Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dva lidé poznamenaní válečnou minulostí se po letech znovu setkají při archeologických výzkumech. Zejména zamlklý, nepřístupný muž se však zdráhá komukoli přiznat své trýznivé zážitky z nacistického koncentračního tábora, kde se stal objektem hrůzných lékařských pokusů. Režisér Jiří Svoboda se ve svých filmech vždy snažil o expresivní vypravěčství, ale tentokrát upadl až do osidel manýrismu, snahy za každou cenu překvapovat nezvyklými výrazovými prostředky. Bohužel jejich samoúčelnost notně oslabuje zamýšlené vyznění. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (34)

honajz 

všetky recenzie používateľa

Nesmírně silné téma pomíjivosti člověka a jeho hledání místa na zemi, téma strachu ze smrti a touhy tu po sobě něco zanechat, třeba otisk dlaně, a do toho přitom ta nebývalá lidská krutost. Svým způsobem je to detektivka, kdy teprve závěr nám odhalí "vraha", resp. vrahy. A je to pro mne závěr podobně silný jako u Tlumočníka. Vše se spojí a vše je vysvětleno - zpětně i jeho vztah k ženám, zvířatům a vlastní ženě a proč neměl děti, proč pořád musí otevírat okno... Možná škoda, že není dořečena linie ukecaného archeologa, který za svůj cynismus schovává svůj strach, dokud nezjistí, že z labyrintu existují i jiné cesty. ten film je dokonale promyšlený - nenabízí jen temnotu, jak by se nabízelo, ale promluvami doktora v Kačerově podání i důvody, proč žít. Moc se mi líbilo to o koruně stromu, že ta je důvodem a smyslem kořenů. Nebo když si hlavní postava čte o nutnosti naději, jak před jeho oknem přejde slepec. Je tam toho ale daleko víc. Důvod, proč nehodnotím plným počtem, je v té road movie části. Sice se mi líbí tehdejší nonstopáč s klobásami, ale třeba návštěva u bratra, Pavel Nový s melouny apod. je tu navíc a rozbíjí to soudržnost děje, navíc jen opakuje již řečené. Jinak o atmosféře a dokonalé hudbě a hereckých výkonech asi nemá smysl se zmiňovat, to je zde na velmi vysoké úrovni. ()

blackrain 

všetky recenzie používateľa

Také jsem chtěla pracovat jako archeolog. Děsně mě lákalo hrabat se v zemi nebo písku. Ovšem, archeologie není jen o nějakém hrabání. V tomhle filmu slouží archeologie jen jakási berlička, o kterou se opírá příběh, i když základním kamenem je Radoslav Brzobohatý a Jana Brejchová. Ilja Racek zde pronáší jednu životní pravdu za druhou. Hudební doprovod filmu je opravdu strašný. Působil až moc šíleně. Kdybych ho měla poslouchat delší dobu, tak se zblázním. Zvláštní film, který se dá jen těžko popsat. ()

Reklama

Radek99 

všetky recenzie používateľa

Velmi působivé psychologické drama postavené na konceptu fenomenální Sofiiny volby, tedy shrnutím premisy, že člověk je souhrnem toho, co bylo. Také Jiří Svoboda exponuje hluboce vnitřně poznamenané jedince v kontextu současného světa, který nemá s hrůzami války již vůbec nic společného a jako takový je s vnitřním světem prožívání válkou poznamenaných hrdinů nekompatibilní. Vynikající Radoslav Brzobohatý i Jana Brejchová, jejich herecké mistrovství převáží experimentální rovinu Svobodovy režie, který ve snaze ozvláštnit své filmové vyprávění trochu přes míru nadužívá expresivní způsoby filmové řeči (ať už subjektivní kameru, nezvyklé kamerové jízdy, netradiční střihovou skladbu atd.), výsledný dojem je pak mírně schizofrenický, přesto nezastře přesvědčivý fakt - toto je skutečně působivá a závažná výpověď o o běsech uvnitř nás, o zhoubné podstatě války a nacismu, o nesmazatelném poznamenání jedince prošedšího válečným peklem. V kontextu autorovy tvorby i 80. let minulého století skutečně to výrazně lepší, co bylo natočeno... ()

topi 

všetky recenzie používateľa

Filmy Jiřího Svobody z let osmdesátých jsou ihned rozpoznatelné hlavně kvůli dvěma faktorům. Za prvé hudba Jozefa Revalla, jenž od prvních tónů výrazně stylizuje obraz, což je druhá stránka a to kamera Vladimíra Smutného, díky níž si připadáte jako by jste byli součástí filmového příběhu. V tomhle tom byl Jiří Svoboda v osmdesátkách jedinečný. Škoda, že se stoupajícím věkem se všechna tahle jeho jasná identifikace vytratila kamsi do nenávratna. Schůzka se stíny vypráví o lidech, kteří se věnují archeologii a dvě postavy zjišťují, že mají něco společného, nějaký temný závan minulosti z koncentračních táborů, ve kterých oba zažili a přežili peklo. Jiří Svoboda natáčení pojal vcelku expresivním způsobem, kdy se hlavním postavám vracejí vzpomínky z hrůzné nacistické doby, nasnímané různými flashbeky. V hlavních rolích excelují Radek Brzobohatý a Jana Brejchová, další skvělou partii zahrál Ilja Racek, který neustále nutil hlavního hrdiny do pití a do rozhovorů a filozofickými myšlenkami doslova perlil. Zvláštní a těžko uchopitelný psychologický snímek, vypovídající o hrůzách ve válečných lágrech, které si lidé prožili a nesmazatelné následky z nich navždy změnily jejich povahy a chování. ()

Ampi 

všetky recenzie používateľa

Začnu citací z filmu: "Nic nemůže tak vyrůst a nic nemůže tak hluboko klesnout jako člověk. S noci propastí srovnává často své hoře a s blankytem svou blaženost a jak málo je tím řečeno." Velmi kvalitní film režiséra Jiřího Svobody s jeho scénářem. Jistá depresivnost a nezodpovězení jistých otázek brání plnému hodnocení. Jsou to ale silné opravdu silné čtyři hvězdy pro film plný československých filmových hvězd. ()

Galéria (5)

Zaujímavosti (3)

  • Pohled, který Sláma (Radoslav Brzobohatý) objeví ve svém autě, je zobrazení obrazu od Rembrandta – „Hodina anatomie doktora Tulpa“ (1632). (ArthasKarfa)

Reklama

Reklama