Nuda v Brně

Nádech 60. let, trocha zelenkovské bláznivosti, ale v podstatě velice originální dílo. Za poslední desetiletí nevznilo mnoho českých filmů, u nichž bych měla pocit, že jsou výjimečné. Nuda v Brně k nim patří. Vlastně je to v rámci distribuce běžných dlouhometražních filmů po Návratu idiota jediný takový film. Doufám jen, že Vladimír Morávek nedopadne podobně jako Saša Gedeon, který po Idiotovi, zatím je to pět let, nenatočil nic dalšího. Vladimír Michálek teď cosi chystá (Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště), tak snad mi svým osudem nepotvrdí dojem, že nejlepší čeští režiséři prostě filmy netočí. (15.02.2005)

Tento film mě ničím neoslovil, ničím nepobavil, ničím nenadchl. Jako naprostou zbytečnost (možná i přetvářku) považuji, že byla Nuda v Brně natočena čb. Asi proto, že jsem zvyklý na černobílé filmy od klasiků, a očekávám vysokou úroveň a hluboký zážitek. Průměrný film s prvky typického a neoriginálního vulgárního humoru, jež mě více rozesmutní, než rozesměje. Ty dvě hvězdičky jsou pro herce a kameru. (14.09.2005)

Každý tvůrce vypouští uvedením svého díla na diváka svůj "šíp", kterým chce zasáhnout pokud možno celé spektrum vkusu diváků. Některé "šípy" (těch zase tak moc není) mě zasáhnou do desítky, většina mě zasáhne s různou mírou účinku, některým musím nadběhnout aby můj "terč" alespoň škrábly a u některých se jen divím, co to proletělo kolem a co mě naštěstí minulo. Tohle byl (co se týká vkusu) ten poslední případ. (10.02.2004)

Tak ze všech souloží, které dnes v Brně proběhly, jedna stála opravdu za to. Freud naruby: úkladná vražda ultrastarostlivé matky je jen prvním z drastických kroků, jež musí prosté cudné děvče učinit pro osvobození se k lásce. Není totiž ještě vyhráno: bude také nutno pomocí baseballové pálky vysvětlit vyvolenému (který mi silně připomíná mého nejmilejšího kamaráda), co a jak; což je těžké, když sama neví, co a jak; Olinka však projeví mimořádnou sílu vůle (pomineme-li, že k trpělivosti má vlohy) a všechno je nakonec trochu jinak, než jak radí „zkušený“ brácha (chlapci), resp. kolektiv kamarádek (děvčeti). Láska vítězí a neporazí ji ani dobré rady ani oživlá zombie ve špajzu. Příběh na kontrastním pozadí mozaikovité typologie znalců nudy v Brně, již tématizuje Liškovo „ta soulož, která by tak ráda byla proběhnuta“ a uzavírá fatálně topolující Donutil: „posraná celá zeměkoule aj s posraným celým vesmírééééééém“. Takhle nějak bych si představoval komedii o současných Češích, pane Hřebejk. Na současnosti jí kupodivu nic neubírá ani částečná leč zřetelná sympatická retro stylizace, čímž nemyslím jen černobílý obraz. Jen toho slibovaného Brna tam moc nebylo. Váhám mezi čtyřmi a pěti, na just nízkému průměru dávám pět. Na periferii díla Pecha v roli Pechy, Goldflam v roli Goldflama. Gramotné titulky, výstižný plakát. (05.09.2011)

No tak alespoň, že autoři byli vskutku soudní lidé a kvalitu filmu samotného zahrnuli už do názvu. Myslím, že se trefili dokonale a zároveň cítím stud, že tento film takovým nehorázným způsobem znesvěťuje jméno této moravské metropole. Jediné na co jsem se mohl v klidu dívat, bez špetky sebezapření byly scénky v nichž exceloval tradičně skvělý Miroslav Donutil. Vše ostatní byla obrovská nuda, či slet nesmyslů. Humor naprosto nulový. Děj naprosto debilní točící se kolem dvou idiotů, kteří byli mimochodem slušně zahraní, zejména ženská role, ale co je to platné, když to jsou stále idioti, tak působivého vzhledu, že se na to nedá ani normálně dívat. Směšné to skutečně nebylo a nevím zda byl vůbec autorův záměr být alespoň trochu vtipný. Takže jako celek to na mě působí jako maximálně debilní a hlavně naprosto zbytečný film. Dá - li se vůbec slovo film v tomto případě použít. ODPAD ! ! Kdo hodnotí jinak, toho lituji. Opravdu nevěřím, že se to může normálnímu člověku líbit. (08.11.2011)