Jen o rodinných záležitostech

Perfektní, leč zapomenuté dílo české kinematografie. Předchůdce filmu "Ve stínu" byl snad ještě lepší než jeho novější verze. A tolik legendárních herců pohromadě se jen tak nevidí. Škoda jen, že to bylo natočeno v době pro film nepříznivé (prakticky všechny první porevoluční filmy zůstaly zapomenuty). (19.07.2014)

O filmu jsem vůbec nevěděl. Přesně tohle v naší společnosti chybí, aby se na to každý pěkně jednou měsíčně podíval, když se mu zdá, že za komunistů bylo líp. Neviděl jsem moc českých filmů, možná krom Zdivočelé země, které by tak dobře popisovaly týrání člověka režimem. Jakmile se rozjel kolotoč zatýkání, nebylo úniku. Připomnělo mi to inkvizici ve Španělsku v 16. či na severní Moravě v 18. století. Lidé jsou pořád stejný dobytek, když dostanou šanci beztrestně vládnout...80% (11.03.2013)

,,Nepadá sníh, aby svět zahubil, ale aby každé zvíře ukázalo svou stopu..." Překvapuje mě, jak dost nízký počet hodnocení má tenhle vynikající film plný zajímavých myšlenek a otevřeně bez cenzury zpracovávající období 50.let na pozadí totalitního systému. Přitom to svými strhujícími momenty (zejména drsnými výslechy) připomíná světoznámé thrillery z posledních 25 let a Jaromír Hanzlík v nezvykle dramatické roli předvedl určitě jeden ze svých nejpozoruhodnějších výkonů. Otevřená zpověď z dílny režiséra Jiřího Svobody, komunisticky aktivního i po sametu '89, ukazuje dodnes tolik diskutované komunisty v 50.letech zcela nezaujatě, jako živé lidi různé povahy, které se v hraničních situacích projevily naplno (,,...ukázali svou stopu"). Byli tady komunisti odporní, chopící se své (zdánlivě) neomezené moci, připomínající v jistých situacích nacisty a fašisty. Byli ale taky ti slušní a čestní a pak ti kontroverzní, kteří na tom tehdy byli snad nejhůř, protože stačilo pouze malé podezření a zaujatost ze strany ,,těch zlých" a klec byla na spadnutí. Není nutno hned všechny dohromady znevažovat ani idealizovat. A tenhle film to ukazuje na pozadí napínavého, atraktivního, byť samozřejmě hodně politického příběhu. V příběhu, který nechává ale nahlédnout i do psychologického prožívání postav a kde se odsouzení několika hrdinů na mnoho let stává vlastně jejich osvobozením od tyranie v podobě cely předběžného zadržení a výslechů (a dostat pak celu na 15 let s farářem v podání Miroslava Macháčka je spíš výhra :o))). Zavádějící název je ironií na přísně kontrolované rozhovory z dopisů a návštěv politických vězňů. 95% (02.12.2017)

Další z ostudně zapomenutých filmů natočených těsně po převratu. Tehdy se ještě zcela nezavrhly postupy vybroušené dlouhými léty existence československé kinematografie, ale už se mohlo vyprávět o dříve nemyslitelných věcech. Snoubením toho je syrové drama Jen o rodinných záležitostech. Tahle depresivní obžaloba zrůdných politických procesů padesátých let, se suverénně zařadila mezi pět nejsilnějších výpovědí o minulém režmu. Sice až na páté místo, ovšem v konkurenci Ucha, Skřivánků na niti, Tiché bolesti a Všech dobrých rodáků je to úctyhodný výkon. Skoro se mi nechce věřit, že předlohu napsala autorka Léta s kovbojem a Holek v porcelánu. (08.03.2022)

Politické drama z 50. let o zinscenovaných komunistických procesech, překvapivě natočené ještě za komunismu. Vzhledem k tomu, že jsme všichni poučeni o tom, že v rámci komunismu neexistuje nic jako spravedlnost pro zlé, čestný estébák, milý vězeňský dozorce, nenásilný komunistický výslech nebo vyšetřovatel s pochopením a odporem k násilí, film je od začátku do konce depresivní a bez naděje, ať už tam oběť donucenou k nesmyslnému přiznání hraje Hanzlík nebo Bartoška. Hudební doprovod je poněkud zívací. Co se týče výkonu, Roden, Landa, Donutil a tradičně démonický Kňažko tu hrají divácky vděčné role absolutních sviní, zbytek nijak nepřekvapí. (12.12.2009)