.09.2022)

...Nic nemůže tak vyrůst a nic nemůže tak hluboko klesnout jako člověk. S noci propastí srovnává často své hoře a s blankytem svou blaženost a jak málo je tím řečeno... Vážím si R. Brzbohatého, J. Brejchové i R. Lukavského. Celkem mě ale iritovalo a to dost, že Brejchová mluví polsky, Lukavský zase anglicky no a aby nechybělo tak ke konci na malou chvíli zazní i němčina. Člověk aby u tohohle filmu byl opravdu jazyka znalej. Moc mi nesedla ani zvolená hudba. Jinak jde bezesporu o silný psychologický drama. Mám k němu ale svoje výhrady a nejen ty co jsem tu psal. Film Schůzka se stíny to má u mě za silnější 3hvězdy... Co jiného jsme než to co bylo... (10.10.2023)