Dealer

Podobně jako na většině dánských filmů natočených po roce 1995 lze i na Pusherovi pozorovat jistý vliv Dogmy 95. Není totiž obrazově ani příběhově stylizovaný, nesnaží se zapadat do předem připravené žánrové škatulky, nechce působit dojmem, že je prodej kokainu neskutečně cool. Tento náhled na sedm dní v životě dealera Franka zkrátka více než Scarface připomíná dokument natočený v jedné z dánských ulic. A jako takový nabízí skvělé herecké výkony (třeba Thomas Bo Larsen je ve své krátké scéně feťáka, který dluží 50,000 skvělý) a působí nesmírně realisticky, nelítostně a civilně. Mému srdci je však, narozdíl od sociálnějšího pokračování, z čistě subjektivních důvodů lehce vzdálený. (21.07.2012)

Drsné. Syrové. Nemilosrdní. Sehrané a snímané se silnou dávkou autenticity. Ufff... Někteří severští filmaři se vážně s ničím nepářou, jak to vidět i zde. Od počátku jsem byl vtažen do realistické atmosféry dosažené ruční kamerou a zároveň atraktivního dění s neustálým napětím. Ač ono napětí zde někdy nevychází přímo z gradaci zápletky, prakticky neustále se odvíjí z depresivních pocitů, věčné nervozity a strastiplných situací hlavního antihrdiny Franka. Z počátečního nadšení ze skvělého a hutného thrilleru jsem se postupně dostával do fáze menšího šoku a pocitů odpudivosti z vybraných scén či nekonečných dialogů o pervezních koníčcích dealerů, aby mě film v závěrečné třetině hodil do totální úzkosti a stále závratněji zesiloval skličující depresi. Děsivý obraz společnosti v partě mužů, kteří veškerý smysl života zúžili na drogy, prachy, mejdan a sex, propolouvá v obraz psychologický s ukázkou pravidelné destruktivní proměny člověka uprostřed pasti drogového podsvětí, zčásti v cynickou zrůdu, zčásti v oběť marně toužící po úniku. Dodávám, že rovněž snadného úniku nebylo ani pro mě, když mě film po celý čas tak pohltil a vkrádal se mi pod kůži daleko víc, než bych si vzhledem k tématu přál. V posledních 15ti minutách se celý ten kruh úzkosti, cyklicky nekonečných dluhů a problémů a vrcholící brutality roztočil tak závratně, že jsem raději začal občas koukat po bytě i mimo obrazovku, abych u toho úplně nesešílel. Kim Bodnia, kterého jsem viděl teprve podruhé (po komedii V Číně jedí psy), ztvárnil ústřední roli excelentně a zároveň v sobě má charisma, kterým dokáže film táhnout. Za tak pohltivý sugestivní zážitek a zajímavě ztvárněnou hlavní postavu, která ve mě budila už z podstaty odpor, ale občas i sympatie a jindy až lítost, hodnotím film i přes kus hořkosti pozitivně. [85%] (07.11.2022)

Slibný začátek, nicméně postupně čím dál tím víc utahané a rozvleklé. Britská verze 2012 mě bavila mnohem víc. Byla svižnější, akční scény podkreslené slušným soundtrackem (zde hudby minimum), albánská partička údernější a děsivější. Tato verze je sice civilní, autentická, ale docela mě nudila. Mads Mikkelsen zachraňuje co se dá, ale nemá mnoho prostoru. Navíc ani britský Tony nebyl k zahození. Z této verze mi skutečně utkvěla jen jedna hláška Tonyho, kdy trefně přirovnal anál ke "sportu na dvojce". Hezké, ale jedna zapamatovatelná hláška na 105 minut docela málo.. (18.12.2012)

Pane bože ... Asi jsem musel koukat na jiný film, nebo jsem divný já ? Kupa sprostých dialogů o kouření ptáků 4 děvkami najednou, pérech, pérech, děvkách ... asi to je hyperrealistický a asi to má vyšokovat diváky, kteří nejdou do hloubky. Ale kvůli tomu to ještě vůbec nemusí být dobrý film - a taky není. (02.03.2012)

První díl volné trilogie poněkud paradoxně komentuji jako poslední. V době premiéry jsem ho viděl a nechal jsem si ho nyní nakonec, abych si utvrdil nebo vyvrátil někdejší dojmy. Spolu s ním vlastně účtuji s celou sérií a tři hvězdičky dávám za celkový obraz kodaňské galerky. Dealerovi nechybí energie a odvaha ani snaha o autenticitu. Příběh je prostinký. Po jedné spackané dodávce jsou prachy i drogy fuč, zbyl jen nepříjemný dluh u odběratele, který má dost rukou na špinavou vymahačskou práci. To, co dealera shazuje, jsou typicky tarantinovské neduhy, především nedbalá dramaturgie. Režisérovi jde mnohem víc o styl a atmosféru než o vyprávění. Dvojice gaunerů příliš dlouho projíždí ulicemi a vypouští namachrované kecy - vím, že to k jejich charakteristice patří, ale v téhle míře už to silně zavání samoúčelem. Chování postav v některých případech nedává smysl. Co mělo proboha znamenat Frankovo okradení svou dívkou - v ten moment ho sice režisér dostal tam, kam potřeboval, ale jde to proti charakteristice postavy i logice situace. Nechávám sice tři hvězdičky, ale nadšený nejsem. Refn chce spíš bavit a používá k tomu videoklipové prvky tak typické pro tvorbu mladých režisérů 90. let. Jako vážně míněné drama je to příliš mělké a pokud chci být baven, Guy Ritchie si nehraje na žádnou hlubokomyslnou sondu, ale baví účinněji. Tu třetí hvězdičku přihazuji za dvojku velkých jmen severské kinematografie - Kima Bodniu a Madse Mikkelsena. Shodou okolností toho prvního momentálně sleduji o řádku let staršího ve 2. sérii seriálu Most a je to zajímavé srovnání. Celkový dojem: 55 %. (10.10.2015)